Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Slibuje schopnosti hodné velmistrů hned několika automobilových tříd a prodává se jako housky na krámě. Je ale opravdu tak dobrý?

Pokud jsem v posledních letech ve světě aut něčemu zcela zásadně neporozuměl, pak obrovské oblibě míšenců, kteří na svět přišli jako produkty pokusů s genetikou automobilových tříd. Chápu sice snahy výrobců nabízet tutéž techniku v mnoha různých karosářských baleních z hlediska úspor při vývoji a odbytu dílů ze skladů, chápu je také jako touhu po založení a ovládnutí nové kategorie, i jako snahu o přilákání zcela nové klientely, která by k dané značce jinak asi nepřišla. Jenže i toto mé chápání má své limity.

Dokážu si představit úspěšné čtyřdveřové kupé, které nemůže být z podstaty tím správným kupé, vozem s neprakticky dlouhými předními dveřmi a zhoršeným přístupem na zadní sedadla. Jen kdyby nebylo k dispozici tolik dobrých sedanů, které pro cestující vzadu nabízejí prostor bez ústupků... Jakmile k tomu přihodí výrobce páté dveře a snaží se je tím o jisté kouzlo výjimečnosti, je to podle mého už jen zbytečné plýtvání - příkladem za všechny budiž BMW 4 Gran Coupé.

Není mi ani zcela vzdálená myšlenka „terénního“ vozu (dnes moderního velkého SUV), u něhož utrpěly schopnosti na nezpevněném povrchu ve prospěch silničního talentu. Z asfaltu v dnešní době sjede jen pár jedinců a pro ty, co tak činí, jsou zde stále pravověrné alternativy. Nelze se však ani v tomhle ohledu zmínit o praktičtějším kombíku, který splní roli rodinného přepravce mnohdy mnohem lépe, levněji a bez jakýchkoliv ústupků v té či oné oblasti. Tyto karosářské verze jsem zmínil, jelikož poskytují alespoň nějakou protihodnotu - u onoho kupé je to minimálně vyšší praktičnost kombinovaná se zajímavým vzhledem, u SUV například pocit vyššího bezpečí a zviditelnění se, který pramení primárně z velikosti.

Zcela však už nesdílím takové nadšení z automobilů, které zvládají podle výrobce totéž, co multifunkční kancelářská zařízení, ale v reálu absolutně nedostojí tomu, co slibují. Zastávat totiž roli dobré kopírky, faxu a scanneru v jednom balení nesvede za rozumné peníze žádné a pokud přeci jen budete něco podobného chtít, musíte se spokojit s jistými kompromisy, se ztrátou funkčních předností dílčích součśtí. Totéž si zatím myslím o skupině aut, která se rozmáhá v dnešní době doslova vražedným tempem - o „městských SUV”, vznikajících zcela jednoduchým, ale o to zvláštnějším křížením. Tady je jejich recept...

Vezmete malý hatchback (určený primárně pro toulky velkoměstem), dohustíte ho pumpičkou, aby se vznášelo výše nad silnicí, přisadíte ozdobné plasty a několik detailů, které ukazují na terénní ambice, a spolu s marketingovým oddělením vymyslíte, jak toho všeuměla dobře odprezentujete. Tadá a nová kategorie je na světě. S minimálním úsilím při udržení rozumných nákladů na vývoj, které však nejsou zákaznickým plus. Vsadil bych se, že takový neověřený mix nemůže na klientelu zafungovat, jenomže světe div se, oni to lidé kupují a to zatraceně ve velkém. Měl bych jistě pochopení pro úspěch například u Opelu Mokka, který nabízí pohon všech kol, po němž se u takové Corsy budete pídit marně, jenomže u mladších zástupců podobných crossoverů už se zcela vytrácí i tato výsada. Prý u nich pohon 4x4 poptává jen zanedbatelné minimum zákazníků. Výrobci se pak snaží jen a pouze o optické maximum, navození dojmu velkého SUV a ve zbytku už by se jeden měl obávat, co všechno bude muset položit na oltář stylu. Může mít taková kombinace nějaký racionálně zdůvodnitelný přínos nebo jde jen o pohádku o chaloupce na kuří nožce?

Jak už zaznělo v testu Peugeotu 2008, nakonec může. Ve chvíli, kdy se podaří spolu s líbivým kukučem naladit i podvozek hezky do měkka, vetknout vozu kouzla velkých SUV, od kterých je výchozí hatchback 208 oproštěn, pak zcela určitě. Z tohoto důvodu jsem byl opravdu zvědavý, jak se s touto rolí vypořádal Renault Captur, který staví na základech posledního Clia, a tak jsem se pádu recenze na má bedra nikterak nebránil.

Má být údajně mixem výchozího hatchbacku, SUV, a světe div se, dokonce prý také MPV. Ve finále (stejně jako 2008) ho tak či onak řadíme stejně do kategorie kompaktních SUV (segmentu B). Tak jako překvapil Peugeot, může bez pohonu všech kol překvapit i Renault. Od jeho sourozence v podobě kontroverzního Nissanu Juke mohli Francouzi v rámci aliance odkoukat, na co zákazníci letí, a podle několika posledních kvartálů skutečně nachytali mnoho zbloudilých duší. Více než dříve věštili z křišťálové koule.

