Autoforum

/

Foto: Fran, publikováno se souhlasem

S ohledem na to, kam až vystoupaly ceny čehokoli slušného na čtyřech kolech, je skoro neuvěřitelné, že si dnes můžete pořídit skoro nejeté luxusní auto vyšší třídy za sumu, za kterou dostanete leda třetinu slušné Fabia. Tenhle Opel byl ránou totálně mimo.

Z dnešního pohledu se to může zdát k nevíře, ale v 90. letech bylo docela obvyklé, že mainstreamové automobilky nabízely reprezentativní auta vyšší třídy. Peugeot měl svou šestistovkovou řadu, Opel nabízel Omegu a takový Renault prodával Safrane. Pokud tuto dobu nepamatujete, pomyslíte si cosi o nevyhnutelných propadácích, realita byla ale úplně jiná.

Tahle auta se totiž neprodávala vůbec špatně. A některá šla označit dokonce za velký úspěch. Taková Omega svého času překonávala i hranici 100 tisíc prodaných aut v Evropě za jediný rok. To je skutečně skoro neuvěřitelné, když vezmeme v potaz, že tatáž značka loni prodala na celém kontinentu pouhých 32 tisíc obyčejných Aster. A ani když k jejímu odbytu přidáme všechny prodané Insignie, Comba, Grandlandy a Zafiry, čísla Omegy nevyrovnáme. Fascinující.

Na přelomu milénia ale jako by výrobci těchto modelů ztratili sebevědomí. Osobně si pamatuji, že řada těchto vozů tehdy měla své zákazníky, automobilky jim ale přestaly nabízet to, co očekávali. Buď místo úspěšných typů nepřišly s ničím, popř. se pokusily rozšířit záběr nově koncipovanými auty. A totálně pohořely.

Právě touto cestou se rozhodl kráčet právě Opel, který v roce 2003 vyřadil přestárlou Omegu z nabídky. A místo ní začal prodávat něco, čemu nikdo soudný nemohl věštit úspěch - hatchback vyšší třídy s názvem Signum. Už koncepce auta byla bizarní, navíc ji doprovázel design, pro nějž bylo slovo „nezajímavý” pochvalou.

Nutno říci, že nešlo o špatný vůz. Signum bylo velmi dobře vybavené, pod přední kapotu se montovaly benzínové i dieselové šestiválce, po faceliftu dokonce i přeplňovaná „dva-osma” o 250 koních. Zavazadelník byl hodně velký a zejména na zadních místech byla spousta prostoru, ještě více než v Omeze. Zadní pasažéři si také mohli sami ovládat rádio, stačilo připojit sluchátka a mohli si na vlastním ovládacím panelu vybrat mezi rádiem a CD a upravit hlasitost.

Po podvozkové stránce bylo Signum pohodlné a velmi dobře odhlučněné. Byl to ale hatchback a o taková auta ve vyšší střední třídě stojí leda excentrici. Jasně, i takoví lidé existují, bývá jich ale příliš málo na to, aby uživili prodeje drahého auta. Přehlédnout pak nešlo ani to, že vůz se po všech stránkách odklonil od technické koncepce Omegy. Signum byl k mání jen s pohonem předních kol, zatímco Omega bylo takové levnější BMW řady 5 - měla motor vpředu a pohon zadních kol. Dieselový šestiválec (s obchodním označením 2,5 TD) pak dokonce od BMW přímo pocházel.

Něco takového o modelu Signum říci nešlo, a tak staří zákaznici zůstali neosloveni. A jakýchkoli jiných moc nepřišlo. Auto byl takový prodejní propadák, za celou svou éru oslovilo přibližně tolik lidí, co kdysi Omega za jediný rok a Opel se jeho trápení rozhodl v roce 2008 - po pouhých pěti letech na trhu a jednom docela velkém faceliftu - ukončit.

Tou dobou někteří tvrdili, že cosi jako velký hatchback bude oceněno časem a relativně vzácné Signum se jednoho dne bude prodávat dráže, než by jeho dobový obchodní „úspěch” naznačoval. Teď už si můžeme říci, že i to byla iluze. Celých 15 let poté, kdy byl život tohoto modelu násilně ukončen, se v bazarech marně prodává spousta kusů i za ceny nižší než 15 tisíc Kč. A není to žádná rarita, už do 20 tisíc korun si můžete vybírat, třebaže opravdu hezky vyhlížející kousky vyjdou dráž.

Právě takový poslal do prodeje jeden z jeho španělských majitelů (kolik takových asi bude?) a marnost existence tohoto Opelu jen stvrzuje. Jeho vůz je opravdu hezký, jde o přece jen lépe vyhlížející provedení po faceliftu ve slušivé modré barvě. Majitel sáhl po průměrném benzinovém motoru 2,0 se 150 koňmi a manuální převodovkou, výbava nevybočuje z řady podobným způsobem. Zajímavé je na tomto autě něco úplně jiného - po celou svou existenci od roku 2006 téměř nejezdilo a naprostou většinu času strávilo v garáži.

Vypadá jako nové, majitel dokonce říká, že pořád voní jako nové. A máme tendenci mu věřit - za pomalu dvě dekády své existence totiž najelo pouhých 47 tisíc kilometrů, to je skutečně skoro nic na auto takového kalibru. Takhle málo jeté Signum se vidí jen jednou za čas, tady ho ale máme a působí snad lépe než zkraje milénia.

Pozoruhodné je, že ani takový relikt, takové memento jednoho velkého fiaska s bleskem ve znaku, se nedá prodat za jakkoli vysokou sumu. Cena 5 500 euro, tedy asi 128 tisíc Kč, je za stále zánovní nejetý vůz této třídy skoro směšná, přesto se nezdá, že by nutkání ho koupit přepadalo jakkoli větší množství lidí. Co více říci pro potvrzení dojmu, že Opel s tímto luxusním modelem netrefil terč jako léta nikdo jiný? Asi vážně není co dodat.

Zdroj: Milanuncios

Petr Miler