Autoforum

/

Foto: Tesla

Pokud moderní auta z nějakého důvodu ztrácí půdu pod nohama, je to proto, že v lidech přestávají zapalovat touhu je vlastnit. Možná to tak má být. Ale ruku na srdce, pamatujete nějaký významný produkt v historii lidstva, který tuto vlastnost měl, přišel o ni a přežil jako široce oblíbené zboží?

„Tesla čelí skepsi ohledně designu dvoumístného Cybercabu,” hlásá jeden z mnoha článků komentujících prudký pokles akcií americké automobilky po odhalení jejích utopických automobilových novinek na konci minulého týdne. Nemáme pocit, že by se toho stalo tak moc, sotva desetiprocentní pokles hodnoty jejich beztak mnohonásobně přefouklé hodnoty nic zásadního neznamená a par svěžích slibů Elona Muska na X ohledně čehokoli to snadno obrátí v růst. Zaujalo mě na tom spíš jiné spojení - autonomní taxík a design, a to i když budu chápat druhé zmíněné slovo v širším významu jako „pojetí”, „ztvárnění” nebo „konstrukce”.

Přijde mi to vlastně absurdní, neboť není v podstatě jedno, čím má takové auto být? Jak má vypadat, jak má působit, jakou konstrukci používá? Je to jakýsi malý autobus bez řidiče, nic víc. A vážně neznám nikoho, ani jednoho člověka, který by říkal: „Tímto ošklivým autobusem nepojedu.” Anebo: „Tento autobus s dieselem 6,5 V8 mi nevoní svou koncepcí.” Popř.: „V žádném případě neosedlám tento autobus s pohonem zadních kol.”

Nikdo to neřeší, nikoho to nezajímá, skoro nikdo to ani neví. Schválně: Všimli jste si vůbec, jakým autobusem jste naposledy jeli? Znáte jeho značku, všimli jste si jeho vzhledu, tušíte cokoli o jeho koncepci a technice? Pokud náhodou neprovozujete web www.autobus-fanoušci.hungary, kladné odpovědi vám nebudu věřit. Je to nástroj, je to dopravní prostředek, u kterého naprostou většinu lidí zajímá maximálně to, za jakou cenu, v jakém čase a v jakém pohodlí vás někam dopraví.

Už fakt, že na auto takhle naprostá většina lidí nedokáže hledět, říká cosi o tom, jak hluboce v sobě máme zaryté jejich naprosto odlišné vnímání. A je celkem jedno, jestli je nám 12, 25 nebo 67 let, není to záležitost věku nebo historie. Prostě máme.

Spousta lidí přitom už roky říká, že auta dnes jsou stroje určené pro přesun z místa A do místa B, že už většinu lidí nezajímají, čím jsou. Zkrátka jedou a jsou tu v práci, tu v divadle, tu s dítětem na fotbale... Hurá. Po všem, co jsem v životě poznal, říkám: Hovadina. Vědomě to tak možná pro mnohé je, podvědomě nikdy, tedy skoro nikdy. Znám hrstku lidí, kterým se zdá být skutečně z duše ukradené, čím jezdí, všem ostatním na tom tak či onak v určité rovině záleží, i když si to nechtějí připustit. Exempla trahunt: Známý chtěl manželce koupit nové auto, řekla jí, že je jí jedno, co to bude. Tak jí vybral Audi, ona si s ním sjela a řekla, že to si radši nechá své staré Porsche. Jezdí asi 2 km denně třikrát za týden. Rozumí autům jako koza náklaďáku. A přesto jí to jedno není.

Kdyby lidé byli schopni opačně vnímat něco, co je v podstatě jejich integrální součástí (proto je to osobní auto, ne prostředek hromadné dopravy), bylo by jim mnohem dřív ukradené, co mají na sobě, jaké nosí boty, co si koupí za brýle, hodinky apod. Však v zimě jde o to mít teplý kabát, který vydrží, nepromokne, co já vím. Proč tedy všichni nenosí kus šedého hadru? Vždyť na ulici skoro nenajdete dva stejně oblečené lidi. Pokud by šlo o to mít boty, které vydrží, dobře se udržují, jsou pohodlné, proč všichni nenosí třeba Prestige? Šedý kabát, šedé džíny, šedé boty... Kdo s tím nedojde do práce nebo na nákup? Však je to přece jedno, ne? Účelu to poslouží naprosto dokonale. Přesto se na takové výrobky fronty nejenže netvoří, téměř nikdo je nekupuje.

