Autoforum

/

Foto: Catawiki, tiskové materiály

Naprostá většina Čechů ani nebude vědět, že tohle auto vzniklo, o to pozoruhodnější je, že se právě Čech zasloužil o jeho zachování v hezkém stavu do dnešních dnů. Tenhle ostrý Fiat se správnou technikou vytáhl proti legendárnímu VW a pohořel, přesto má něco do sebe.

Automobilový trh bývá nevyzpytatelný, o tom už se přesvědčila spousta výrobců. Prostě se stane, že se s atraktivním modelem vydáte bojovat o zákazníky populárního segmentu, namícháte všechny správné ingredience a úspěch se stejně nedostaví. Důvody bývají různé - občas konkurence míchá ještě lépe, občas vám chybí ta správná zákaznická základna, která by rozšířila v adekvátních kruzích dobrou pověst vozu, občas absentuje ten správný marketing... Možností je nespočet, výsledek je ale jen jeden - z potenciálního hitu je rázem propadák.

Nevíme, co přesně bylo důvodem neúspěchu Itala na fotkách níže, zamířil ale do třídy ostrých kompaktních hatchbacků, kde obvykle není o kupce nouze. Navíc je postavený na základech líbivého, obecně populárního modelu své doby. Je to prostě jako by Škoda udělala z Octavie model RS a vedle úspěšných kombíků s motory TDI marně hledala kupce pro výkonnější derivát. To se opravdu moc nestává.

V případě ostrého Fiatu Tipo se ale přesně to stalo. Zájem o něj byl svého času malý, že dnes při hledání exemplářů v evropském prodeji nenarazíte obvykle na nic kloudného, třeba na celém Mobile.de není v tuto chvíli v nabídce ani jediný kus. Nyní se ale na Catawiki v aukci objevil exemplář, který nejenže existuje a může být váš, ale i ve stavu, v jakém se obvykle nevídá. A pozoruhodný je i tím, že v jeho historii najdeme významný český otisk.

O co přesně vlastně jde? Už to je zajímavé, protože když se řekne „ostrý italský kompakt”, lidi obvykle napadne Lancia Delta Integrale, slavný to vůz, který se zrodil v závodech rallye. A také proto si ho každý pamatuje. My ale dnes mluvíme o Fiatu Tipo Sedicivalvole, tedy doslova Tipu Šestnáctiventil, to si nepamatuje skoro nikdo. Obě auta přitom mají jednu věc společnou - nejde o pohon všech kol, ale o motor, dvoulitrovou verzi ikonického Lampredi Twin Cam, který ve Fiatu 131 Abarth a Lanciích 037 a Delta HF a Integrale vyhrál celkem deset pohárů konstruktérů mezi léty 1977 a 1992.

Fiat do Tipa Sedicivalvole nainstaloval jeho atmosférickou variantu, která poháněla pouze přední kola. Tento motor se do Tipa dostal začátkem 90. let, když se ukázalo, že 1 180 kg těžký stroj (na konec 80. let to byla relativně vysoká hmotnost) s nanejvýš osmnáctistovkou o necelých 140 koních na Golf GTI, tedy hlavního rivala mezi peprnými modely, jednoduše nestačil. Italové ale chtěli s německou nadřazeností zatočit - sáhli tak po dvoulitru Lampredi, který na přední kola poslal 148 koní a Tipo tak dostal na stovku za 8,4 vteřiny. Díky relativně nízkému odporu vzduchu s koeficientem 0,31 (tehdy pouhých) bylo Tipo Sedicivalvole s maximálkou 207 km/h nejen velmi rychlé, ale dokonce rychlejší než Golf GTI, německý premiant stejné třídy aut.

Zbytek vozu za motorem nezaostával - odpružení bylo vylepšené, stejně jako brzdy, které byly kotoučové na všech čtyřech kolech a s ABS mezi příplatky. Zvenčí Sedicivalvole bylo a je velmi nenápadné, poznáte jej podle agresivnějších nárazníků s červenými linkami, větších sacích otvorů v masce chladiče, údajně aerodynamicky funkčních nástavců prahů, patnáctipalcových litých kol a rudém nápisu na zádi. Specifická byla též zrcátka v barvě vozu, vyhřívaná a elektricky nastavitelná, stejně jako byla elektricky stahovací okna. Uvnitř byla klasická přístrojovka, nikoli digitální, kterou byly vybavené některé ostatní verze Tipa, a zejména kožený volant Momo. Zajímavé sportovně-komfortní sedačky Recaro pak dotvářely správný mix kompaktního gran turisma.

Karoserie byla dokonce z větší části pozinkovaná pro lepší ochranu proti rzi a výfuk byl vybaven třícestným katalyzátorem. Bylo to zajímavé auto vizuálně, technicky, dynamicky i výbavově, přesto oslovilo jen velmi omezené spektrum zákazníků. A dnes si na Tipo Sedicivalvole vzpomene jen málokdo, přestože Tipo jako takové vyhrálo v Autě roku 1989 a prodávalo se velmi dobře.

V dnešním prodeji je to skutečně velká vzácnost. Auto na fotkách níže je nabízeno přes zmíněný aukční portál a prodáno bylo jako nové v roce 1991 v Rakousku, kde zůstalo dalších 27 roků. V roce 2018 jej zachránil český majitel, který si ho nechal dodnes. Vůz po celou svou existenci jezdil, velké ježdění to ale nebylo, jen 131 620 km na tachometru je za 33 let na světě není mnoho a jeho stav vypadá velmi dobře. Není bezvadný, vidíme pár otisků zubu času, ale co více by šlo čekat od italského auta zrozeného zkraje 90. let v roce 2024.

Kdo by si chtěl vyzkoušet, co znamená tento stroj krotit, musí nejprve vyhrát aukční „přihazovačku”. Ta bude probíhat ještě necelé dva dny a byť současný nejvyšší příhoz v podobě 5 750 Eur (asi 145 tisíc Kč) láká, nebylo jím zatím dosaženo rezervní ceny. A odhad aukční firmy má nejnižší hodnotu v podobě 12 000 Eur, tedy asi 303 tisíc Kč. Jestli je to hodně 33leté Tipo této míry vzácnosti a v takovém stavu, to už musíte posoudit sami.

Zdroj: Fiat - Tipo 2.0 16v Recaro - 1991@Catawiki

Petr Miler