Autoforum

/

Foto: Autocenter Asslar, publikováno se souhlasem

Tohle auto nedává vizuálně nijak najevo, že technicky dalece převyšuje cokoli, co dnes jde ve stejné třídě koupit, není to ani žádná sportovní verze, dokonce ani není nijak zvlášť vybavená. Prostě šestiválec s pohonem všech kol v kompaktu jako symbol skutečného náskoku díky technice, víc nic.

Pravidelně se s kolegy z redakce i s „automobilovými přáteli” stejné generace z různých koutů Evropy přeme o to, jak máme vůbec hledět na to, že jsme jako řidiči zažili přelom milénia a roky jej následující. Na jednu stranu to byly krásné časy, jeden z vrcholů evoluce, který v řadě ohledů zůstává a zřejmě zřejmě i zůstane nepřekonán. Jako takový byl zdrojem nadšení, s odstupem času je ale zdrojem o to větší frustrace, neboť bez jeho prožití nemůžete chápat, o co všechno jste později přišli.

V diskuzích na toto téma jde skutečně o generační střet. Stačilo do světa aut skočit rovnýma nohama o nějakou dekádu později, takovým lidem tedy dnes snadno může být přes 30 a nemusí to být žádní řidičští junioři, aby vůbec nechápali, o čem mluvíte. Šlo by napsat knihu o tom, jaká auta se prodávala kolem roku 2002, ze kterých už v roce 2012 nezbylo buď vůbec nic, nebo jen náhodné dozvuky éry, která byla zejména bujícími regulacemi odsouzena ke zkáze.

Dnes ale nechceme plakat nad rozlitým mlékem, nemá to smysl, připomenout si ovšem ony chvíle chceme. Náhodou totiž jsme narazili na jedno auto, které úžasným způsobem vrací vzpomínky. Psal se rok 2004 a - jakkoli to dnes bude znít neuvěřitelně - v nižší střední třídě jste si mohli vybírat hned z několika šestiválcových aut dosti rozdílných koncepcí. Neděláme si legraci, osobně pamatuji tehdejší teoretické debaty o tom, zda dát přednost Alfě Romeo 147 GTA, Audi A3 3,2 V6 quattro nebo BMW 130i. Mohli jste mít řadový i vidlicový šestiválec, pohon předních, zadních i všech kol, automaty, manuály... Neuvěřitelná selekce v tak krutě úzkoprofilovém subsegmentu.

Obecně vzato byla tato auta stejně zbytná jako kdykoli později, bylo ale otázkou prestiže je nabídnout a vytvářet image prémiové značky náležitě výjimečnými věcmi. A to ani nemluvíme o tom, co se dalo koupit vedle nich od těch samých značek - třeba takové Audi současně nabízelo verzi V6, vedle toho ostřejší S3 s dvoulitrovým turbem a později dokonce i RS3 s řadovým pětiválcem 2,5 TFSI. Mám skoro pocit, že tohle bude jednou dětem vyprávět někdo na dobrou noc jako pokračování pohádky o Červené Karkulce. Ale stalo se to, vlastně docela nedávno. A auto na fotkách níže je důkazem.

Z pohledu řidiče jde asi o nejméně zajímavý vůz ze zmíněného tria. Alfa 147 GTA byla rozšafná Italka, která sice v některých situacích nefungovala úplně příkladně, emoce z ale ní čišely. A její motor byl jako pila. BMW 130i je legenda svého druhu, jediná šestiválcová zadokolka v tomto segmentu, která kdy vznikla, s vytříbeným motorem a všemi výhodami klasické koncepce. A3 V6 vedle toho byla spíše lvicí salónů nezakládající si na sportovních dovednostech a její motor byl tak uhlazený, až byl trochu nudný, tehdy mu lidé „nadávali do elektromotoru”. Ale 250 koní na všech kolech s „fofrklackem” v ruce nebo automatem jako alternativou, to má svou hodnotu, na normální ježdění to bylo nejpříjemnější auto velmi vysoké úrovně. A řekli jsme, že tuhle rozmarnou bizarnost šlo mít ve tří- i pětidvéřovém provedení?

Jednu z nich teď máme před sebou a je to skutečně úžasná, současně ale naprosto nevýrazná vzpomínka na ony časy. Na tomto provedení je vidět, jak Audi verzi 3,2 V6 quattro nabízelo prostě „jen tak”, bez velkých dramat. Vidíme auto v nízké výbavě Ambition s látkovými sedadly nebo volantem bez dálkového ovládání čehokoli (ale současně příplatkovou navigaci, protože Německo roku 2004), které má zcela tuctově vyvedenou pětidvéřovou karoserii v černé barvě a relativně malými koly z lehkých slitin.

Vůz měl dodnes jediného majitele, který s ním za 21 let najel pouhých 52 800 km. A vypadá dokonale podle toho, všechno od světel přes kola až po světlou kůži na sedadlech je jako nové. Historie s veškerou servisní dokumentací je navíc bezchybná, jak byste od prvního německého majitele staršího data zrodu, který si do vozu poručil (pro nás bohužel) také automatickou převodovku, čekali.

Uvážíme-li, jaký klenot kompaktní nabídky to byl tehdy, jaká fascinující vzpomínka na jednu éru a jaká rarita je to dnes, pak lze cenu jen 12 880 Eur, tedy asi 324 tisíc Kč, označit za směšnou. Však za to dnes zdaleka nedostanete ani novou Škodu Fabia - o třídu menší auto s výbavou blízkou nule, motorem o méně jak třetinovém objemu, polovičním počtem válců, polovičním počtem hnaných kol, naprosto nulovou historickou hodnotou a nulovým generovaným nadšení z řízení. A najeto bude mít jen o 52 800 km méně... Tohle auto je snad hřích nekoupit.

Zdroj: Autocenter Asslar@Autoscout24.de

Petr Miler