Autoforum

/

Foto: Renault

Absolutně žádný smysl. To je asi to jediné, co lze spatřovat za projevy stoprocentní oddanosti elektrické mobilitě v co nejbližším možném termínu. Koho asi ohromí, že něco přestanete prodávat? A že místo toho nabídnete jen to, co většina lidí nechce a na spoustě míst to prakticky vůbec nekupuje?

Před malou chvíli jsme probírali loňské prodeje nových aut na ruském trhu. Řekli jsme vám o nich kde co, jedné hodnotě jsme se ale vyhnuli - prodejům elektrických vozů. Nebylo to však proto, že bychom je záměrně ignorovali, jen prostě nebylo o čem mluvit. Loni se na aktuálně druhém největším evropském trhu s auty po Německu prodalo přesně 1 001 elektromobilů. Na trhu tak měly podíl 0,06 procenta, čili ani 6 promile, ale 0,6 promile, stručněji řečeno nic.

Podobná situace není vůbec výjimečná a nemusíme ani do relativně daleké Rusi. V České republice mají tato auta podíl 1,16 %, v ještě větším Polsku nesahají ani ta vysoko a velmi blízko nule se prodeje pohybují mimo jiné na Slovensku, ve Španělsku, v Řecku, v Maďarsku... Ani v některých zemích s mohutnými dotacemi, jako je třeba Itálie, se ale nic až tak dramatického neděje, i tam mají 4% podíl na celkových registracích.

Jistě, jsou tu země, které jsou na tom jinak, zejména pak Německo, Francie, Velká Británie, Nizozemsko, Švédsko nebo Norsko, z dostupných čísel je ale patrné přinejmenším jedno - prosadit se na některých trzích s elektrickými auty, klidně i s velkými dotacemi, bude těžké. Nakonec i nedávno publikovaná studie Deloitte ukázala, že prakticky neexistuje místo na zemi, kde by alespoň většina lidí výhledově počítala s tím, že si jako příští auto koupí elektromobil, je to zkrátka zatím většinově odmítané zboží.

A do toho jedna automobilka za druhou přichází s tím, že vám nic jiného neprodá. Jaký to dává smysl? To není řečnická otázka, odpověď je velmi prostá: Žádný. Ale žádný, prostě žádný.

Ať už se na věc podíváme jakkoli, marně tápeme nad tím, proč bychom asi 98,8 % Čechů oznamovali, že jim za pár let nebudeme nic nabízet. A proč až za pár let, Stellantis to v případě některých aut oznamuje už dnes jako hotovou věc pro letošní rok a jeho české zastoupení nám vyčítá, že o tom takto píšeme, i když doslova vycházíme z tiskové zprávy samotného koncernu pro celou Evropu. Když se tedy zeptáme, jestli to pro Českou republiku neplatí, odpovědí je, že místní zastoupení jedná o výjimce. Chápete to? Po oficiálním oznámení evropské centrály, která s ČR jako s výjimkou nepočítá, se jedná o výjimce.

Podobně je na tom Opel, který už v roce 2028 nechce napříč celým svým portfoliem prodávat nic než elektrická auta. A nyní se s obdobným oznámením vytasil Renault, který přitom ještě v září bojoval proti zákazu benzinů a dieselů od roku 2035 a argumentoval tehdy velmi rozumně. Nyní ústy svého šéfa Lucy de Mea oznamuje, že si spalovací motory sám zakáže o pět let dříve. Znovu: Jaký to dává smysl?

I kdybychom jako automobilka takovou věc plánovali, absolutně nevidíme důvod, proč bychom to tímto způsobem ohlašovali. Říci, že doplníme nabídku o to či ono elektrické auto, to je v pořádku, své zákazníky jistě mají, ať už motivované čímkoli. Ale toto není žádný konstruktivní marketing. Automobilky neříkají, že něco nabídnou, ony vítězoslavně oznamují, že něco nabízet přestanou. A to něco, jak bylo zmíněno výše, se na mnoha místech stará o naprostou většinu jejich prodejů. Čemu tedy má pomoci zmíněné oznámení Renaultu pro ČR? „Takže za 8 let už si od vás nic nekoupím? Děkuji, paráda, miluju Renault!” Jestli Francouzi očekávají, že takhle lidé zareagují, musí být hloupí - takové oznámení nemá absolutně žádný pozitivní marketingový přínos, jen škodí.

