Autoforum

/

Foto: Mocars, publikováno se souhlasem

Je to vskutku povedená specifikace v mimořádném stavu, která láká k návratu do minulosti, jež se stěží kdy vrátí. Auto není zase tak drahé, přesto je už přes půl roku na ocet. A nezdá se, že by to prodávajícího trápilo.

Ten, kdo miluje auta a neprožil začátek nového milénia v „při automobilovém vědomí”, musí dnes být šťastnějším člověkem, o tom jsme stoprocentně přesvědčeni. Zejména z dnešního pohledu je totiž naprosto fascinující, co všechno za možnosti tehdy nové vozy všeho druhu nabízely. Něco takového už se nikdy nevrátilo a obáváme se, že už se to ani nevrátí.

Je celkem úplně jedno, jestli si vzpomenete na cokoli od Alfy Romeo 147 po Volkswagen Golf IV, mohli jste mít dvěma slovy skoro cokoli. Alfu šlo mít s benziny od 1,6 R4 do 3,2 V6, k tomu několik dieselů, řadu převodovek. Pravými experty na variabilitu ale byli u VW, kdy i do obyčejného Golfu šlo mít čtyř-, pěti- i šestiválce, pohony předních i všech kol, automaty několika typů, k tomu tři druhy karoserie (nebo pět, pokud budeme počítat i Boru a Boru Variant). Dnešní nabídka motorů, pohonů a převodovek do prakticky čehokoli obyčejnějšího je vedle toho výsměch, je to jako menu ve vaší oblíbené hospodě po návštěvě Zdeňka Pohlreicha. Je to možná „dobré pro byznys”, ale z pohledu zákazníka?

Z lepší situace tou dobou profitovala i Škoda, která nabízela mimo jiné první generaci Superbu. Ačkoli šlo z dnešního pohledu o relativně neúspěšné auto, mohli jste jej mít též v záplavě verzí. Tak se stalo, že se do osobní škodovky vůbec poprvé - a bohužel také naposledy - dostal šestiválcový turbodiesel. Věřte nebo ne, ale dnes mrtvý typ motoru i pro auta jako jsou menší Mercedesy, bylo možné mít pod kapotou obyčejného Superbu vedle několika variant čtyřválců a dalšího šestiválce.

Šlo o motor 2,5 TDI, z dnešního pohledu poněkud archaické zboží s výkonem 163 koní, ale buďme fér - nabídka verzí 1,9 TDI pro Superb tehdy končila na 130 koních, takže tohle byla možnost, jak zamířit ještě výš. A nešlo ani tak o výkon jako o noblesu, tohle je vedle agregátů TDI PD se čtyřmi válci jemný motor. Je celkem pochopitelné, že kdo si tento vůz koupil, ten s ním obvykle mohutně jezdil, je to dálniční křižník par excellence. Majitel auta na fotkách níže ale nebyl z takových, jako jeden z mála.

Vůz s tímto pohonem a celkově velmi vysokou specifikací, která zahrnuje třeba i dobovou navigaci, palubní telefon nebo vyhřívání zadních sedadel, si první a jediný majitel šetřil tak moc, že s ním za 19 let od roku 2006 najel pouze 43 tisíc kilometrů. To je na Superb něco jako nic a byť nelze říci, že auto vypadá „nově”, něco si přece jen užil, je opravdu málo opotřebené a téměř dokonale originální. Vidíme pouze netovární koncovky výfuků, které zpod zadního nárazníku nepřirozeně trčí, ale jinak? Auto navíc přes zmíněné „nepoužívání” mělo pravidelnou péči, takže má být technicky velmi svěží.

Je to vážně trochu posel z minulosti, jejíž existenci někteří časem ani nebudou věřit. Čekali jsme tedy, že se rychle prodá, podobné unikáty mizí z nabídek rychle i za dost absurdní ceny, Superb I V6 TDI ale asi neuchvacuje. A to přesto, že jeho cena činila od počátku přijatelných 9 990 euro, tedy asi 248 tisíc korun. Vůz tak už přes půl roku zůstává na ocet, s cenou ale majitel hnout odmítá - prý si za takovou sumu majitele najde.

Že byste se jím stali třeba vy? Je to cesta do lepších automobilových časů vlastně za pár korun, nové auto za 248 tisíc Kč už nekoupíte žádné. A tohle najelo jen o 43 tisíc km víc než libovolný jiný vůz. Kdybyste měli zájem, vůz se nachází v německém Ratingenuc, což není úplně blízko. Ale cesta tam i zpátky by mohla stát za to...

Zdroj: Mocars@Autoscout24.de

Petr Miler