Autoforum

/

Foto: Hertz, tiskové materiály

Když jako autopůjčovna dogmaticky sáhnete po flotile vozů nechtěných vašimi zákazníky, může to mít za následek i horší věci než jen to, že se vám nepronajatá auta povalují na parkovištích.

Přirozený zájem o elektromobily se limitně blíží nule, to si dovolíme označit za axiom. Z pohledu naprosté většiny zákazníků nepředstavují tato auta jakkoli lepší řešení z uživatelského či ekonomického hlediska, jejich nabízení a místy i prodeje jsou dílem roky gradujících politických tlaků podporujících je na všech úrovních. Realitu dobře vidíme i u nás - přes ohromné přerozdělování na evropské úrovni, přes masivní mediální podporu i marketingové tlaky automobilek tvoří dvě tři procenta prodejů. Nebýt všeho zmíněného i nezmíněného, bavíme se snadno o pár promile.

Část těchto prodejů tvoří i nákupy autopůjčoven, kde je situace obzvlášť pikantní. Zatímco u koupeného soukromého auta si někdo může elektromobil vybrat třeba proto, že se mu líbí stylizované T na přídi, ví, že většinou jezdí do práce 30 km denně tam a zpět a párkrát do roka delší cestu nějak přežije nebo si pořídí další vůz. Proč ne. Nároky na půjčovaná auta jsou ale mnohem vyšší, u těch je velmi důležitá flexibilita daná dlouhým dojezdem a možností snadného doplnění energie. Prostě přijedete ve dvě odpoledne na letiště v Barceloně, potřebujete dojet někam, ani nevíte kam, neznáte místní infrastrukturu, nemáte dům s garáží a wallboxem, prostě potřebujete spolehlivě jezdit v neznámém prostředí. Pro něco takového se elektromobil z podstaty absolutně nehodí.

Zájem o ně v této roli je tedy ještě menší a ukázalo se to jasně už loni. Protože ale i firmy půjčující auta mají své „zelené” cíle, daly si socialistické závazky elektrifikovat tu či onu část své flotily naprosto ignorující popsanou část příběhu. A hádejte, co se stalo, no schválně... Narazily, jak jinak. Už na přelomu roku se ukázalo, že garáže proslulého Hertzu jsou plné nepronajatých elektromobilů, které lidé nechtějí ani za poloviční cenu. Firma na to pochopitelně zareagovala tak, jak musela, tedy po tomto fiasku přestala kupovat nové elektromobily a začala brát zase víc spalovacích vozů, jenže desetitisíců nechtěných elektrických vozů se nezbavila. A tak jí nezbývá, než je lidem vnucovat, i když o ně nemají zájem.

Ono je to snadné - stačí, aby někdo přišel s tím, že nutně potřebuje půjčit auto. A vy řeknete, že krásná bílá Tesla Model 3 je to jediné, co máte. Navíc se slevou! No neberte to. Příběh Becky Liebeau, která vyrazila se svou 16letou dcerou na obhlídku kolejí, kde by dívka mohla studovat, ale ukazuje, že bude lepší to nebrat. A Hertzu to naznačuje, že by raději měl následovat přání svých klientů, jinak mu to může pokazit reputaci víc, než mu finanční výsledky pokazí pár zbytečných Tesel v garážích.

Becky si totiž předem u Hertzu zamluvila výslovně benzinový vůz - je to typ auta, který zná, u nějž ví, co od něj může očekávat, no prostě viz výše. Když ovšem dorazila na přepážku, bylo jí sděleno, že žádný už není k mání, ke slovu přišel též už zmíněný fígl. Času nebylo nazbyt, tak Becky přijala nabízenou Teslu Model 3, i když vlastně netušila, do čeho jde. Šlo o její vůbec první jízdu s elektromobilem, zástupce půjčovny ji však neposkytnul ani to nejzákladnější školení.

Bez zajímavosti není ani to, že baterie byly napůl vybité a palubní počítač tedy ukazoval dojezd jen 145 km - auto se před dalším půjčením v omezeném časovém prostoru zjevně nepodařilo plně dobít, jak neobvyklé. Informaci o tom, kde a jak dobít elektromobil rozumně po cestě, klientka nedostala. Vůz navíc neměl pneumatiky dohuštěné na předepsaný tlak, což logicky dojezdu neprospělo. A aby toho nebylo málo, chyběl i adaptér na jiné dobíjecí stanice než sít Superchargerů.

Veškeré tyto okolnosti měly za výsledek nevyhnutelné - při hledání stanice vozu došla veškerá energie. To by ve spalovacím autě nebyl až takový problém, neboť posádka by u něj vzala za kliku, otevřela, vystoupila a vše pořešila kupříkladu s kolemjedoucími. Jenže elektromobily jsou již známé tím, že často inovují věci, které inovovat nepotřebují. Otevírání dveří na Modelu 3 je tedy elektrické a když mu dojde šťáva, ovládání logicky přestává fungovat.

Dveře lze otevřít pomocí nouzových táhel, to ale o jejich existenci a umístění musíte vědět, někdy je odlišné i u různých modelových roků stejného vozu. Becky tak zůstala se svou dcerou „uvězněna” uvnitř. Když se pak pokoušela sehnat pomoc od půjčovny, měla smůlu. Nakonec se jí povedlo dovolat se řidiči místní odtahovky, který ji poradil, kterak se skrze zavazadelník dostat ven. Následně pak ji i dceru dopravil do bezpečí do hotelu. Ani to ale ještě není konec příběhu.

Po návratu domů se totiž Becky dočkala vysokého účtu od Hertzu právě za to, že auto nechala vybít a nevrátila jej standardním způsobem. Ten s ohledem na zmíněné - takové auto výslovně nechtěla - odmítla zaplatit. Půjčovna ji tak začala vyhrožovat zařazením na černou listinu. Právě v té chvíli se žena obrátila na zpravodajský kanál CBS, jehož zástupce následně Hertz kontaktoval. A protože se půjčovna evidentně obávala negativní publicity, účet stáhla a Becky se omluvila. Jenže to už se celý příběh šířil světem.

Znovu se tak musíme ptát, co všechno je kdo ochoten pro vnucování elektromobility navzdory všemu ještě podstoupit. Automobilky jako VW si kvůli tomu podřezávají větev, na které sedí, autopůjčovny jako Hertz si tím devastují podstatu svého byznysu. Pro co vlastně? Kdo to po nich žádá? Kdo je ochoten za to platit? Je to pro nikoho a pro nic, je to jen dogmatické trvání na obchodním i ekonomickém nesmyslu pro jakési zelené cíle, které jsou ale přinejmenším velmi pochybné.

Hertz v tuto chvíli vlastní 56 tisíc Tesel a možná by bylo lepší, kdyby se většiny z nich prostě zbavil. Lidé je v takové míře nechtějí a jejich vnucování právě takovým zákazníkům se firmě očividně vrací jako bumerang. To za pár tisíc získaných na půjčovném prostě nestojí.

Zdroj: CBS News

Petr Prokopec