Autoforum

/

Foto: Škoda Auto

Nic neukazuje na současné protežování jednoho typu aut jasněji než diametrálně odlišné zacházení s prezentovanými informacemi ohledně jejich schopností. Těm elektrickým je tolerováno prakticky vše, těm spalovacím skoro nic. Itálie už tento stav zjevně nechce trpět.

Proti elektrickým autům jako takovým nic nemám a s každým si sjedu stejně rád jako s kterýmkoli jiným. Že bych si pro nepřekonatelné limity jejich výchozí koncepce žádné nekoupil, protože prostě nevyhovují mému způsobu využití automobilu, je jiná věc a vlastně nic neznamená - to samé platí o spoustě jiných aut ze spousty jiných důvodů a nemám pocit, že by mi to někdo mlátil o hlavu.

Stejně jako se úspěšným může stát kdejaké SUV, nad jehož popularitou jen žasnu, se úspěšným může stát i kdejaký elektromobil. Přesto se málokterému daří a troufnu si říci, že jeden z důvodů je vlastně iracionální - spousta lidí s těmito auty nechce nic mít, protože je považují za ekvivalent někdejšího spolužáka, který byl shodou okolností synem třídní učitelky. A ta si prostě nemohla pomoci a dávala ho za příklad všem, odpouštěla mu všechny chyby a zveličovala všechny jeho úspěchy. Takové snad všichni známe.

Stejně tak všichni víme, co to má obvykle za výsledek. Milovali jste takové lidi? Říkali jste si, jak mohou být tak skvělí? Houby s octem, měli jste je za paka, trapné maminčiny mazánky. Kolikrát situace došla tak daleko, že oni sami prosili své matky, ať je neupřednostňují, aby se před spolužáky necítili trapně. Věci si nakonec vždy nějak sedly, s těmito lidmi ale obvykle velká část spolužáků dlouho nechtěla nic mít, i když byli „normální”, prostě nechtěli zatěžovat svou image spojováním s někým, kdo se stal umělým favoritem často umělých autorit. Činnost jejich matek byla v tomto případě téměř dokonale kontraproduktivní.

Z elektromobilů je dnes v očích mnohých to samé a někteří lidé se jich kvůli tomu i zbavují. Stali se z nich podobní „chouchou”, jak by řekli Francouzi, miláčci, mazlíčci politiků a úřadů, kteří všechno mohou a nic nemusí. Zatímco na spalovací auta je pohlíženo jako na největší zlo, je jim házeno milion klacků pod nohy od daňové zátěže až po důsledné vymáhání všech regulatorních požadavků, elektromobily jsou univerzální dobro. Proboha, už jejich údajně nulové emise jsou flagrantní lež a stejně ji slýcháme každý den.

Všechno ostatní je míň než to: Tuny a tuny hmotnosti? Co to je za problém. Klidně 1,3 tuny vážící baterka, která když náhodou hoří, je z toho půl města na nohou a hasí ji statisíci litry vody? Koho to zajímá. Že ve výsledku máte enormně těžké auto s baterií, která je ekvivalentem 20litrové nádrže na naftu? To nikomu nebudeme říkat a ti, co to náhodou někomu poví, označíme za tmáře a zadupeme je do země. Že se nedá a snad nikdy nepůjde dobít ani trochu srovnatelnou rychlostí s doplňováním paliva? Nedůležité. Že jakýkoli vyšší nárok na auto má ničivé dopady na jeho dojezd a použitelnost vůbec? Lži. Že baterie vydrží jednotky let a náhradní stojí tolik, že zbytek auta má smysl leda vyhodit do vzduchu? To popřeme absurdní studií, která vidí na dekády dopředu elektrické město veliké, jehož sláva hvězd se dotýká.

A takových věcí je tisíc, je to jedna nekonečná pokřivená optika, jedna nekonečná zaujatost. My s tím bojujeme den co den, protože každý den někdo sáhne koštětem do sudu s medem a maže vám tuhle sladkou srágoru kolem úst, dokud si i vy nemlaskáte blahem. Tedy do chvíle, než si takové auto koupíte a zjistíte, že kombinace části zmíněných faktorů vede k tomu, že vás připraví klidně o miliony korun za pár let.