Tyto a mnoho dalších osobních věcí patří mezi to, k čemu si vytváříme nějaké pouto, které chceme mít rádi, chceme se v nich cítit dobře, chceme se v nich líbit, chceme někam zapadnout, něco jimi dát najevo svému okolí, cokoli z toho ranku. Není nám tedy jedno, jak vypadají, jak fungují, jaký signál vydávají ostatním. A oblečení je banalita, hloupost za pár tisíc, kterou zítra můžeme koupit a příští měsíc, vyhodit, když nám nebude vyhovovat, téměř nikoho to nezruinuje. Přesto velmi přemýšlíme nad tím, co si kupujeme. A nebereme nic, s čím se neztotožňujeme

Proč si tedy ksakru někdo myslí, že budeme ignorovat, co je zač nějaké auto, které si za spoustu peněz koupíme s vyhlídkou jezdit s ním několik let? Nebylo to tak, není to tak a nebude to tak. A firmy, které to nechápou, pojdou jako řada jiných před nimi. Jen kolem image té které značky prodeje nepostaví, protože ta image se z něčeho bere.

Jednak tím říkám, že novinky Tesly a celá její myšlenka autonomie není tak zásadní, jak si Musk nebo kdokoli myslí. Jistě je to věc, která jistě má své místo na trhu a najde si své zákazníky, ale bude zítra 100 nebo 90 procentům lidí jedno, že je vozí autobus? Nebude, nebudou to chtít, však jaký to má přínos? Další autobus jede za 10 minut, v tomto budete tak nanejvýš sami na sedačce, na které upustilo přetlak ve střevech 300 lidí místo 3 000. Je to zásadní? Může to posloužit, může se to hodit, ale nikdy to nebude ekvivalent toho, čemu dnes říkáme auto. Bude to ekvivalent toho, čemu dnes říkáme autobus nebo taxík, úplně jiná disciplína.

Ale o to tu nakonec nejde, Tesla ostatně jinak vnímá, jak je tohle důležité. A její ostatní auta nejsou úspěšná primárně proto, že jsou elektrická, mají relativně dlouhý dojezd nebo cokoli podobného, ale mají svůj charakter, svou image, svou výjimečnost a dávají něco najevo, s čím se jejich kupci ztotožňují. Až budou jezdit sama? Super. Až Tesla vedle toho nabídne autobus pro dva? Hm a co?

Jde mi nicméně hlavně o pohled na automobily jako celek a jejich vývoj v posledních dekádách. Jejich design, jejich technika, jejich charakter, nyní masivní sázka na elektrický pohon... To všechno je (čest výjimkám) stále větší, v některých případech už totální nuda a nijakost. Je to o ničem a vrcholný projev ztráty pochopení pro to, že auto je víc než jen dopravní prostředek. Podívejte se na současné BMW 1, může to být klidně Ford, Kia nebo Rumcajs Automotive, už nedává najevo vůbec nic. Dejte si nad postel novou Škodu Superb a usnete dřív, než vám hlava spustí odpočet ovcí. Sjeďte si posledním Audi S6 a poznáte, jaký bude život bez řidičáku, protože to je jen autobus, který musíte sami řídit. A osedlejte téměř libovolný elektromobil a pocítíte leda bezprostřední touhu zemřít dřív, než vás k smrti ubodá jeho zaměnitelnost se skoro libovolným jiným autem na trhu.