Jen v červnu byl Captur sedmým nejprodávanějším vozem v Evropě a za první půlrok od uvedení (jaro 2013) si pro něj v ČR došlo 418 zákazníků. Renault u něho musel pro letošní rok dokonce o třetinu navyšovat výrobní kapacitu, protože jeho důležitost už dosáhla obdivuhodných výšin. Rozhodl jsem se tedy prozkoumat, co jiného může na takovém autě lidi přitahovat a zda to nakonec není jen marketingově nafouknutá bublina, která dřív nebo později praskne. O tom a o dalších přednostech či nedostatcích francouzského medvídka pandy vám hodlám bez jakýchkoliv předsudků povědět v následující recenzi.

Medvídek panda na kolech

Nové Clio už docela dobře znám a fotografie vzhledově přitažlivější varianty, která z něho vychází, jsem zkoumal už před testem. Jenomže v záplavě renaultích testovacích vozů na parkovišti jsem přesto koukal úplně špatným směrem. Očekával jsem trochu odlišné, lehce opepřené Clio, ale Captur nakonec v reálu vypadal jako úplně jiné auto. O trochu větší a odulejší, citelně vyšší. Pominu-li charakteristickou přední masku, na které Renault až nepatřičně v poslední době zvýrazňuje svoje kosočtvercové logo, a že ta je i ona značně modifikovaná, stál přede mnou vůz, který mi Clio připomněl výrazněji jen z boku. Přídí se na mě pseudoterénní verze usmívala jinak, chvílemi až trochu nepřátelsky.

Já vám nevím, ale tohle konkrétní dvoubarevné provedení (dostupné od druhého stupně výbavy za 7 500 Kč) ve mně jednoznačně evokuje pandu, která už týden neúspěšně shání potravu pro svá mláďata. Je evidentně naštvaná a není radno se jí stavět do cesty. V tomto ohledu v Capturu spatřuji jednoznačnou orientaci na mladé a něžné polovičky, které v něm budou chtít být viděni a obdivováni. Oranžovo černá kombinace z letáků bude jistě výraznější, zatímco černý ponton oslazený chromovými dekory spolu se střechou a koly v barvě slonové kosti (2 500 Kč) zůstane variantou pro větší introverty - pro ty, co nebudou chtít zvýraznit jeho terénní kukuč. Zaniknou v ní totiž dokonale všechny ty obnažené plasty nárazníků a blatníků.

Testovací vůz měl ale i jiná „kouzla“. Pokud totiž tuto verzi zvolíte s dekorem přední kapoty (polep Map za 7 500 Kč), budete z ní muset neustále smývat exkrementy. Nevím, zda mi ptactvo v Praze tenhle vůz závidělo, ale na místě, kde to testovací vozy schytaly jen zřídka, působil polep jako terč - a že k němu nemá až tak daleko. Nakonec mě do očí uhodily klasické kliky zadních dveří, které Clio dozajista nemá. Pokud je ale něco odlišné zcela, pak musí přijít ke slovu záď. Ta na rozdíl od čumáku působí roztomile až hravě a reputaci jí kazí pouze imitace hliníkové části spodního nárazníku - tam, kde má Peugeot 2008 opravdový hliník, Renault dává na odiv okolí jen nalakovaný plast.

Oproti Cliu není nejvýraznějších těch šest centimetrů do délky a pět centimetrů do šířky k dobru ani ty dva, které padly na delší rozvor náprav. Do očí bije nárůst, jakého se vůz dočkal na výšku - naměříte tu dokonce 12 centimetrů k dobru. Captur v pohorkách mi i tímto připomíná pandu - se světlostí 20 centimetrů by snad byl schopný přestát bez újmy i menší potopu a hlavou teď snáze dosáhne i na bambusové výhonky. Renault se navíc pyšní celou škálou individualizací, jimiž může Captur připomínat Citroën DS3.

Jen v brožuře najdete nespočet různých kombinací exteriéru, které lze přizpůsobit dle vlastních představ. Tu odlišnou barvou karoserie, tu jiným provedením střechy, tu koly, dále třeba rozmanitými polepy nebo spoilery. S konfigurací tak můžete klidně strávit několik dnů, ale dobré je už vědět, že Renault něco podobného nabízí, obzvláště u vozu určeného evidentně hravé klientele. Renault tvrdí, že Captur je pro ty, co touží po SUV, ale mají sumu pouze na kompaktní hatchback.

V tomto ohledu je tedy s ohledem na pořizovací ceny účel splněn, i když úplně bez příplatků to zase taky nebude. Za takovou pěknou, vámi vysněnou kombinaci barev exteriéru můžete klidně připlatit 25 tisíc navíc, kromě toho se hrátky netýkají základního výbavového stupně a počítat se musí ještě s interiérem, který rozšiřuje počet dostupných kombinací prý až na dvě stovky různých variací. Jak je na tom Captur tam, by mělo pro pořádek samozřejmě následovat.