Autoforum

/

Foto: BMW

Už nějaký ten pátek křičíme, že pro slavné neformální klání zvané Cannonball se vlastně moc nehodí výkonné benzinové vozy, že v něm víc parády nadělají špičkové moderní diesely. Ty jsou dost rychlé, a přesto zůstávají mnohem úspornější. Na cestě dlouhé přes 4 600 km už to poznáte.

Závod Cannonball je známý i u nás, mimo jiné díky několika populárním filmům. Vůbec poprvé se konal v roce 1972, kdy Brock Yates a Steve Smith, členové redakce magazínu Car and Driver, přišli s myšlenkou měřeného přejezdu Ameriky od východního pobřeží k tomu západnímu. Oslavit tak chtěli nejen místní systém dálnic, šlo také o protest proti zavedení rychlostního limitu 55 mil v hodině (asi 88 km/h), který podle jejich názoru nebyl ničím jiným než exhibicí politické moci.

Samotný závod jako takový, kdy se v New Yorku shromáždilo víc účastníků, kteří následně hnali své vozy až do Los Angeles, se konal pouze pětkrát, naposledy v roce 1979. Myšlenka přejezdu Ameriky v co nejkratším čase ovšem některé láká dodnes. A jelikož jde o ilegální počin, nejsou stanovena žádná pravidla. Účastníci si tedy mohou zvolit trasu, jakou chtějí, auto, jaké chtějí, stejně jako jim nikdo nebrání v jeho úpravách. Zároveň ale nikdo neověřuje ani jejich čas, o to se musí postarat sami třeba s pomocí svědků či videí, která mapují cestou cestu dlouhou zhruba 2 900 mil (4 666 km).

Aktuální rekord činí 25 hodin a 39 minut, kterého Arne Toman a Doug Tabbutt dosáhli v květnu 2020 v Audi, které bylo upraveno tak, aby vypadalo jako policejní Ford Taurus. Tento čas je ale v historických tabulkách uváděn s poznámkou, že jej bylo dosaženo v průběhu koronavirové pandemie, tedy v momentě, kdy byl provoz na amerických silnicích velmi slabý a kdy jej navíc ani nemonitorovalo tolik policistů. Dvojici řidičů to ale mrzet nemusí, neboť o rok dříve zvládli ještě v předcovidovém období zajet s Mercedesem E63 AMG čas 27 hodin a 25 minut.

Stejně jako řada lidí před nimi Toman a Tabbutt pokaždé dali přednost výkonným sedanům, které před jízdou ještě upravili. Mercedes se tak dočkalo výkonu 811 koní, zatímco Audi jich mělo k dispozici 608. Díky tomu oba vozy disponovaly působivou dynamikou, ať už jde o zrychlení nebo o maximálku. Jenže stinnou stránkou byla vysoká spotřeba. I když tedy došlo ještě na instalaci druhé palivové nádrže do zavazadlového prostoru, četné zastávky na čerpacích stanicích byly pro duo řidičů logicky nemalým zdržením.

Vždy jsme tedy byli toho názoru, že Cannonball si doslova říká o moderní dieselové pohon, který se může pochlubit jak nemalým výkonem, tak hlavně vysokou efektivitou. Jasně, 600- nebo 800koňový diesel neexistuje, ale je to tak důležité? Autoři těchto rekordů nakonec volí hlavně trasy, kde mohou soustavně dosahovat vysokých rychlostí. A výkonné diesely z poslední dekády zvládají rychle dosáhnout víc jak 250 km/h, které bez problémů udrží za snadno poloviční spotřeby oproti supervýkonným benzinům. A to se může vyplatit.

A vyplatilo, jak shrnují kolegové z Autoblogu. Právě touto cestou se totiž vydal Chris Stowell, rodák z Las Vegas (město hazardu, to tady sedí...), který v uplynulých dnech nepokořil pouze jeden rekord, ale hned tři. Se svým BMW 535d z roku 2015 totiž zajel čas 27 hodin a 16 minut. Předcovidový čas tak zlepšil o 9 minut, přičemž celou trasu absolvoval sám, to je také specifická kategorie. Navíc překonal předchozí rekord pro diesely z roku 2020 (28 hodin a 30 minut).

Chris z New Yorku vyrazil minulé pondělí ve 2 hodiny ráno, kdy počítal s liduprázdnými silnicemi. BMW pak stejně jako ostatní řidiči před ním osadil druhou nádrží na 151 litrů, díky čemuž se dojezd vozu zvednul až na 1 450 km i při velmi rychlé jízdě. Zároveň se do vozu nastěhovaly i veškeré nezbytnosti k potření činnosti strážců zákona, tedy radarové detektory a rušička laserových měřičů. Na zadní sedadla pak byla usazena rezervní kola, přičemž na všechny disky kol byly nasazeny pneumatiky o stejném rozměru, aby se nestalo, že jízdu zhatí opakovaný defekt pneumatiky specifického rozměru. Výkon vozu ovšem zůstal na standardních 313 koních, přesto to stačilo na průměrnou rychlost úctyhodných 169 km/h.

Auto takového výsledku dosáhlo přesto, že motor ihned po vyjetí začal stávkovat a při prudším sešlápnutí plynového pedálu docházelo na jeho přepnutí do nouzového režimu. Chris tedy musel akcelerovat jen pozvolna, přesto uspěl. I díky tomu, že měl štěstí na omezený kontakt s policií - jediné změření skončilo varováním, neboť strážníkovi začala v autě stávkovat tiskárna, tak Chrisovi nemohl udělit pokutu. V Kalifornii pak na semaforech chytil „zelenou vlnu“.

Jsme zvědavi na další milník, stejně jako na to, jaký pohon u toho bude. Pro pobavení už jen dodáme, že rekord elektromobilů 42 hodin a 17 minut. A to byl prosím znovu zaznamenán v koronavirovém obdobím s menším provozem, a tak není považován za úplně „legitimní“. I na tom je vidět, jaký pokrok tato alternativa představuje...

Zdroj: Autoblog

Petr Prokopec