Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Nejtradičnější švédské kombi se už přes 10 let vyrábí i v odolnější verzi XC. Důvod, proč by Volvo mělo jeho produkce zanechat, najdete těžko.

Je-li nějaké Volvo tím „nejvolvovatějším“, pak je to právě velký kombík V70 a potažmo testovaný crossover XC 70. Na světě už jsou sice nějaký čas vizuálně mnohem dynamičtější řady 60 nebo 30, robustní mastodont, jehož základní rysy se moc nezměnily od typu 850, si však stále drží svojí neotřesitelnou pozici. Stačí v nezáživném nedělním odpoledni u babičky projít okolo puštěné televize a je dost pravděpodobné, že pokud hrdinka běžícího amerického seriálu zrovna poveze děti do školy (nebo k otci), bude dopravním prostředkem dost možná velké kombi značky Volvo, zkrátka ztělesnění bezpečné rodinné přepravy. Náhoda tomu chtěla, abych nedávno pomáhal kamarádovi stěhovat obývací pokoj jeho fantastickou strojovnou jménem Volvo 244. Vešlo se tam skoro všechno a nejpříjemnější na tom je, že onen nevtíravě pohodový dojem jízdy s velkým (ale i jakýmkoliv jiným) Volvem přetrval do dnešních dnů.

XC70 byla spolu s Allroadem od Audi nebo Subaru Forester průkopníkem třídy zvýšených kombi a přestože je dnes k dostání už i výhradně s předním pohonem, verzi s náhonem na všechny čtyři lze stále považovat za jakousi samozřejmost. Líbezné hranaté kombi doznalo v letošním roce několika nenápadných, zato velmi užitečných inovací technického arzenálu. Jak to všechno dohromady funguje, jsme vyzkoušeli v atraktivním balení akční edice Ocean Race inspirovaném stejnojmenným jachtařským závodem pod patronací Volva.

Kouzelný hranáč

Dnes už Čínsko-švédská automobilka chrlí v poslední době na trh jednu fešnou designovou kreaci za druhou, konzervativní linie jejího královského „stejšnu“ ale zůstávají konzistentní jistotou, která mateřskou firmu do značné míry stále personifikuje.

Klasickou siluetu s masivní přídí, prostornou kabinou a kolmo seseknutým zadkem není potřeba široce představovat. Důkladné oplastování „outdoorové“ verze zde přitom nepůsobí jako plácnutí do bahna typické pro některá vystajlovaná levná auta, která v životě nesjedou z hladkého asfaltu. Volvo je totiž v první řadě solidní auto a to jak vypadá, myslí smrtelně vážně. Není to ale přísná německá strohost, Volvo vypadá především jako dobrácký obtloustlý kamarád, možná až trochu kýčovitý vzorňák. Dynamičtější směr testovaného kousku přeci jenom trochu vyostřovala oceánská modř, litá kola ze speciální série a decentní emblémy Volvo Ocean Race.

Volvo je každopádně bezpečné auto a vidět je to i zvenku. Pod zpětnými zrcátky na vás pomrkávají čočky systému BLIS hlídajícího mrtvý úhel, tradiční přední masku zase vpravdě hyzdí stále stejně nevzhledná škatule od radaru adaptivního tempomatu. To je docela škoda, zvláště když víme, že většina konkurentů umí tento výdobytek zamaskovat mnohem důvtipněji. Novinkou loňského roku jsou pak dvě koncovky výfuku na stranách spodku nárazníku.

Vybroušený interiér

Kdo za sebou někdy nechal zabouchnout tlusté dveře některého velkého Volva, jistě potvrdí, že jde o velmi respektu hodný zážitek, který v našem případě předznamenával osvícenské hody uvnitř. V případě osmdesátkové řady a potažmo odvozených typů V70/XC70 se konstruktérům podařilo docílit docela sympatické symbiózy mezi starými pořádky a průnikem nových prvků v čele s dnes už typickou „mostovkou“ středového panelu.

