Autoforum

/

Foto: BMW

Může to znít banálně, tento aspekt ale nepodceňujte. I když ekonomické teorie rády malují zákazníka jako racionálně jednajícího tvora, spousta okamžitých rozhodnutí je impulzivních. A emoce v nich tedy hrají velkou roli.

Když se vymezujeme proti vnucování elektrických aut, obvykle saháme po ryze racionálních argumentech. Jsou to příliš drahá auta s omezenou využitelností, která jsou odsouzena k příliš krátké životnosti. To samo o sobě stačí k tomu, aby byla nekonkurenceschopná - žít s nimi je někdy kříž a ještě si za to musíte připlatit. Jsme přesvědčeni, že v delším časovém horizontu (ceteris paribus) jim právě tohle zlomí vaz. Krátkodobě jim ale mohou činit problémy i jiné, mnohem bezprostřednější a mnohem méně racionální aspekty.

Člověk musí trochu zestárnout (byť některým nestačí ani to...), aby poznal, že emotivní rozhodnutí obvykle nebývají dobrá. Je hezké vzít si krásnou ženu, se kterou si dvakrát nebo třikrát za týden po 15 minutách skvěle rozumíte, dříve nebo později ale zjistíte, že jsou to poněkud racionálnější aspekty, které váš život naplní štěstím. Stejně tak poznáte, že krásné italské boty, které se rozpadnou po půlroce, nejsou zase takové terno jako německá nuda, která vydrží osmkrát tolik. A přijít můžete i na to, že koupě emoce laskající Alfy Romeo 147 GTA v roce 2005 nebylo zase tak fajn, když vás desetkrát nedovezla do cíle cesty, zatímco sousedův Golf R32, který vypadá, jako by ho děti splácaly z plastelíny, nikdy neselhal. Nic to ale nezmění na tom, že některá rozhodnutí prostě emoce určí. A koupě auta mezi ně skutečně může patřit.

Co tím chceme říci? Nekupujte si emotivně podmanivý elektromobil, protože vám za pár let vystaví účet, který si nemůžete dovolit uhradit? Je to skoro tragikomické, ale je to přesně naopak. Koupi elektromobilu nejenže odporuje zdravý rozum, u většiny populace mu odporují i emoce. A u její mužské části je to mimořádně významný faktor.

Konstatuje to studie doktora Michaela Parenta z Texaské univerzity v Austinu, která se zabývá primárně „nepředvídatelností maskulinity” a tím, jak ovlivňuje spotřebitelské chování. Byla provedena na 400 amerických mužích a dochází k závěru, že podstatná část chlapů koupi elektrického auta zcela odmítá, protože ho nepovažují za dostatečně „mužné“. A i mezi většinou zbytku zkoumané skupiny je taková volba na okraji preferencí.

Může to znít směšně, dětinsky, ale sami dobře víte, jak významná podobná emoce pro řadu mužů je. Podle závěrů studie má většina mužů obavy, že koupě elektromobilu by poškodila jejich mužnou image, takže raději dají přednost vozu se spalovacím motorem. Tuto preferenci pak nemají šanci zvrátit ani permanentní debaty o změnách klimatu i s ohledem na to, že individuální volba typu auta má na celkový stav věcí zanedbatelný rozdíl.

Celá teorie za vlivem maskulinity na kupní rozhodnutí není nová, vědci s ní poprvé přišli už v půli minulé dekády coby podstatným faktorem promlouvajícím do kupních rozhodnutí. Individuální vnímání maskulinity, tedy představa muže o tom, co jej definuje jako muže, co naplňuje očekávání společnosti od něj jakožto od muže, je podle tehdejších závěrů mnohem podstatnější faktor při dílčích rozhodnutích, než si mnozí myslí.

Dalo by na sáhodlouhý vlastní článek vysvětlit tuto teorii obšírně, ale ve stručnosti: Když se říká „kluci nepláčou”, je to přesně ono. Proč by neplakali? Mohou, jsou smutní, mají pro to často pádný důvod. Společnost to ale vnímá jako „nemužné”, jako projev slabosti, plakající muž je padavka, širší společnost to toleruje snad jen v extrémních případech typu smrt někoho blízkého. Cokoli jiného? Padavka. S vnímáním koupě elektromobilu je to podle doktora Parenta v principu to samé - elektromobil je pro padavky, borci chtějí osmiválec s manuálem, který vám rozláme ruku když netrefíte kvalt.

Berte poslední řečenou větu s nadsázkou, doktor Parent to ale myslí vážně. Podle jeho studie ze 400 mužů, kteří se studie zúčastnili, skoro 40 % označuje elektromobil za nejhorší možnou volbu při koupi nového auta. „Spotřebitelská rozhodnutí o nákupu jsou do určité míry přijímána s ohledem na to, jak tyto nákupy odrážejí osobní identitu,” píše vědec. „Mezi muži byla nepředvídatelnost maskulinity spojena se sníženou preferencí elektrických aut,” dodává.

Mimo realitu tak není ani závěr, že když takto intenzivně emotivně odmítají elektromobily muži, pak stačí jen hrstka žen, aby většina všech potenciálních kupců bez ohledu na pohlaví o tyto vozy prostě nestála. A s tím se pracuje těžko. Chtít za této situace vnutit elektrická auta všem? „Good luck with it,” chce se říci jazykem, ve kterém je sepsána citovaná studie.

Zdroj: APA Psycnet

Petr Miler