Autoforum

/

Foto: Borgese Auto, publikováno se souhlasem

Je z dnešního pohledu skoro neuvěřitelné, že se taková auta prodávala po statisících ročně a nabízela je každá známější značka, ale bylo tomu tak. Stopy jejich někdejší existence jsou dnes raritou, ale najdou se a velkou díru do rozpočtu vám neudělají.

Pokud patříte k příznivcům francouzských automobilek, musí vás to mrzet. Tyto značky, které si odjakživa potrpěly hlavně na komfort, se stejně tradičně se svými modely objevovaly i ve vyšších třídách. Dnes ale z jejich působení v těchto vodách nezbylo nic. Renault už nenabízí ani Talisman, donedávna dostupný kombík střední třídy, Peugeot končí svou nabídku u modelu 508, tedy znovu ve střední třídě. A Citroën se do ní čerstvě vrátil, ovšem s dosti bizarním autem.

Není tomu tak dávno, co všechno bylo jinak. Citroën měl svou C6, Peugeot zase 607 a Renault podivný Vel Satis. Dobře, ten se moc nepovedl, ještě před ním ale úspěšně bodoval s modelem Safrane. Ve své době, až do roku 2000, to byla drahá limuzína, konkurence pro Mercedes třídy E nebo BMW řady 5, jen bez jakékoliv snahy o sportování a s maximálním důrazem na komfort cestování. Tedy, možná až na vrcholovou verzi Safrane Biturbo, i ta ale stavěla komfort na první místo.

Civilní Safrane nabízel motor s objemem pod dva litry jen na trzích, kde cokoliv většího bylo silně zatíženo daněmi. Ve svobodnějších zemích měl nejmenší motor v nabídce objem 2,2 litru, druhou volbou byl šestiválec PRV o objemu tří litrů, který dával 167 koní. Všechny motory měly už v roce 1992 katalyzátor, což tehdy nebylo vůbec běžné. Byl to docela úspěšný model, i u nás jich svého času jezdilo dost, dnes bychom jej ale klidně mohli zařadit mezi oblíbená aut, která rychle zmizela ze silnic. Například ve Velké Británii jich v roce 1997, na vrcholu slávy Safranu, jezdilo 10 419 kusů - dnes je jich 60. Šedesát. Lepší definici toho, že se po něčem slehla zem, abyste pohledali.

Tahle auta se navíc nevidí jen na silnicích, už nejsou ani v bazarech. Na celém Mobile.de je nabízeno pouhopouhých 6 aut, z nichž všechna vypadají jako v cíli svého posledního tažení. Museli jsme tedy zamířit do Francie, kde jsme narazili... na celých 8 aut v prodeji. Je až neskutečné, kam se všechny Safrany poděly. Musela je sežrat rez a zdevastovat nespolehlivost, že ze statisíců aut prodávaných ještě přes 22 roky zůstává „v oběhu” tak minimální množství exemplářů. Ale je to zkrátka tak.

Mezi oněmi osmi francouzskými kusy jsme ale narazili aspoň na jeden z roku 1998, který za dlouhých 24 let měl jen jednoho vlastníka, který s ním najel jen 92 566 km. Není to žádná leštěnka, to ani omylem, 92 tisíc kilometrů je ale na takové auto opravdu málo, kór skoro za čtvrtstoletí, a tak vypadá stále velmi zachovale. V morálním smyslu slova ale zubu času pochopitelně neunikl, zejména tvary palubní desky jsou svérázné. A tak mohutná sedadla čalouněná mikroplyšem dnes v této třídě nenajdete.

Jde o verzi RXE se skromnou motorizací, agregátem 2,0i se 100 kW (136 koní) výkonu, který na přední kola míří přes manuální převodovku. Může to dnes působit legračně, ale tohle auto vážilo jen 1 450 kg, takže nejezdilo zase tak marně - akcelerace na stovku za 10,5 sekundy a maximálka 207 km/h, koho to bude urážet. A mimochodem mělo 78litrovou nádrž, takže jste s ním mohli při mimoměstské spotřebě 9 litrů benzinu na 100 km přejet Francii napříč jako nic. Takové věci EU v mezičase nepřímo zakázala.

Prodejce z Paříže za vůz žádá 3 900 euro, tedy asi 95 tisíc korun. Za Safrane je to obecně hodně, ale tento model je dnes už rarita a v tomto stavu vůbec. Člověk musí být fanda francouzských limuzín, aby zachovalý Safrane ocenil, ale má prostě své osobité kouzlo. A tohle může být jedna z posledních šancí, jak se dostat ke slušnému kusu obyčejné specifikace za relativně nízkou cenu.

Zdroj: La Centrale

Petr Miler