Autoforum

/

Foto: Eric Feferberg, AFP

Od některých z nich pravidelně slýcháme na toto téma rozumná slova, zejména šéf koncernu Stellantis nepromarní příležitost, aby nařizování elektrických aut nezkritizoval. Když pak ale má ten samý koncern možnost postavit se proti tomu v soudní při, nejenže nic nedělá, dokonce zaujme opačný postoj.

Není to zase tak dávno, kdy českým zemím vládlo centrálně plánované hospodářství. A nemusíte být nějak zvlášť kovaní v ekonomice, abyste znali jeho viditelné projevy, jakými byly ony „slavné“ pětiletky a jim podobné plány. Tento ekonomický směr postupně zruinoval země tzv. východního bloku, neboť v podstatě odstraňoval vazbu mezi poptávkou a nabídkou. To způsobuje mnohé neefektivnosti, neboť jedna strana v takovém případě chce něco, co druhá nenabízí a ta druhá zase vyrábí něco, co tak první nekupuje.

Ekonomika byla tedy řízena primárně vládními orgány, pro které sice byly podstatné zdánlivě ušlechtilé cíle (minimalizovat nezaměstnanost, nenadálé výkyvy trhu, duplicitu investic apod.), v praxi ale způsobovala mnohem hlubší problémy. Ekonomické prostředí je prostě velmi živý mechanismus, který podobným způsobem nelze rozumně ovládat - nesměla by se měnit poptávka, nesmělo by docházet k inovacím, lidé ve vedení by museli mít informace o dění ve strukturách hospodářství, které jsou z podstaty nedostupné atp.

Centrálně plánované hospodářství tak selhalo a poslalo jím řízené země postupně dekády za ty, kde vládl více či méně volný trh. I ten má své trhliny, k efektivnějšímu fungování hospodářství ale zkrátka vede a žádný lepší systém dosud nikdo nevynalezl. Přesto se nyní nacházíme v situaci, kdy jsme s projevy centrálně plánované ekonomiky stále více konfrontování, a to zejména ze strany Evropské unie.

Pochopitelně, žádné dvě éry nebudou stejné, takže EU nemá žádnou centrální plánovací komisi, která by dělala totéž co komunisté, mnohé projevy jsou ale stejné. Určující pro podobu spousty věcí už není přirozený zájem či poptávka po něčem, prostor není dán ani přirozeným inovacím. EU přímo či častěji nepřímo nařizuje, co se má v tom či onom odvětví dít za 5, 10 nebo 15 let a to nám přijde po zkušenostech s dob ČSSR naprosto zhoubné. Říci, co mají některé subjekty trhu nabízet za 10 let, je z podstaty vadné - nikdo nikdy nemůže mít tušení, co se do té doby vymyslí. Ovšem, pokud někomu takto něco vymýšlet zakážete, protože to stejně nebude povolené, nevymyslí se nic a budeme za oněch 10 let používat to, co dnes vymyslí bruselský úředník. Je tohle cesta k efektivnímu fungování společnosti? Kladnou odpověď snad nikdo nemůže myslet vážně.

Tento přístup se do značné míry týká automobilové branže, ve které je v podstatě nařizovaná bateriová elektromobilita - zatím nepřímo, výhledově má být cokoli jiného zakázané. Ostatně třeba Velká Británie už tímto směrem kráčí. Neděje se tak proto, že si ji vyžádal běžný lid (a i kdyby, bylo by to stejně zhoubné - lidé si mají vybírat tím, co kupují, ne tím, co za ně politici zprostředkovaně nařídí), nýbrž v důsledku politicko-hospodářské lobby. Mnozí mají za této situace pocit, že jde o projev politická vůle, dopadly ekologického aktivismu a že automobilky tím trpí stejně jako my. Není tomu tak, i když se tak některé rády tváří.

