Autoforum

/

Foto: Ford

Bájnou skupinu B charakterizovaly divoké průlety mezi stromy a ještě divočejší auta. Některé automobilky přišly s těmi svými příliš pozdě na to, aby zazářily, což je i případ Fordu. O to zajímavější ale jeho speciál je.

Snad ani nemusíte být fanoušky rallye, abyste věděli, co to v 80. létech byla tzv. Skupina B. A pokud přece jen tápete, na její historii stále můžete zavzpomínat. Tyto závody neprosluly jen jako sportovní klání, z pohledu ryze automobilového nadšence byla zajímavá i samotnými, na míru postavenými speciály generujícími na svou dobu a vzhledem k podmínkám, za nichž měly závodit, fascinující dynamiku.

Za to, že situace došlo až tak daleko může do značné míry nějaký Jean Todt, tehdy konstruktér Peugeotu. Než on vnesl do Skupiny B svou genialitu a vizionářství, které později osvědčil i ve Formuli 1, předháněly se Opel, Audi a Toyota v laděním existujících sériových modelů. Todta ale po studiu velmi volných pravidel této skupiny napadlo jít na to na to úplně jinak.

Zjistil, že nejlepší bude sériové modely coby základ hodit za hlavu a začít s čistým stolem. Nedělat závoďák ze sériovky, ale postavit závoďák a pak z něj pro splnění pravidel odvodit minimum požadovaných počet silničních aut. Todt tak od nuly postavil vůz, který se sice tvářil jako sériový model, ve skutečnosti to ale byl úplně jiný stroj. Krátký kompaktní hatchback s motorem před zadní nápravou a pohonem všech čtyř kol si říkal Peugeot 205 T16 a veškerou konkurenci poslal do kolen.

Dnes ale nebude řeč o 205 T16, neboť když Peugeot přišel se zmíněným nápadem, ostatním nezbylo, než udělat totéž. Díky tomu vznikla řada tzv. homologační speciálů s papíry pro běžný provoz, ovšem ve skutečnosti nefalšovaných závoďáků jen s nezbytnou komfortní výbavou. Mezi nimi byl možná nejzajímavější stroj, který máme před sebou dnes. Je to Ford RS200, u nějž už se konstruktéři ani neobtěžovali s tím vtisknout mu vzhled blízký čemukoli sériovému. Podřízeno závodění je v něm úplně všechno, proto je to také takový zjev, a proto jej řada fanoušků rallye má ze všech speciálů nejraději - utilitárnost z něj doslova čiší.

Vývoj tohoto stroje nebyl snadný, v roce 1983 Ford přestal pracovat na projektu s označením 1700T, protože byl plný těžce a draze řešitelných problémů. Jenže opustit auto schopné soupeřit v třídě B se automobilce nechtělo a také pomyšlení na vyhozené peníze za vývoj bez výsledku nebyla lákavá. Proto se zkušenosti měly zúročit při stavbě jiného auta, které bude na rozdíl od 1700T mít pohon všech kol. Jinak totiž Peugeotům a Audi nebylo možné konkurovat.

Motor byl uložen uprostřed, byl to řadový čtyřválec o objemu 1,8 litru a měl samozřejmě turbodmychadlo. Je to jednotka Ford Cosworth BDT a v silniční specifikaci měl 250 koní výkonu. Při závodech nicméně podle tlaku turba dával 350 - 450 koní. Převodovka byla umístěna vpředu pro lepší rozložení hmotnosti, což znamenalo dost komplexní systém čtyřkolky. Středem auta procházely dvě hřídele, jedna od motoru k převodovce, druhá pak od převodovky zpátky k zadnímu diferenciálu. Je to systém pozoruhodný, ale fungoval - podle dobových informací je RS200 nejlépe vyvážené auto mezi svými konkurenty.

K dalším zajímavostem může patřit podvozek. Dvojité lichoběžníky na všech čtyřech kolech spolu s příčnými stabilizátory na obou nápravách tedy zas tak zajímavé nejsou, nicméně u každého kola jsou dva tlumiče a dvě pružiny. I tohle se podílelo na vynikajících jízdních vlastnostech RS200. Ovšem, všechno nebylo jen růžové - třeba motor byl známý ohromnou turbodírou v nízkých otáčkách.

Také poměr výkonu ku hmotnosti byl ve srovnání s ostatními auty ve skupině B horší. RS200 nebylo těžké, karoserie byla z laminátu a stavěla ji Ghia, ale výkon motoru nebyl dost vysoký, takže RS200 nikdy nedosáhlo výraznějších úspěchů, i když se na stupních vítězů občas objevilo. Ve skupině B zažilo jen jednu celou sezónu, v roce 1985. V tom následujícím byla skupině B vystavena stopka kvůli sérii tragických nehod a v jedné z nich figuroval i Ford RS200.

To nicméně neznamená, že by RS200 bylo málo žádoucí auto. Pro homologační účely vznikly jen dvě stovky vozů, které mířily na silnici, takže když se objeví nějaké na prodej, je to svátek. A z těchto dvou set bylo 24 kusů později přestavěno na verzi Evo, která dostala motor BDT-E o objemu 2,1 litru. Z něj dolovalo turbodmychadlo 420 koní, ale s maximálním tlakem turba 1,6 baru bylo možno z něj dostat až téměř šest stovek koní. Právě v takovémto nastavení RS200 Evo stanovil tehdejší rekord ve zrychlení na 100 km/h na 3,07 vteřiny. Držel ho jedenáct let.

Právě tato varianta je nyní k mání v dokonalém stavu na zdrojovém odkazu. Má jít o jeden z nejzachovalejších exemplářů vůbec, a protože jeho prvnímu majiteli nebyla dost dobrá ani specifikace Evo, nechal vůz dále upravit u britské firmy Brian Hart Limited na 704 koní v 8 000 ot./min a 725 Nm v 5 550 ot./min. Jak tahle bestie pojede nyní, nechceme ani odhadovat, stovka pod 3 sekundy s manuálním řazením je zřejmě jistotou.

Auto je v nabídce firmy Canepa, která neuvádí jeho cenu, vzhledem k cifrám, ke kterým došly dřívější prodeje RS200 či RS200 Evo a výjimečnosti tohoto exempláře ale čekejme, že i 20 milionů korun může být málo. Tohle auto je zkrátka něco extra, po všech stránkách.

Zdroj: Canepa

Petr Miler