A nejde jen o marketing, jde i o obchod jako takový. Představa, že když z verzí auta prodávaných v poměru 2 667:6 přestanete prodávat tu první, lidé přijdou najednou pro tu druhou, je lichá. Jsme v kontaktu s dealery, kteří jsou zaskočeni tím, že by se něco takového mělo stát. Automobilka prodávající miliony aut ročně si možná pár tisíc vozů škrtne snadno, české zastoupení hůř, čeští dealeři vůbec. Pokud si Opel nebo Renault myslí, že tu v letech 2028 nebo 2030 budou najednou prodávat tolik elektrických aut, jako dnes jiných, pak se prostě mýlí, to absolutně není reálné. A Česko je relativně malý trh, jsou tu větší, na kterých to nutně dopadne podobně.

Nevěříme ale, že jsou automobilky hloupé, jejich cílení produktu bylo naopak vždy velmi propracované a byly s to se přesně trefovat do potřeb zákazníků. Najednou to nedělají, takže se rýsují jen dvě jiná vysvětlení.

Buď je to prázdný marketing, který dnes vypadá dobře aspoň v některých zemích, protože „going green” je na pár místech Evropy populární, i když pro to většina lidí svými penězi „nehlasuje”. Nakonec... Co bude za 6 nebo 8 let stejně nikdo neví a když to nepůjde, tak se to změní, že? A nebo to tyto firmy myslí smrtelně vážně a podlehly něčemu, co lze označit leda za kolektivní nevědomí.

Nakonec se podívejte na akciové trhy, ty reagují na příklon jakékoli značky k elektrickým autům velmi pozitivně. Jaký smysl to dává? Absolutně žádný, za elektrickými auty není žádný vyšší obchodní potenciál, žádný vyšší maržový potenciál, není za nimi ve smyslu hodnot jednotlivých firem pozitivního vůbec nic, pomineme-li tedy očekávání, že kdo dříve naskočí do vlaku, který jednou pofrčí jako TGV, získá větší tržní podíl a bude na tom profitovat. Ale tímto směrem jdou jedním slovem všichni, takže jak na tom lze získat? Lze na tom jen ztratit nabízením aut, která část trhu zcela odmítá, další část trhu ne ně nemá o zbytek kupců se budete prát s vysokými cenami leckdy i se zápornými maržemi. Kde je nějaký přínos pro hodnotu nebo ekonomickou výkonnost společnosti? Jsou to samé ztráty. Vidět opak je přinejmenším kolektivní ignorací reality.

Jak jsme před pár dny psali, automobilky v tuto chvíli o nařízení elektrických aut samy bojují, protože nechtějí bojovat současně o přízeň zákazníků i regulátorů a ze dvou dostupných možností si většina vybírá tu druhou. I Renault jen potvrzuje, že o zákazníka, jeho potřeby a preference mu v prvé řadě prostě nejde, proč by jinak dnes skoro 99 % Čechů ukazoval dlouhý nos a ještě se u toho tvářil nadšeně?

Přes všechno zmíněné ale pořád nevěříme tomu, že se to stane. Nevěříme tomu, že přijde rok X nebo Y a jakákoli automobilka se dobrovolně odřízne od podstatné části trhu a prostě se smíří tím, že tyto kupce přenechá jiným. Teď ale jedna za druhou vesele tvrdí, že přesně tohle udělají a nám opravdu uniká, proč nám to s takovou vervou říkají. A pak nám ještě vyčítají, když pouze předáváme dále informaci o jejich vlastních rozhodnutích a popisujeme jejich nevyhnutelné dopady.

Zdroje: Renault, Autocar

Petr Miler