Autoforum

/

Foto: Lisa Baertlein, Reuters

Je hezké, že někomu něco nařídíte, pokud to ale není reálně proveditelné, skončí to nevyhnutelně fiaskem. Neplatí to jen v oblasti osobních aut, také provozovatelé dodávek pozoruhodně naráží na limity nabídky a poptávky.

Většina lidí má problém vzpomenout si, co měla před několika málo hodinami k snídani. Nelze tak dost dobře předpokládat, že by si vybavila, co se odehrálo v březnu 2020. Tehdy se poprvé v globální míře začal projevovat koronavirus, což vedlo k do té doby nepředstavitelným restrikcím. Na úřady, do MHD či do obchodů jste tak již kupříkladu nemohli bez roušky. Její nošení bylo povinné, vláda nicméně nedokázala zařídit, aby jich lékárny a obchody měly dostatečné množství. Ostatně v nemalé míře chyběla ochrana horních cest dýchacích i ve státních nemocnicích. Pomoci nakonec museli běžní občané, kteří usedli k šicím strojům a vyráběli jeden „látkový náhubek“ za druhým.

Před podobným problémem dnes stojí řada společností. Politici po nich nevyžadují roušky, místo toho ovšem rozhodli, že musí přejít od spalovacího pohonu k elektrickému. Něco takového již začíná být aspoň optikou nabídky elektrických modelů možné v případě osobních aut, jen takové vozy nejsou ani dostupné, ani rozumně použitelné. Ještě horší je ale situace na trhu nákladních aut, pro která se elektrický pohon se svými současnými limit nehodí už vůbec, a tak lze vybírat z mnohem menšího množství modelů, kde jsou často i dvakrát dražší než jejich spalovací alternativy. Už to samo o sobě je překážkou, s reálnou využitelností takových elektromobilů je pak jakýkoli komplexní přechod zhola nemožný.

Na vlastní kůži to poznávají firmy jako FedEx nebo UPS, které rozváží balíky, jak informuje Reuters. A to pořád není vše, Luke Wake, viceprezident UPS pro její vozový park, poukazuje také na nejistou to, že o výrobu řady elektrických dodávek se starají start-upy s nejistou budoucností.

„Otázkou je, kolik z nich tady bude za pět deset let,“ říká. Jeho obavy lze pochopit, neboť pokud máte utratit několik milionů korun za dodávku, pak logicky chcete, aby její výrobce fungoval po celou dobu, co bude v provozu, a zajišťoval její servis a případné opravy. Zrovna start-upy přitom mají daleko horší přístup k bateriím, se kterými skutečně začíná být spojována krize. Protože je ale nemají, nemohou prodávat a dochází jim peníze od investorů. Oznámit tedy poté mohou jediné, a to bankrot.

„Potřebujete poptávku, aby existovala nabídka, a potřebujete nabídku, aby mohla existovat poptávka. Dosáhnout obojího najednou je problém,“ popisuje bludný kruh současné reality Sam Fiorani, analytický expert společnosti AutoForecast Solutions. Firmy tedy nechtějí nic elektrického kupovat. A i když je k tomu donutíte, stejně nemají co kupovat. UPS má globální flotilu více než 150 tisíc dodávek, přičemž jen ve Spojených státech každoročně mění sedm tisíc starých aut za nové. V roce 2021 se nicméně v USA prodalo jen 275 elektrických dodávek, poté navíc registrace začaly klesat.

Kalifornie přitom jako stát tlačící elektromobilitu vůbec nejvíce původně navrhovala, že firmy jako UPS či FedEx budou muset od letoška nakupovat už jen elektromobily. Nicméně v důsledku toho by doručování balíků v podstatě zkolabovalo, neboť skutečně není z čeho brát - ne v takové míře, v jaké je to potřeba. I proto nakonec do politiky alespoň na moment dorazil zdravý rozum a ona regulace byla zatím pozastavena. Mimo to kvůli ní stát míří také k soudu.

Co bude dál, je otázkou. Společnost Freightliner spadající pod Daimler Trucks uvedla, že je připravena nabídnout tak velké množství elektrických dodávek MT50e, kolik bude potřeba. Nicméně cena jedné přesahuje metu 260 tisíc dolarů (cca 6,1 milionu Kč), což je dvakrát vyšší částka než u spalovací verze. Kalifornie přitom po léta nabízí dotace ve výši až 85 000 USD (necelé 2 miliony Kč), nicméně pro velké společnosti jako UPS či FedEx se loni pravidla změnila.

Aktuálně tak firmy musí nejprve nakoupit 30 dodávek za „plnou palbu“, než mohou u zbytku požádat o státní příspěvek. Ten je však poloviční oproti tomu, co býval. UPS by tak jen roční obnova amerického vozového parku vyšla na více než 1,5 miliardy dolarů (přes 35 mld. Kč). Něco takového by se pochopitelně již muselo odrazit do cen doručování, vše by tak ve finále museli zaplatit zákazníci.

Ač se tedy zákonodárci soustavně zaklínají blahem lidí, jejich reálné kroky vedou spíše k tomu, že se máme stále hůř. Životní prostředí přitom z elektrifikace neprofituje, značná část energie se totiž nadále vyrábí z fosilních paliv. A to ani nemluvíme o výrobě, která je daleko škodlivější, než je tomu u spalovacích vozů. Realita ale politiky již delší dobu nezajímá, klíčový je pro ně fiktivní svět.

Zdroj: Reuters

Petr Prokopec