Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Suzuki je u nás známo hlavné jako producent malých aut a SUV. Jeho novinka ve střední třídě tak v může budit trochu nedůvěry. Oprávněně?

Zdálo by se, že automobilový trh je rozdělen a každý výrobce má svůj píseček, na kterém si hraje. Občas se sice objeví nová nika, kterou pak zaplňují podivnosti typu BMW X6, ale jinak jsou úlohy rozděleny. Přesto se občas některá ze značek rozhodne vymanit se z jí daného prostoru a rozjede výrobu zcela nového modelu.

Přesně na tento tenký led se pustilo Suzuki. Tato japonská značka, známá především produkcí motocyklů, je z hlediska výroby aut u nás považována za téměř zanedbatelnou. Vyrábí si ty svoje Swifty a Vitary a není moc vidět. Zdání ale klame, Suzuki je celosvětově velmi úspěšným producentem, v celé své šedesátileté historii vždy byla jako korporace v černých číslech, a dokonce i nedávné silně turbulentní roky přežila spolu se Subaru v zisku. Na domácím trhu je dokonce jednou z nejúspěšnějších, její „krabicoidní” prcek Wagon R byl několik let nejprodávanějším vozem ve své třídě (kdo někdy byl v Japonsku, nebude se tomu divit) a celkově Suzuki prodalo už 40 milionů aut. Celosvětově je dokonce co do objemu prodaných aut na 11. místě.

Pokud si člověk uvědomí tato čísla, najednou mu krok Suzuki pustit se do přecpaných vod střední třídy nepřijde tak riskantní. Před spuštěním vývoje si Suzuki stanovilo za cíl vytvoření sportovního sedanu se zajímavým designem, který v sobě spojí výborné jízdní vlastnosti a propracovanost evropských aut s kvalitou a spolehlivostí japonských vozů. Kizashi ve volném překladu znamená „něco velkého přichází”. Pojďme se podívat, jestli tomu tak opravdu je a jestli se podařilo naplnit onen zmíněný cíl.

Zvenku tak trochu buldok

Dlouho jsem přemýšlel, jak Kizashi charakterizovat. Obcházel jsem ho ze všech stran, prohlížel detaily a stále jsem měl pocit nějaké nesourodosti. Až když jsem o pár kroků odstoupil, vytanul mi na mysli Spike, postavička ze seriálu Tom a Jerry. Spike je buldok, u kterého myšák občas hledá ochranu. Má velkou kulatou hlavu, mohutný hrudník, slabý zadek.

Mohutná kulatá příď Kizashi je jako buldočí hlava. Dominuje jí široká maska chladiče se zajímavým výpletem doplněná protáhle zakulacenými kombinovanými světlomety a dramaticky ztvárněným nárazníkem se zvýrazněnými „lízátky”. Jeho design vzdáleně připomíná M paketový nárazník BMW řady 3 s nainstalovanými příplatkovými prvky. Že by první náznak inspirace evropskými sedany? Na již tak vysokou masku chladiče navazuje zakulacená kapota a celkově působí příď velmi mohutným dojmem.

Dojem mohutnosti narůstá při pohledu z boku. Na vysokou příď navazuje vystouplý profil, který se táhne po celé délce vozu a je ukončen rozměrnými zadními světlomety. Na tomto masivním základu je posazen nízký skleník kabiny. Zajímavý je poměr mezi rozvorem a převisy. Jestliže přední osa je zhruba tam, kde bychom ji u předokolky očekávali, zadní osa je vzhledem k délce posunuta dozadu a zadní převis je téměř minimální. U sedanu je to poměrně nezvyklé uspořádání a domnívám se, že si tímto automobilka připravila půdu pro delší kombi.

Záď vozu by nebýt dvou prvků byla celkem nezajímavá. Prvním je výrazný spoiler na odtrhové hraně víka kufru, který, a opět se dostáváme do Mnichova, dává vzpomenout na BMW M3 CLS. Druhým jsou nepřehlédnutelné koncovky výfuku, jejichž tvar byl inspirován koncovkami moderních supersportovních motocyklů Suzuki. Sám je považuji za poněkud vulgární.

Celkově považuji exteriér Kizashi za velmi povedený a líbivý. Stejný názor měli asi i někteří chodci, které jsem při svých cestách míjel. Mnozí se za Kizashi otočili hlavu, pár se jich dokonce zastavilo aby se podívalo pořádně.

Uvnitř luxusní materiály s nenápaditým designem

Jestliže z venku Kizashi hýří nápady, uvnitř už to taková sláva není. Palubní deska je jeden velký blok z černého plastu, který je rozdělen dvěma symetricky umístěnými plastovými prvky. Snaží se vypadat jako kov, ale vězte, že to je opravdu plast. Stejný motiv se opakuje i na tříramenném volantu. Na středové konzoli jsou pro Suzuki typické displeje kryté lesklým plastem, které působí poněkud lacině. Celkově je na tom řidič v tomto ohledu lépe, má před sebou alespoň jisté zpestření v podobě přístrojů, spolujezdec ale jen kouká do půl metru vysoké stěny z plastu.

Design interiéru je prostě jedna z částí vozu, kde je poznat, že nesedíte v „prémiové značce”. Z hlediska ergonomie už na tom je Kizashi lépe. Multifunkční volant má správnou velikost i průměr věnce, velmi příjemně se drží. V pravé spodní výseči jsou ovladače palubního počítače, v levé zase hlasového ovládání a bluetooth handsfree. Grafika rychloměru a otáčkoměru nepatří mezi nejpovedenější, hlavně tachometr není zrovna přehledný a intuitivní odečítání rychlosti vyžaduje delší zvykání.

Interiér je standardně čalouněn kůží. Najdete ji na sedadlech, zde částečně perforovanou, výplních dveří a loketní opěrce. Sedadla samotná se na první pohled tváří velmi sportovně, ovšem po usednutí zjistíte, že jsou dimenzována na dobře rostlého Američana. Se svými 85 kily živé váhy jsem se na nich v zatáčkách sunul tam a zpět a jen zvýrazněné boční polstrování zabránilo úplnému vypadnutí. Jinak jsou ale velmi pohodlná a v sérii všestranně elektricky seřizovatelná.

Prostor uvnitř kabiny je dle mého názoru plně srovnatelný s konkurenty a přirovnal bych ho (pro změnu...) třeba k BMW řady 3. Přední sedadla mají velmi široký rozsah podélného nastavení, s prostorem nad hlavou už je to horší. Pokud jste ale dvoumetrová blondýna s dlouhýma nohama, sednete si zcela pohodlně. Prostor vzadu je silně závislý na nastavení předních sedadel. Když jsem si nastavil sedadlo řidiče na svých 180 cm, sedl jsem si za sebe pohodlně. Ovšem pokud bylo sedadlo zcela vzad, sotva se mi za něj vlezl menší batoh.

Kvalitu montáže kabiny hodnotím velmi kladně. Auto mělo „na hrbu” již 13 tisíc novinářských kilometrů a za normálních okolností nebylo slyšet sebemenší šramot. Jen kostky na Hlávkově mostu dokázaly vnitřek rozrezonovat.

Přepravní kapacita Kizashi je poněkud omezená. Kufr má základní objem 461 l a jeho využitelnost omezuje malý vstupní prostor a jednoduché řešení závěsů víka.