Ukázalo se to již mnohokrát, nakonec se podívejte, co v posledních letech říká a dělá takový koncern VW. Chcete-li ale krystalický důkaz, naprosto čisté a ničím nezpochybnitelné pokrytectví, je třeba si všímat dění ve Spojených státech. Tam, byť pomaleji, chtějí mířit podobným směrem jako EU a nyní se budou na soudní úrovni zabývat novým návrhem environmentální agentury EPA. Ta chce zvrátit kroky zavedené bývalým prezidentem Donaldem Trumpem a navrhuje zpřísnění limitů spotřeby i zvýšení pokut za jejich překročení, což je ve výsledku podobným nepřímým nařizováním elektromobility jako v EU skrze nadlimitní flotilové emise CO2. Ve srovnání s letoškem by tak nová auta měla v roce 2026 mít o 28,3 procenta nižší spotřebu, což jednoznačně povede k výraznější podpoře bateriových aut, u kterých se spotřeba počítá jinak než v EU, ale pořád velmi nepřesně.

A teď pozor. Mohlo by se zdát, že to tak prostě bude, USA jsou unie jednotlivých států, z nichž všechny neuvažují stejně. 16 z nich v čele se tak u soudu domáhá zvrácení této změny, neboť podle nich nejde o nic jiného než plánování neplánovatelného. Státy reprezentované nejvyššími státními zástupci konstatují, že staro-nová pravidla EPA „ve výsledku nařizují výrobu a prodej elektrických aut”, což je v rozporu s fungováním volného trhu. Výrobci, kteří si právě na taková pravidla leckdy stěžují, dostali možnost se u soudu k návrhu vyjádřit a s ohledem na zmíněné by člověk čekal, že se postaví proti němu. A nebo aspoň budou mlčet. Chyba lávky, došlo na pravý opak.

Automobilky, mezi které patří General Motors, VW Group, Toyota, Hyundai-Kia či Stellantis, se totiž postavily na stranu EPA a požadují, aby vláda vyjádřila jasnou podporu elektromobilitě, kterou následně bude i po značnou dobu zachovávat. Nebudeme házet všechny do jednoho pytle, někteří dlouhodobí kritici nařizované elektromobility jako BMW se za EPA nepostavily a u některých (jako VW nebo GM) to nepřekvapí. Ale Toyota? Hyundai-Kia? Nebo Stellantis? Ty zjevně říkají něco jiného než co následně dělají.

Podle automobilek prý takovým nařízením nebudou promarněny investice do elektrické mobility, budoucnost se nestane nejistou a všichni nakonec budou šťastní. Což je přesně mantra, která stála za centrálním plánováním a v praxi nikdy, ale nikdy nebyla dlouhodobě efektivní.

Zaskočit může hlavně účast koncernu Stellantis, neboť jeho šéf Carlos Tavares soustavně tvrdí, kterak elektromobily jsou krokem vedle a co přinesou za problémy. Hovoří hlavně o tom, že problémy s emisemi stejně neřeší, zákazníci je nechtějí a jsou výrobně i provozně neefektivní. Řídí tedy vůbec tuto firmu?

Pravděpodobně ano, jen se nyní - stejně jako další - ukázal světu v plné nahotě. Pro výrobce je zkrátka velmi pohodlné, když někdo „budoucnost vybere za ně”, když ví, do čeho mají investovat a nespálí se tím, když se nemůže stát, že někdo přijde s něčím dramaticky novým a vypálí jim rybník. Nařizování elektrických aut (a zdaleka nejen jich) bude ruinovat nás, automobilkám to může být nejen jedno, ale dokonce jim to může být příjemné. Octavia bude za milion? Prodá se jich polovina? Firma si vystačí s polovinou zaměstnanců? Koho to trápí, zisky výrobců budou dosažitelné leda snáze. Je to všechno podle nás jen odporný pokus zastavit inovace, zastavit hon za co nejlepším a nejefektivnějším řešením v neprospěch obyčejných lidí a ve prospěch těch, kteří už se za své blaho nechtějí prát. Je těžké to vnímat jinak.

Zdroj: Reuters

Petr Prokopec