Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Malý turbodiesel BMW z populárního japonského MPV zvláštní vůz udělat nedokáže. Po mém soudu ale stačí, že si spolu docela pěkně rozumějí.

Když se řekne Toyota, vybavují se dotazovaným myšlenky na mnohdy velmi nevýrazná auta, která si kupují lidé preferující pohodlí, jednoduchost, bezpečnost a hlavně schopnost mistrně splynout s davem. Samozřejmě je lze vynášet do nebes jako vozy, co vás jen minimálně otravují nějakými zbytečnými návštěvami servisů, jako dopravní prostředky ověnčené řadou ocenění v anketách spokojenosti zákazníků, můžete mít i jiné soukromé důvody, proč je favorizovat před ostatními a já vám to nebudu vyvracet. Jen vás předem ujistím, že o Versu tohle platí do puntíku.

Pokud se o něj zajímáte, pravděpodobně už nemáte věk na „tahy” bez odpočinku do dalšího rána, kdy musíte pracovat, budete nejspíš ženatí a rozhodně vám předně záleží na vašich potomcích, kterých budete mít doma více než devadesát procent národa. Toužíte mít v garáži vůz, který bude fungovat kdykoliv si zamanete, ale zároveň po vás nebude žádat více než nejnutnější péči, palivo a pojištění. S největší pravděpodobností si vybavíte třetí vydání nesoucí ještě přídomek Corolla (z let 2004 až 2009), které navrhovali jako první Toyotu mimo Japonsko. Částečně i z tohoto důvodu se dokázalo stát jedním z nejprodávanějších kompaktních MPV evropského trhu. Jeho nástupce dorazivší v roce 2009 se zkráceným názvem Verso byl až na drobnosti nadále stejným, konzervativním autem pro rodiny.

Nebýt předloňského faceliftu, kdy vůz adoptoval novou příď a techniku ve prospěch prakticky lepších jízdních vlastností, stále by byl zaměnitelný s předchůdci. Mezi kompaktními MPV českého trhu si navzdory tomu Verso vydobylo pověst stálice, které jsou majitelé věrní natolik, že se k němu neustále opakovaně vracejí. Předesílám, že jde i nadále o vůz schopný transportu tří plnohodnotných dětských sedaček ve druhé řadě, stále jezdí velmi podobně jako Corolla Verso a ani tentokrát nebude kusem, se kterým byste na sebe na ulici strhávali pozornost. Přesto najdeme minimálně jeden pádný důvod, proč se k němu po delší době vrátit.

Jako vůbec první model od Toyoty si ho můžete koupit s naftovým motorem, který stvořili u BMW. Turbodieselová šestnáctistovka Versu dosud v nabídce scházela a bylo trestuhodné ji nemít, obzvláště ve chvíli, kdy je ekvivalentním motorem osazena více než polovina konkurenčních modelů. Pokud si vzpomínáte na poslední prověrku Zafiry Tourer 1,6 CDTi, dáte mi jistě za pravdu, že nikoliv ty malé, ale objemnější - zde konkrétně dvoulitrové - motory mají pro rodinné potřeby podstatně větší smysl, protože s nimi málokdy řešíte, zda vyjedete ten či onen kopec bez podřazování - s rodinou na palubě se vám to totiž nepovede.

Jakmile však přeladíte na recenzi Peugeotu 5008 1,6 HDi, rázem je všechno úplně naruby, najednou se potřeba většího motoru rovná díky lepšímu zpřevodování jen zbytečnému utrácení peněz, které můžete vhodněji investovat třeba do vyšších stupňů výbavy. Ptám se tedy, jak si v těchto ohledech stojí Verso v nejmladší „mnichovské“ variantě 1,6 D4-D, která z něho udělala zatím nejúspornější Verso historie. Osobně mě před testem také zajímalo, co stojí za takovým zájmem populace, kteří se k dealerům pro tuhle Toyotu neustále vracejí, přestože jim u konkurence nabízejí mnohem více alternativ než v dobách Corolly Verso. Že je většina z nich novějšího data výroby, to snad nemusím připomínat. I na tohle se pokusím na následujících řádcích odpovědět.

