Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Když byla Jetta jen méně kvalitním a dražším Golfem s kufrem, nebylo moc o co stát. Jenže karty se někdy obrací.

Výchozí pozice z Ameriky importovaného Volkswagenu Jetta nebyla právě záviděníhodná, ani když se jmenovala Vento nebo Bora. Evropští a tím pádem také čeští zákazníci nemají pro malé sedany velké pochopení, pokud tedy nejsou za pár korun jako Thalia. A to Jetta opravdu nikdy nebyla. Naopak, přestože zcela běžně vykazovala známky nižších nároků americké klientely třeba na kvalitu plastů, VW ji ve srovnání s Golfem rozhodně nezvýhodňovalo.

Co poslední generaci Jetty významně odlišuje od jejich předchůdců, je nová platforma. Pořád jde o stejný základ s MacPhersonem vpředu a víceprvkovým zavěšením vzadu, Volkswagen však nechal prodloužit rozvor a navrhnout vlastní design karoserie poprvé prezentovaný na detroitském konceptu Volkswagen New Compact Coupe.

Nová Jetta se díky tomu mohla zbavit ne právě lichotivého přídomku Golf s kufrem a stala se z ní samostatná modelová řada. Tah koncernu VW byl mistrovský. Vůz patří za loňský rok do první desítky nejprodávanějších automobilů na světě. Z vlastních řad mu může konkurovat jedině Polo, ačkoli je nutno podotknout, že výsledná čísla Jetty tvoří prodeje tří generací. I to svým způsobem ale poukazuje na její popularitu.

Při pohledu na české silnici není důvod něco si namlouvat. Nová Jetta je navýsost okrajová záležitost, ačkoli jejímu „šafránnímu” výskytu nemálo přispěly hodně ambiciózní ceny. Jakoby si ale Volkswagen myšlení národu vysazeného na kombíky, hatchbacky či liftbacky uvědomil a ceník v tichosti upravil. Výsledkem je větší překvapení, než byste možná mysleli. Ale popořádku.

Konzervativní individualista

Jakkoli se snažíte zůstat ve věcné rovině, otírání si úst o vzhled testovaného auta je téměř jistou sázkou na to, že někoho vytočíte. Tady se tomu ale zkrátka z principu nevyhýbáme, takže pokud nemáte chuť číst osobní postřehy z prohlídky designu Jetty, případně vám poslední Volkswageny leží v žaludku tak nějak obecně, jděte rovnou na další kapitolu, anebo si přečtěte něco jiného. V opačném případě ale neříkejte, že jste nebyli varováni.

Abych to zbytečně neprotahoval, Jetta není z těch aut, která by nadmíru zvedala pulz, přesto má něco do sebe. Předně proto, že jsem poněkud konzervativní stvoření a mám rád auta, která jako auta vypadají. Dnes jsou v módě (ale i zákony vynucované) různé barokně nafouklé obliny s všemožně komplikovanými detaily, které nemusí zákonitě vypadat špatně, ale poslední dobou se mi docela zajídají.

Jetta naproti tomu působí prostě a upřímně. Mezi účelnou jednoduchostí a stylistickou nudou je velmi křehká hranice a nad tímto docela obyčejně vypadajícím sedanem budou mnozí těžce zívat, jak ale říkám, je mi zkrátka sympatický, i když obecně beru VW neutrálně.

Dobrý dojem na mě dělá spojitost jednotlivých linií. Všechny mají viditelnou návaznost na zlom, světlo, prolis nebo jiný detail a dohromady to dává uzavřený celek. Jetta proto na mě působí jako auto, u kterého kdosi skutečně přemýšlel. Milá je absence stereotypních LED a oceňuji též fakt, že poslední Jettě sice pořád trochu odstává kufr, ale už to zdaleka není ten pultový mrazák zabouchnutý v zavazadelníku Golfu.

Výsledek, na který se dá docela koukat, tentokrát nespočívá pouze v odstranění plechů hatchbacku. Ačkoli Jetta stojí na platformě PQ35 sdílené s Golfem, odpoutala se od něj nezanedbatelným prodloužením rozvoru o třiasedmdesát milimetrů, čímž se rozměrově dotáhla na Passat. V kabině, obzvláště pak v oblasti kolen proporční nadstandard posádka jistě pozná, k tomu se ale ještě dostaneme.

Na vnějším designu Jetty mě zaráží asi jen dvě věci. Předsunutý spoiler pod předním nárazníkem vypadá, že má svoji přesně vymezenou funkci, nicméně jeho přesah a lakování v barvě karoserie považuji s ohledem na výšku některých obrubníků za poněkud nešťastné. Nepochopil jsem ani tvůrčí krizi návrhářů při malování zadních světel, která asi nevypadají špatně, až na to, že jde o docela lascivní kopii těch u Audi A4.

Abychom tedy oddíl věnovaný designu jaksi uzavřeli: je vidět, že projekt nové Jetty nebyl poháněný uměleckými ambicemi, ale spíše alibistickou snahou neurazit co největší část publika potenciálních zákazníků. Byl-li to opravdu primární cíl, Volkswagenu se vskutku zadařil. Dalo by se to ale říci i jinak - Jetta je nevýrazná, leč vedle přemíry častokrát bezúčelné extravagance dnešních aut jí to nakonec neubírá na atraktivitě. Je jiná a v davu výstřednosti nakonec svou skromností i snadno rozlišitelná.

