Autoforum

/

Foto: Abich-thiele Automobile, publikováno se souhlasem

Pro později narozené bude k nevíře, že takové auto vůbec vzniklo. A tím méně budou věřit tomu, jak bylo úspěšné, zvlášť když naprostá většina hmatatelných důkazů je na prach. Opel Omega B ale skutečně byl a válel, tento musel strávit dekády v garáži, aby vám to dosvědčil.

I když se mnohé automobilové značky v posledních dekádách pokoušely proniknout do segmentů, které jim původně nebyly vlastní, málokterá se v nich dokázala s úspěchem usadit. BMW si tak dnes nespojíte s malými auty, Škodu se sportovními modely a Peugeot s noblesními limuzínami. Třebaže se všechny o podobná auta dříve nebo později pokoušely.

Trh je dnes zkrátka segmentován docela jasně, a tak může znít až neuvěřitelně, že Opel ještě nedávno vyráběl vůz vyšší střední třídy s technikou, za kterou by se nemuselo stydět ani ono BMW. Byl opravdu velký, prostorný, komfortní, měl pohon zadních kol a pod kapotou hned několik šestiválců. Říkal si Omega a jízda s ním byla vážně příjemná - tak příjemná, že tomu ani žádný ze současných modelů značky s bleskem ve znaku nemůže konkurovat.

Můžete to považovat za idealizovanou vzpomínku automobilového staromilce, jenže zákazníci to svého času vnímali úplně stejně. Ještě víc neuvěřitelně než existence samotné Omegy budou znít informace o její popularitě - jen poslední generace tohoto typu se prodalo 797 011 kusů. Ne 7 tisíc, ne 70 tisíc, ale více jak tři čtvrtě milionu aut. Skoro 800 tisíc velkých a relativně drahých vozů tuctové značky, které chtěly v pozici jakéhosi lidového luxusu konkurovat tehdejším BMW 5, Mercedesům E a dalším podobným vozům. Nabízely trochu víc za trochu míň a lidé na to slyšeli.

Všechno ale nebylo růžové, auto mělo potíže s trvanlivostí, spolehlivostí a z obojího i z výše zmíněného vyplývala také rychlá ztráta hodnoty. Jenže jeho „okamžitá atraktivita” byla tak vysoká, že popularita tohoto modelu v průběhu času rostla, alespoň na některých významných trzích. Například ve Velké Británii se nejvíce Opelů Omega (tam si říkajících Vauxhall Omega) prodalo v létech 2002 a 2003, v posledních dvou letech výroby. A další nejúspěšnější roky? 2001, 2000... Tehdy už se dávno vědělo, že se Omega B co do kvality tak úplně nepovedla a její hodnota v čase klesá raketovým tempem (vyráběla se od roku 1994), přesto se prodávala výborně.

Dodnes asi nikdo nepochopil, proč Opel tak úspěšný model nenahradil... vlastně ničím. Omega prostě odkráčela ze scény a přišel průšvihový model Signum, monstrózní hatchback s pohonem předních kol, který si zažil přesně opačnou cestu životem - nejdříve oslovil část původních zákazníků Omegy, časem o něj ale zájem být přestal, až byl předčasně vyřazen z nabídky dřív, než se původně plánovalo.

Tohle všechno je dnes historie a Omega je jí o to víc, že z hlediska dlouhodobé existence ji její problémy dohnaly relativně brzy. Tohle auto hlavně hodně rezlo a udržet jej při životě při relativně vysoké poruchovosti a nikoli levném servisu nebylo snadné, a tak rychle začalo mizet z povrchu zemského. Opět velmi přesné britské statistiky hovoří o 104 510 registrovaných autech na sklonku roku 2003. Dnes je jich v Británii registrováno pouhých 998 - za necelých 21 let jich přes 99 procent prostě zmizelo ze světa. Navždy.

Koupit dnes i s ohledem na výše zmíněné zachovalou Omegu je skoro nemožné. My ale víme o jedné, dokonce v původním, opravdu velmi rychle reznoucím provedení, která je mimořádně zachovalá a nemá daleko k nové. A má docela pozoruhodnou konfiguraci, neboť kombinuje relativně skromný motor 2,0 16V s pohonem zadních kol a manuální převodovkou. Považte, manuální převodovka v luxusním autě na pomezí vyšší střední a vyšší třídy, to je dnes něco jako sen. K tomu přidává i mimořádný prostor a komfort tak typický pro Omegy, ani trochu rzi a minimum viditelného opotřebení. Pochází z roku 1995, jde tedy skutečně o jedno z prvních vyrobených aut, se kterým jeden jediný majitel najel za 29 let najel pouhých 34 167 km. I 134 tisíc km by mohlo znamenat dobrý stav, tady je jich ale prostě jen 34 tisíc z rukou jediného vlastníka, který auto nechával téměř pořád zavřené v garáži.

O pozoruhodném stavu vozu vám můžeme dlouze vyprávět, nejlepší ale bude, když si projdete přiložené fotografie. A je to nejen zachovalé auto, jde skutečně o obraz 90. let jako vyšitý, však už to čalounění sedadel, barokní palubka, tovární křídlo (!), světlomety bez čirého krytu... Tohle auto je prostě vypadá jako lístek na vlak do minulosti a stejně o něm hovoří i prodávající.

Ježdění s ním navíc nemusí být nudné - motor 2,0 16V sice nebyl v nabídce Omegy zdaleka tím nejsilnějším, ale bylo to relativně lehké auto (1 550 kg) se zmíněnou manuální převodovkou a jeho euronormami či elektronickými pomocníky neuškrcených 100 kW (136 koní) výkonu dokáže s vozem slušně zahýbat, jakkoli informace o akceleraci na stovku za 11,2 sekundy a maximálce 210 km/h vás asi do kolen nepošlou. Ne všechno ale řeknou čísla, tohle auto jsem kdysi osobně poznal a nejezdilo vůbec špatně. Navíc ještě jedna stará dobrá věc: 75litrová nádrž na benzin...

Cena vozu činí jen 6 500 euro, tedy asi 164 tisíc Kč, což je na poměry zachovalých Omeg B sympatická suma. A to jde o zcela mimořádný kousek, žádný tak hezký jsme neviděli už dlouho. Pro fandy Opelu to může být svatý grál, jde o pozoruhodnou vzpomínku na jednu docela nedávnou éru Opelu, která se snad už zaručeně nikdy nevrátí. A nakonec je to možnost sednout do dnes zcela výjimečného auta ve stavu nového, učiněného symbolu lidového automobilového luxusu, za cenu menší než polovina té, jakou potřebujete na novou Fabii 1,0. Ani to nakonec nezní špatně.

Zdroj: Abich-thiele Automobile@Mobile.de

Petr Miler