Modelový rok 2011 navíc přivál několik užitečných inovací. Z těch nejvíce důležitých určitě stojí za zmínku inovovaný palubní systém Sensus komunikující se světem sedmipalcovým barevným displejem v horní části středové konzoly. Ten nahradil dosavadní dva menší displeje, jejichž přehlednost nebyla optimální, zachována naopak zůstala možnost dálkového ovládání, které mi ale přijde trochu nadbytečné. Příjemné je, že do všech zákoutí obsáhlého menu pronikla čeština. Ovládání počítače je bezproblémové a oproti dřívějšku mnohem intuitivnější, což platí také o navigaci. Několik tlačítek nyní nahrazuje (a některé dubluje) knoflík My Car, který vás bez okolků proklikne do přehledu palubních systémů aktivní bezpečnosti resp. dodá informaci o jejich aktivaci.

Zlí jazykové tvrdí, že středový panel je stále přetlačítkovaný, je to opravdu ale jen prenatální dojem. Každý ovladač má svoji jednoznačnou funkci, volváckou klasikou je přirozené ovládání automatické topné a chladící dvouzóny. Stačí jen prstem zatlačit na příslušné tělní partie stylizovaného pasažéra a proud vzduchu nabere ten správný směr. Výdechy v úrovni hlavy navíc obligátně nechybí v zadní části středních sloupků, teplotu však vzadu odděleně štelovat nelze. Naprosto klasický je taky přístrojový štít čítající všeho všudy dva velké budíky tachometru a otáčkoměru, které pojmuly po jednom modrém displeji s údaji o spotřebě a ujetých vzdálenostech i o setupu auta či vnější teplotě.

Základní esencí luxusu našeho prostorného Volvo-obýváku byla krémová kožená sedací souprava o dvou předních křeslech a zadním gauči s integrovanými dětskými sedačkami. Výbava Ocean Race se připomínala prošíváním čalounění svým stylem charakteristickým pro lodní plachty, změť lanoví má za úkol imitovat dekor na přístrojové desce. Komfort polstrování překvapí všechna pozadí uvyklá německé tuhosti, bolestí zad se ale obávat nemusíte. Přehršel možností elektrického nastavení s pamětí (i u spolujezdce) se pak postará o to, abyste se ani při namáhavé cestě z Göteborgu do Kiruny necítili unaveni či otlačeni.

Typický čtyřramenný volant Volvo potěší skutečně hodně masivním věncem, který doplňují tlačítka ovládání rádia a adaptivního tempomatu. Samozřejmostí je bezklíčové startování keyless drive. Jeho dálkový ovladač sice můžete zasunout podobně jakou u Audi do zdířky napravo od volantu, pro nastartování tlačítkem umístěným tamtéž ale tento úkon není nutný a šém můžete klidně nechat v kapse. V této souvislosti trochu zamrzí, že odemykání bezklíčové není a musíte vždy použít dálkový ovladač. Ve velkém kombíku bylo samozřejmostí dostatek místa ve všech směrech a na všech místech, jakkoliv s podélnými centimetry se XC70 s českým jezevčíkem (co to asi je?) ani náhodou měřit nemůže.

Základem rodinné pevnosti je samozřejmě dostatek místa pro uskladnění harampádí všeho druhu a nutno říci, že kufr XC70 majitele spediční firmy rozhodně nezklame. Rozměrná vrata se otevírají do výšky, kam nedosahují ani dvoumetroví občané, přičemž zavírat je je možné jak elektricky tlačítkem, tak i ručně, aniž by se při dovírání „sekly“, jak se to některým autům s elektrickým zavíráním víka stává. Kožená plachta nad zavazadelníkem svým emblémem i zdánlivě opravdivým lodním lanem na místo poutka upomíná na všudypřítomné plachtění, mnohem zajímavější je ale sklopná mříž upevněná do stropu, která v případě naložení kufru až po střechu bezpečně oddělí prostor pro cestující. S jejími masivními příčkami by měl jistě hodně práce i Jiří Kajínek, natož váš lovecký pes.

Další praktickou pomůckou je výklopná pevná přepážka v podlaze, která umí rozdělit zavazadelník na dva menší oddíly. Celé dno 575 litrového kufru se dá snadno zvednout pomocí teleskopických vzpěr, čímž získáte přístup k dutině s přihrádkami na drobnosti a ještě o patro níž pak k lepící sadě, jakkoliv je zřejmé, že by se sem v klidu vešlo i náhradní kolo. Nechybí rovněž praktické upevňovací ližiny v podlaze a v lodním stylu zpracovaná oka na uchycení nákladu na bocích.