Uvnitř vizuálně Golf, na dotek ale levnější

Ani jinakost Jettě ovšem nezaručuje, že se na ni příznivci poněkud praktičtějších aut s pátými dveřmi nebudou koukat z patra. Podle její (ne)oblíbenosti bezpochyby koukají a to především v Evropě. Kvůli EU se ale auto z první desítky nejprodávanějších vozů světa vyrábět nepřestane. Nejsme pupkem zeměkoule, i když jsou o tom někteří přesvědčeni. Jetta zkrátka nebyla vyvíjena pro nás. Primárně plní nároky motoristů ve Spojených státech (ačkoli podle J.D. Power ne zrovna dokonale), nebo třeba obšťastňuje zákazníky v Číně či Indii. To, že si ji zde můžeme koupit, je zčásti dáno tradicí, ale také pochopitelným zájmem Wolfsburgu pokusit se vyplnit co nejvíce mezer na trhu a profitovat z toho, respektive znepříjemnit život eventuální konkurenci.

Pokud se ptáte, jestli je Volkswagen vyrobený v Mexiku jiný než ten z produkčních pásů ve Wolfsburgu nebo Bratislavy, pak musím připustit, že do jisté míry ano. Pochopitelně se vám asi nestane, že byste po otevření dveří a usednutí za volant nedokázali identifikovat značku, ne vše je ale stejně. Lisovací formy jsou evidentně identické, to, co z nich vypadává, je sporadicky kvalitativně jiné. Co konkrétně?

Nemám ve zvyku mazlit se s plasty, a pokud jsou dobře slícované a nevržou, poddajnost jejich povrchu obvykle neřeším. Ve výčtu odchylek od Golfu to ale pro někoho bude jistě závažné kritérium, a proto stojí za zmínku. Takže jen aby bylo jasno, horní část palubní desky, kterou má posádka nejvíce na očích, je vyrobena z měkčeného materiálu. Je-li to pro vás důležité, budete spokojeni. Osobně bych dal ale raději přednost měkkým plastům ve dveřích, o které se řidič sem tam opírá loktem nebo nohou a šahá na ně při vystupování nebo nastupování. Zrovna tapecírunk Jetty je ale - společně se středovým tunelem - ošizený a odlitý z těch nejlevnějších materiálů.

Že pochází interiér odjinud, poznají majitelé Volkswagenů asi ještě podle nastavování sklonu opěradel ovládaných nikoli rozetami ale aretačními páčkami, což neznamená, že je to špatně, jen zkrátka jinak. Zbytek je Golf se vším všudy. To značí řemeslně zvládnuté, každopádně však notoricky známé prostředí s unifikovanými ovladači a jejich snadno zapamatovatelnou pozicí, přehledné přístroje, trochu zastaralá (stále však ucházející) grafika malého displeje mezi budíky a nebýt zesvětlené spodní části interiéru, pak i přemíra fádní šedi.

Potřebujete-li především fungující účelnost bez výstřelků, Jetta vás zklame jen stěží. Přední sedadla sice mají ploché sedáky (a i nutnost zapírat se kvůli tomu v zatáčkách o dveře kolenem je důvodem, proč by se ve VW mohli zamyslet nad jejich obložením), ale boční vedení opěradel i relativně vyšší tuhost výplní je vyhovující a prostor ve všech směrech díky širokému rozsahu nastavení sedačky i volantu jakbysmet.

Také po všech těch různých řadicích pákách symbolizujících spíše sexuální fantazie designéra než použitelný nástroj k řazení, mi přijde obyčejná „koule“ na konci řadičky Jetty jako nejdůmyslnější tvar k ovládání manuálu. Zkrátka kam se podíváte, tam je vidět, že autoři invencí zrovna netrpěli, nicméně většina detailů funguje a to je pro mě osobně to hlavní.

Co naopak nefunguje stoprocentně, je prostor na zadních sedadlech, přestože jsem psal, že delší rozvor Jettě pomohl. V podélném směru rozhodně. Za dvoumetrového řidiče si může v relativním pohodlí naskládat své nohy téměř stejně vysoký cestující. Bez nárazu lebky o strop si ale záda neprotáhne. Poděkovat může od sloupků B pozvolna klesající linii střechy, která je příčinou toho, že cestující vzadu má na výšku o čtyři centimetry méně místa než v Golfu. Na šířku v oblasti ramen to též není žádné terno. Navíc tvarování sedáků, výrazný středový tunel na podlaze a konzola s opěrkou a výdechy ventilace jsou výmluvným příznakem, že vzadu se bude na delších cestách pohodlně sedět jen dvojici pasažérů.

Jettě by se asi daly vytknout ještě vyosené pedály, které jsou příliš vpravo, nicméně opět musím podotknout, že jsem to při řízení nevnímal jako nectnost a naopak mi vyhovovalo uchycení plynu v podlaze a jeho dlouhá dráha usnadňující dávkování. Pokud by mi u tohoto vozu něco vadilo, byla by to spíše jiná věc...

Když si člověk obstará novou Jettu, tak nějak kalkuluje s tím, že si bude muset zařídit na odvoz skříně nebo ledničky jiný vůz. Počítá také s menším nakládacím otvorem i jeho vyšší hranou, přes kterou musí zavazadla dostat dovnitř. Není to tak tragické, jak by se mohlo zdát a na oplátku dostane docela vyhovující, více jak pětisetlitrový kufr s pravidelným tvarem a dvojicí praktických přihrádek po stranách jištěných síťkami.

Jako majitele by mě ale asi netěšilo dívat se po každém otevření víka kufru na jeho uchycení. Podle mě je použití ocelových profilů zasahujících do zavazadelníku smutné. Mohl by mi někdo, prosím, říct, jak moc jsou drahé paralelogramy, když je už před dvaceti lety mělo Vento? Možná jde o pověstného velblouda z komára, ale jde mi tak trochu i o princip. Tento způsob snižování nákladů mi kapku připomíná někdejší zmenšená pravá vnější zpětná zrcátka. Člověk v nich viděl velké kulové, ale zcela určitě to bylo levnější.