Autoforum

/

Foto: Hertz, tiskové materiály

Jako by nestačilo, že Hertz kvůli elektromobilům přišel o miliardy přímo, nyní mu zasazují druhou ránu nepřímo. Firma je propírána kvůli velmi pochybným praktikám, ke kterým se uchýlila ve snaze zlepšit extrémně ztrátové hospodaření s nimi.

Už nějakou chvíli víme, že Hertz na elektromobilech prodělal kalhoty, uštědřil ránu i elektrickým autům jako takovým a vrací se ke spalovacím vozům, celý tento příběh ale bude automobilovým světem ještě chvíli rezonovat. Před pár dny jsme vám přiblížili fascinující pozadí celého tohoto selhání, které jen ukazuje, kolik iracionality a slepé víry byla třeba, aby podobná firma v takové míře vsadila na špatného koně a odmítala z něj sesednout navzdory nespočtu varovných signálů.

Chtělo to umíněnost nejvyššího vedení, nepochopení reálných potřeb vlastních zákazníků, přehlížení technické reality na straně samotných aut i nezbytné infrastruktury a soustavnou ignoraci postřehů zkušených manažerů nižších úrovní, aby se Hertz dostal až do bodu, kdy musel zatáhnout za záchrannou brzdu a zcela změnit směr. Než tak učinil, snažil se ekonomiku provozu elektrických aut zefektivňovat, a to až do té míry, že sáhl k praktikám, které zákazníci označují velmi hanlivými výrazy, z nichž „zavádějící” je ten nejslušnější citovatelný.

Problémem elektromobilů se v případě Hertzu nakonec stalo to, co je dohání prakticky v jakékoli roli - byly moc drahé na pořízení, moc levné na prodej a měly moc malou míru využitelnosti za cenu, která by firmě přinesla návratnost investice do nich. Jak z toho ven? Nic jiného než snažit se dostat z každé zápůjčky víc peněz půjčovně nezbývalo (a nezbývá, protože všechny své elektromobily pořád zdaleka nerozprodala). Když za ně ale zákazníci nechtějí platit přímo a dobrovolně, mohou za ně platit nepřímo a nedobrovolně, ne?

K takovému závěru museli u Hertzu dojít, když se rozhodli zavést politiku zdánlivě motivující zákazníky k tomu, aby vraceli elektrická auta co nejvíce nabitá, jak probírá australský Drive. To jde ruku v ruce s trápeními popsanými v minulém článku a jít jen o to, že zákazník dostane bonus za vrácení vozu s baterií nabitou nad určitou úroveň, problém by to jistě nebyl. Potíž je v tom, že motivace byla spojená s nabitím vozu na úroveň, na které ji při vrácení fakticky nelze udržet. A motivace nebyla pozitivní (tedy nešlo o slevu za dodržení určitého pravidla), ale negativní (tedy poplatek za jeho nedodržení).

Abychom byli konkrétní, zákazníkům, kteří si půjčili elektrický Polestar 2, bylo ve smlouvě sděleno, že vozidlo mají vrátit s baterií nabitou nejméně na 90 %, jinak jim bude účtován poplatek navíc. To zní jako možná podmínka, Hertz ale „zapomněl” klientům sdělit jednu podstatnou věc - hranici maximální dobití akumulátoru neměnně omezil kvůli jeho ochraně právě na 90 procent, takže jakékoli jiné dobití než těsně u místa předání vozu učinilo tuto podmínku nesplnitelnou.

Je to něco jako by Hertz chtěl, abyste mu vrátili ve 2:30 v poslední neděli v březnu - takový čas kvůli posunu ze zimního na letní neexistuje, takže takovou podmínku nelze splnit. Zákazníci značky to právem označují za „nespravedlivé a zavádějící”, neboť fakticky jde o skrytý poplatek navíc, nic jiného.

„Hertz před předáním klíčů řekl, že za přistavení auta zpět bude účtován příplatek, pokud bude nabité na méně než 90 procent - což jsem si v tu chvíli myslel, že je v pořádku, protože jsem plánoval, že ho budu plně nabíjet přes noc ve svém hotelu,” říká k věci jeden z naštvaných klientů. „Očekával jsem, že ráno, když jsem do něj nastoupil, bude auto nabité na 100 procent. Bylo šokem vidět, že nabíjení je omezeno hranicí 90 procent a dál už nepokračuje,” říká dál s tím, že těsně před vrácením stejně stihl auto ještě dobít, i během pár kilometrů zbylé cesty ale dobitá kapacita klesla pod stanovenou mez. Na letišti za to zaplatil 8,15 dolaru navíc.

Hertz takto vydělal pár stovek navíc, jeho byznys s elektromobily to ale nespasilo a nynější negativní odezva na internetu mu dává druhou ránu. Je to další zbytečně odrazující krok, který vrhá špatné světlo na elektrická auta jako taková, přesto od něj půjčovna dodnes neustoupila.

Australské zastoupení Hertzu na věc reagovalo slovy: „Integrace elektrických vozidel do naší flotily je vyvíjející se cestou. (...) Naším cílem je brzy zavést revidovanou a vstřícnější politiku pro naši elektrickou flotilu.” uvedl s náznakem, že by se přístup mohl změnit. Centrála společnosti se k věci zatím nevyjádřila a na dotazy spojené s tím, zda jde o celosvětovou praxi spojenou se všemi pronajímanými elektromobily, dosud nezareagovala.

Celá tato situace v každém případě ukazuje, do jak zoufalé situace Hertz elektromobily dostaly a k jak zoufalým krokům se v ní uchýlil. Stanovení zmíněné podmínky je obchodním nabíháním si na vidle pro 8 dolarů, to nikdo soudný neudělá - i 89 % by bylo kontroverzních, i 85 % příkrých, 90 procent z 90 je naprosto absurdním požadavkem zdánlivě zlepšujícím hospodaření firmy s tímto druhem aut. Že se ve výsledku postará leda o pravý opak, je nyní nabíledni.

Zdroje: Drive, Hertz

Petr Miler