Autoforum

/

Foto: YU Automobile, publikováno se souhlasem

Nenechte se mýlit, tohle bývalo auto s milionovými cenovkami, které nebylo zdaleka tak špatné, jak vypadalo. Co z jeho hodnoty zbylo po desítkách tisíc km v rukou jediného majitele? Skoro nic, Signum od Opelu byl zjevně moc velkou ránou mimo terč.

Z dnešního pohledu se to může zdát k nevíře, ale v 90. letech bylo docela obvyklé, že mainstreamové automobilky nabízely reprezentativní auta vyšší třídy. Peugeot měl svou šestistovkovou řadu, Opel nabízel Omegu a takový Renault prodával Safrane. Pokud tuto dobu nepamatujete, pomyslíte si cosi o nevyhnutelných propadácích, realita byla ale úplně jiná.

Tahle auta se totiž neprodávala vůbec špatně. A některá šla označit dokonce za velký úspěch. Taková Omega svého času překonávala i hranici 100 tisíc prodaných aut v Evropě za jediný rok. To je skutečně skoro neuvěřitelné, když vezmeme v potaz, že tatáž značka letos prodala na celém kontinentu necelých 64 tisíc obyčejných Aster. A musíme k jejímu odbytu přidat veškeré Grandlandy a Crosslandy, abychom čísla Omegy bezpečně překonali. Fascinující.

Na přelomu milénia ale jako by výrobci těchto modelů ztratili sebevědomí. Osobně si pamatuji, že řada těchto vozů tehdy měla své zákazníky, automobilky jim ale přestaly nabízet to, co očekávali. Buď místo úspěšných typů nepřišly s ničím, popř. se pokusily rozšířit záběr nově koncipovanými auty. A totálně pohořely.

Právě touto cestou se rozhodl kráčet právě Opel, který v roce 2003 vyřadil přestárlou Omegu z nabídky. A místo ní začal prodávat něco, čemu nikdo soudný nemohl věštit úspěch - hatchback vyšší třídy s názvem Signum. Už koncepce auta byla bizarní, navíc ji doprovázel design, pro nějž bylo slovo „nezajímavý” pochvalou.

Nutno říci, že nešlo o špatný vůz. Signum bylo velmi dobře vybavené, pod přední kapotu se montovaly benzínové i dieselové šestiválce, po faceliftu dokonce i přeplňovaná „dva-osma” o 250 koních. Zavazadelník byl hodně velký a zejména na zadních místech byla spousta prostoru, ještě více než v Omeze. Zadní pasažéři si také mohli sami ovládat rádio, stačilo připojit sluchátka a mohli si na vlastním ovládacím panelu vybrat mezi rádiem a CD a upravit hlasitost.

Po podvozkové stránce bylo Signum pohodlné a velmi dobře odhlučněné. Byl to ale hatchback a o taková auta ve vyšší střední třídě stojí leda excentrici. Jasně, i takoví lidé existují, bývá jich ale příliš málo na to, aby uživili prodeje drahého auta. Přehlédnout pak nešlo ani to, že vůz se po všech stránkách odklonil od technické koncepce Omegy. Signum byl k mání jen s pohonem předních kol, zatímco Omega bylo takové levnější BMW řady 5 - měla motor vpředu a pohon zadních kol. Dieselový šestiválec (s obchodním označením 2,5 TD) pak dokonce od BMW přímo pocházel.

Něco takového o modelu Signum říci nešlo, a tak staří zákaznici zůstali neosloveni. A jakýchkoli jiných moc nepřišlo. Auto byl takový prodejní propadák, za celou svou éru oslovilo přibližně tolik lidí, co kdysi Omega za jediný rok a Opel se jeho trápení rozhodl v roce 2008 - po pouhých pěti letech na trhu a jednom docela velkém faceliftu - ukončit.

Tou dobou někteří tvrdili, že cosi jako velký hatchback bude oceněno časem a relativně vzácné Signum se jednoho dne bude prodávat dráž, než by jeho dobový obchodní „úspěch” naznačoval. Teď už si můžeme říci, že i to byla iluze. Celých 16 let poté, kdy byl život tohoto modelu násilně ukončen, se v bazarech marně prodává spousta kusů i za ceny nižší okolo 10 tisíc Kč. A není to žádná rarita, už za 20 tisíc korun si můžete vybírat ze spousty aut, třebaže opravdu hezky vyhlížející kousky to nejsou.

Zrovna takový ale poslal do prodeje jeden z jeho německých majitelů, který si jej nechal po celou dobu od roku 2006, kdy si jej pořídil. A jeho nabídka marnost existence tohoto Opelu akorát stvrzuje. Jeho vůz je na poměry tohoto modelu hezký, jde o přece jen lépe vyhlížející provedení po faceliftu v šedomodré barvě. Majitel sáhl po základním benzinovém motoru 1,8 se 140 koňmi, takže nečekejte žádný uragán, ale zase k němu dostal manuální převodovkou. Výbava je tedy spíš skromnější, zajímavé je na tomto autě ale něco úplně jiného - po celou svou existenci jezdilo jen zřídkakdy a naprostou většinu času strávilo v garáži.

Vypadá tedy velmi dobře, třebaže s novým si ho asi nespletete. Přesto je třeba pozvednout obočí nad tím, že za pomalu dvě dekády své existence najelo pouhých 83 tisíc kilometrů, to je skutečně skoro nic na auto takového kalibru - asi 4 600 km najetých za rok je nicotná porce. Takhle málo jeté Signum se vidí jen jednou za čas, tady ho ale máme a působí snad lépe než zkraje milénia, zvlášť při jeho ceně.

Ani takové memento jednoho velkého fiaska s bleskem ve znaku se totiž zjevně nedá prodat za jakkoli vyšší sumu. Požadovaná cena 3 990 Eur, tedy jen něco málo přes 100 tisíc Kč, je na tak mál jetý vůz této třídy skoro směšná, přesto se nezdá, že by nutkání ho koupit přepadalo jakkoli větší množství lidí. Co více říci pro potvrzení dojmu, že Opel s tímto luxusním modelem netrefil terč jako léta nikdo jiný? Asi vážně není co dodat.

Zdroj: YU Automobile@Mobile.de

Petr Miler