Hra na schovávanou

Zdá se mi, že Toyota dělá v posledních letech v rámci designu pokroky a staví teď o řád výraznější auta než deset roků nazpět. Neříkám, že se mi líbí, ale po dlouhých letech zarputilosti některé modely konečně prokoukly a z ošklivých káčátek, padesáti odstínů šedi, se staly pěknější kusy. Není lepšího příkladu než nového Ayga, u kterého to s tou extravagancí asi trošku přepískli (ale budiž - je to malé auto), napadá mě i nejmladší Yaris, poslední RAVka či GT 86. Ať už se vám líbí nebo ne, čiší z nich odvaha změnit se, aby snaha o změnu firemního obrázku u nejširší veřejnosti. Jistě to je dobrá cesta, avšak ke zdárnému konci chybí podle stále ještě pár let dřiny, propagace a ještě většího vzdoru tradicím.

Asi mi dáte za pravdu, že Japonci nestavějí auta, ze kterých by se podlamovala kolena, a výjimkou v tomto směru není ani tohle Verso. Však se podívejte na fotografie. Kamkoliv ho postavíte, splyne s okolím jako ostře vytrénovaný výsadkář, schovává se i tam, kde to prakticky není možné - u řeky, kde stojí samo, u hypermarketu, kde ho při sobotním nákupu máte problém najít. Velkou měrou to lze samozřejmě přičítat jeho šedivé metalíze, ale obávám se, že mnoho jiných zajímavějších barev ani nenabízí. Pomineme-li červenou a bronzovou, čítá nabídka laků čítá dvě bílé, stříbrnou, dvě šedé, dvě modré a černou. Žádná hitparáda.

Samozřejmě, že vůz disponuje i zajímavými elementy jako je šibalsky zamračená příď líznutá novým Yarisem, nepřehlédnutelným detailem je taktéž linka spojující přední kola se střešním spoilerem. Bohužel tyto výstřelky srážejí zpět k zemi dost nevkusná zadní světla, která jakoby Versu poslali z japonského tuningového srazu konaného před deseti lety. A ta kola by ani s rozměrem dvaadvacet palců stále nebyla dost velká na to, aby nevypadala jako zcela ztracená v podbězích, což se u testovaných šestnáctek děje pomalu z každého úhlu pohledu.

Nerad bych vás přiváděl k názoru, že je pro mě Verso na pohled autem, o něhož bych pohledem nezavadil, chci tak jen naznačit, že vzhled není důvodem, pro který si ho lidé kupují. Jeho kouzlo tkví naopak v nenápadnosti. Míříte pro Verso? Musíte se spokojit s tím, že si v 95 procentech odvezete sice elegantní, ale zcela neviditelný plášť, více od něj nečekejte. Třebaže je ostřejší a mnohem zajímavější než předtím, na královnu plechového maškarního jednoduše neaspiruje. V tomto ohledu je vesměs stále stejným vozem s trojúhelníkovitým oknem za druhým párem dveří, jaký nám Toyota nabízela před deseti lety, jen už ne tak proklatě nudným. Nová příď takovou revolucí není a totéž platí pro jeho rozměry. Stále je japonské pomalu více než Nagasaki.

Do délky karoserie Verso není ani zrovna největším vozem svého segmentu, poněvadž na 5008 ztrácí jen do délky sedm centimetrů a na Zafiru Tourer (která se ovšem dá považovat za větší MPV) dokonce dvacet. Jakmile ale vezmeme v potaz, co umí nabídnout posádce o dvanáct centimetrů kratší Golf Sportsvan, nemusí Verso v ničem zásadně strádat, zejména s tak nadprůměrným rozvorem náprav dosahujícím 2,78 metru. Zbytek rozborů exteriéru už by bylo pouhým opakováním vyřčeného, půjdeme se tedy posunout do kabiny, kde teprve najdeme hlavní trumfy, respektive vlastnosti, které zájemce o MPV přitahují více než jejich vnější vizáž.