Úřady tohle obvykle podporují, to je oficiální doktrína, o to více jsme tedy překvapeni, že v Itálii nastal opak. Tamní AGCM (Autorita Garante della Concorrenza e del Mercato, něco jako náš Úřad pro ochranu hospodářskou soutěž) totiž podle své tiskové zprávy spustila oficiální vyšetřování koncernů Volkswagen, Stellantis a k tomu automobilek Tesla, BYD z nekalosoutěžního jednání spočívajícím v nadsazování schopností elektrických aut a zamlčování jejich limitů. Tedy přesně toho, čeho jsme svědky dnes a denně už řadu let za nejen mlčení, ale dokonce radostného povzbuzování státních institucí na spoustě jiných míst světa.

Co se v Italech zlomilo, nevíme, informace o zahájeném vyšetřování ale rychle obletěla svět a pro celou kauzu se v diskuzích ihned vžilo označení „Electrogate” po vzoru vlastně obdobné „Dieselgate”. V čem je problém?

V podstatě ve všem výše zmíněném. Italové viní širokou paletu automobilových značek (jen pod Stellantis a Volkswagen jich spadá skoro 20 včetně české Škody) z toho, že nadsazují dojezd elektrických aut a zákazní neinformují o tom, „které faktory ovlivňují udávaný maximální dojezd a do jaké míry ho ovlivňují”. Éterem létají jen hausnumera o stovkách kilometrů, které, pokud jsou zasazeny do řádného kontextu - což automobilky někde skutečně dělají - klidně klesnou na třetinu jen tím, že není teplo, nejedete sami a nejedete 90 km/h.

Úřad v reakci na náš dotaz doplňuje, že automobilky záměrně ignorují, že dojezd elektromobilu je mnohem více závislý na vnějších faktorech a stylu jízdy než u spalovacího motoru, naopak využívají prostoru daného testem k tomu, aby udávaná čísla nafoukly s pomocí akceschopnosti v nízkých rychlostech, zejména pak v městském provozu, kde s častou rekuperací může dojít k vytváření nerealistických očekávání i při využití za jiných podmínek. Výsledkem je zklamání spotřebitelů zejména při dlouhých cestách, hlavně pokud jsou zvyklí na akceschopnost spalovacích aut, která u elektromobilů navzdory očekávání srovnatelného fungování není replikována.

Dalším velkým problémem jsou bagatelizované limity akumulátorů, jejichž výkon postupem času klesá, stejně tak jsou nepřesně komunikována omezení týkající se záruk. Na první pohled je záruka na baterii velkorysá, typicky jde o 8 let a 160 tisíc km, výrobce ale po tuto dobu garantuje jen konkrétní měřitelnou kapacitu v kilowatthodinách, obvykle okolo 70 procent. To je značně omezená záruka, o 30 procent dojezdu prostě můžete přijít bez náhrady a bez šance se s výrobcem soudit. Navíc jde o limitní stav, AGCM vyčítá výrobcům hlavně fakt, že vědí, že baterie výrazně degradují během úplně normálního používání auta, zákazníky na to ale dostatečně neupozorňují.

Upřímně řečeno nejsme příznivci tržních regulací v žádném ohledu, takže nebudeme vesele halekat nad tím, že AGCM „buzeruje” výrobce za tyto prohřešky, když bychom obdobným institucím jindy vyčítali, že „buzerují” ty samé výrobce za to, že jejich spalovací auto neplní limity emisí během prvních 15 sekund provozu. O to tu nejde. Postoj italského regulátora má pro nás jinou hodnotu - že konečně „oficiálně” a naprosto otevřeně upozorňuje na to, jak účelově manipulativního jednání týkajícího se jednoho konkrétního typu aut jsme svědky.

Za normálních okolností by tohle vyřešilo volné šíření informací, však spousta médií, zákazníků, vědců a dalších by toto téma s chutí zvedla a upozornila na na zřetelné diskrepance. Tohle ale v Evropě už nějakou chvíli nefunguje - psát si sice můžete, co chcete, zkuste ale podobné informace šířit třeba po sociálních sítích a uvidíte, jak ohromných omezení se dočkáte, pakliže jde o „nepohodlná témata”, jako je toto. Tím méně bychom čekali, že se nějaký státní úřad přidá na tuto stranu, tím víc jsme za to ale rádi, pochopitelně.

Zdroje: AGCM, Reuters

Petr Miler