Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

(+videa) Prý je to nejrychlejší kombi na Severní smyčce. A tak jsme z něj právě tam zkusili dostat maximum.

Už od prvních kilometrů za volantem Leonu ST Cupra bylo jasné, že toto auto je nejen rychlé, ale současně ke svému fungování nepotřebuje mít pod koly zrcadlově hladký povrch. I na těch několika málo rozbitých cestách, které jsou v okolí okruhu Castellolí k nalezení, byla Cupra schopna nejen přenést svůj nemalý výkon, ale současně se všemi čtyřmi koly držet povrchu. A představení, které, obuta do semislicků, předvedla na okruhu samotném, jen potvrdilo, že takto zábavně rychlý a současně sériově vyráběný kombík v nižší střední třídě ještě nevznikl.

Už tam jsem se s ohledem na čas, kterého na Severní smyčce Nürburgringu dosáhla krátká verze, vyptával, jak dopadl kombík. Nepochyboval jsem, že ho Seat s Jordim Geném za volantem na Nürburgring poslal a zůstávalo jen zodpovědět otázku, která z variant bude rychlejší. Selský rozum by naznačoval, že by prvenství mělo patřit lehčímu hatchbacku, jenže zkušenosti z prvních jízd s ST do toho vnášely pochybnosti. Severní smyčka je rychlý okruh a opravdu technická místa tam jsou jen dvě. Ve zbytku by handikep daný nadváhou měla smazat akčněji naladěná zadní náprava a delší střecha. V Castellolí jsem se ale odpovědi nedočkal, jen vševědoucích úsměvů a pomrkávajících očí.

Netrvalo ale dlouho, než Seat tuto hádanku rozřešil. O pár týdnů později nám k uvěření předložil čas 7:58:12, což je o 0,4 s méně, než v případě 5D Cupry. Proč mluvím o uvěření? Každý si jistě vzpomene na pochybnosti o sériovosti auta, které jej dosáhlo a tom samém můžeme spekulovat i ve druhém případě. Šlo o zcela běžný vůz? Neměl náhodou vymontovánu třeba klimatizaci jako to bylo u 5D verze? A kde je video? Na rovinu, myslím, že je to jedno a do těchto kalných vod se nechci pouštět. Než spekulovat, raději jsme tohoto rychlého jezevčíka na tu Nordschleife vzali a zkusili sami, co z něj dokážeme vymáčknout.

Okruhové auto možná, cestovatelské určitě

Testy na Nordschleife se už u nás objevily dříve, vždy to však bylo součástí standardního testu. Tentokráte to bude trochu jinak. O současné generaci seatího kompaktu jsme toho napsali už mnohé a by bylo jen nošením dříví do lesa opakovat znovu, že design jeho interiéru se ne zcela povedl, že nepotřebujete zrovna vrcholnou motorizaci abyste se dobře svezli a že Cupra obecně je nevtíravý agresor. Ani kombík u nás není nováčkem, kufr má jako jeskyni ať už obouvá tretry nebo pohory. Proč tedy ztrácet čas a nevrhnout se do oblastí prozatím neprobádaných.

Možná čekáte, že se hned začnu zaobírat jízdou mezi eiffelskými kopci, ale nejdříve bych se rád na chvíli zastavil u cesty na okruh a zpět. Kdo tam jezdí jen trochu pravidelněji a nestartuje někde v západních Čechách ví, že dojet na místo znamená ujet něco mezi 700 a 1 000 kilometrů naplněných drncáním na českých okreskách a dálnicích a prodíráním se hustým provozem popř zácpami v okolí Norimberku a Frankfurtu. Když se pak před autem objeví benzinka na Döttinger Höhe, mívá toho posádka plné zuby a jen natěšení ji brání tomu, aby nezapadla do první hospody a místo trávení dalšího času sezením v autě si dala pivo a nohy nahoru. To je cesta tam, cesta zpět bývá ještě větší peklo. Obvykle se jede v neděli večer, kdy po víkendu naplněném ježděním, okouněním, ježděním a další čumendou mívá člověk pocity citronu po tequilové party. Přitom musí sednout za volant a přes noc dojet těch spoustu stovek kilometrů zpět domů tak, aby mohl v pondělí normálně fungovat.

Samozřejmě, výše zmíněné má řadu jiných řešení. Lze si auto nechat odvézt na valníku a sebe na zadním sedadle limuzíny, lze jezdit na delší čas a mimo špičku nebo si půjčit auto na místě. Dovolím si ale odhadnout, že většina z nás jezdí právě tak, jak jsem popsal. V pátek honem tam, v sobotu a neděli jezdit co to dá a pak zpět. Pak velmi přijde vhod, když je auto schopné extra výkonů nejen na okruhu, ale nevyžaduje příliš obětí při jízdě na něj a zpět.

Cupra ST jich po vás bude chtít velmi málo. Dílem je to dostatkem prostoru, kdy si lze najít různé pohodlné polohy a šetřit tím záda a pozadí. Dílem za to může podvozek, který, byť postaven na 19" kolech, zvládá nevytřásat z posádky duši na straně jedné a být stabilní i ve vysokých rychlostech na straně druhé. Posádka ani není obtěžována přílišným hlukem. Jak se ukázalo později při přímém srovnání s hatchbackem, kombík dostal tišší generátor umělého zvuku, který je v podstatě přijatelný. A zapomenout samozřejmě nesmím ani na sedadla. Osobně jsem jeden z těch, pro které představuje dlouhé sezení v jakémkoliv dopravním prostředku něco na způsob mučení, z Cupry jsem v cíli obou cest vystupoval ne snad čerstvý, ale rozhodně ne bolavý.

Nejlepší na tom celém je fakt, že přestože jsme na Nordschleife dorazili dva, na cestu jsme vyjeli v pěti a s plným kufrem zavazadel. Projevilo se to na jízdní pohodě? Ani trochu. Po ujetí 400 km si osazenstvo druhé řady sedadel sice vystoupilo, ale rozhodně to nebylo za doprovodu úlevných vdechů. Ve stejné konfiguraci jsme klidně mohli pokračovat dál, třeba až pod zříceninu s kulatou věží. Taky vás napadlo, že takto by vlastně mohla vypadat ideální petrolheadova dovolená? Naložit rodinu třeba i s bycikly, dojet tam, přes den si užívat nádherné přírody tamních hor a v podvečer si vždy zajet na dvě hodiny na „šlajfku”? S Cuprou ST nic nereálného.