Možná to právě teď popíráte, ale nevěřím vám to. Nechcete autobus, chcete auto, které vás bude reprezentovat, bude vás bavit, bude vám sloužit, bude... A tahle jeho podstatná vlastnost se bere z toho, čím je, jak výrazně vypadá, jak se projevuje, jak funguje. Ve všech těchto ohledech auta v posledních dekádách ztrácí na významu, na výrazu, ztrácí podstatu svého bytí, své atraktivity. A nedá se z toho vyrůst, jak si mnozí myslí. Část lidí se od tohoto vnímání jistě oprostí, ale kolik jich je? Známý mi nedávno posílal fotky toho, jak jeho BMW Z4M Coupe obdivovala celá skupina adolescentů cestou ze školy. U auta strávili desítky minut, fotili si jej, natáčeli, byli z něj na větvi. A to ani nežili, když vzniklo, přesto si v záplavě stovek aut cestou ze školy všimnou tohoto stroje. Protože nějak vypadá, nějak zní, nějak zapůsobí. A kdyby s ním jeli, do smrti ho nedostanou z hlavy. Nedávno jsem jel s Kiou EV6. Už ani nevím, kdy to bylo a z auta si matně pamatuji leda to, jak vypadalo. Tohle od 1 239 980 Kč? Jděte se bodnout, takové peníze bych ta ni nedal, ani kdybych měl miliardy.

Automobilovým firmám tohle pořád uniká a mají pocit, že se vysokých prodejů doberou nařízením nechtěného, co obslouží (a ještě špatně) jen ony elementární potřeby. Je to fatální chyba.

Pro mě platí to, co říká Jeremy Clarkson - nová auta jsou vesměs ledničky, mikrovlnky. Ne všechna, ale jsou taková z příliš vysokého procenta na to, aby to bylo únosné. „80 % z nich, možná 90 % z nich, ani je nedokážu rozeznat. Nevím, co jsou zač a ani mě to nezajímá. 'Máme nový hybridní systém' - je mi to úplně ukradené,” pronesl mimo jiné.

Jezza je novinář, umí to vnímat, umí to popsat, vy? Vnímáte v nějakém ohledu v hloubi duše to samé, neumíte to říci, ale rozhodujete se nakonec v té či oné míře stejně jako on. O víkendu mi jeden nizozemský kolega, majitel BMW 3 Touring G21 před faceliftem řekl, že všechno směřuje k tomu, že už si nikdy žádné nové auto nekoupí, protože už modernizace jej v jeho očích zabila tak moc (ztráta tlačítek, nemožnost nastavovat asistenční systémy přímo, ztráta voliče převodovky umožňující „řadit” i jinak než pádly a ještě asi tisíc věcí), že ho prostě nechce. A to není vyloženě nadšenec z tvrdého jádra, jen člověk, který má rád auta. Kolikrát jsem něco takového slyšel? Podobných lidí jen přibývá s každou modernizací téměř čehokoli, která ten či onen vůz postupně zbavuje osobitosti a touhy zalíbit se těm, kteří si jej mají koupit.

Proto je celý posun automobilismu směrem k ignoraci zákaznických potřeb jakéhokoli typu takový problém, proto je to takové selhání, proto ona ta neustávající unifikace nefunguje, proto elektromobilita - nejen kvůli svým technický slabinám - selhává a bude selhávat dál, dokud do vývojové rovnice nepřidá zákazníka. A ten bohužel hned v prvním bodě násobí jejich tržní potenciál koeficientem tak 0,1, možná 0,2.

Možná to označíte za banální, že to tak mělo být, že to je vývoj, že skončil čas her. Holky ve filmech pro dospělé jsou z gumy nebo z počítače, z politiků jsou šašci a z aut jsou mrazáky. Možná máte pravdu. Ale řekněte mi jeden tak významný produkt lidské historie, který tak osobním, s kupcem tak niterně spojeným a kolem jeho tužeb postaveným byl, takovým být přestal, a přesto zůstal široce populárním. Nevím o jediném. Ledničky to rozhodně nejsou. A až bude všechno oblečení šedý hadr, dopadne to stejně jako dneska s auty - lidé si raději nechají své modré svetry z kašmíru, než aby si šli pro nový hadr na podlahu s dírami pro ruce a hlavu...

Zdroj: Autoforum.cz

Petr Miler