Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Už vím, co dnes dělají lidé, kteří kdysi pracovali v mnichovské divizi M. Hrají si s Mini a dělají z nich malé rakety.

Musím říci, že kouzlu novodobých Mini jsem nikdy nepodlehl. Jejich image byla do značné míry postavena na specifickém stylu, který mě dodnes nechává chladným a ani obecně pro mě taková hodnota mnoho neznamená. Tím se nevymezuji vůči těm, pro které je důležitá - nikoho neodsuzuji za to, že si nějaké auto pořídil proto, že vyjadřuje jeho náturu či mu tím, jaké je, způsobuje jiné příjemné pocity. Na tom není nic špatného. Já ale na auta hledím spíše skrze jejich funkční vlastnosti a ač ani v tomto směru Mini nebyla k zahození, v poměru výkonu a ceny se mi jejich nabídka zdála být svého času dosti nepřesvědčivá. Příplatek za onen styl byl zkrátka příliš vysoký.

Už kdysi dávno jsem vyzkoušel Mini Cooper a i když se na silnici choval zajímavě, nepředstavoval pro mě konkurenceschopné auto. Neuměl totiž o mnoho více než tehdy stále ještě prodávaný Ford Focus Trend první generace s dvoulitrovým motorem. Focus byl i přes o něco větší proporce skoro stejně mrštný, rychlejší, praktičtější, lépe fungoval na českých silnicích a stál v podobné výbavě o dost méně. Rozdíl byl snad jen v tom, že kdybych s Mini vyrazil v pátek v podvečer na nejbližší náves, tamní „disco chicks” by byly u vytržení zatímco Fordu by si sotva všimly. Konec konců, i proto bych raději sáhl po modrém oválu...

Že podobný přístup k Mini není zrovna dobrý předpoklad pro testování auta této značky? To máte pravdu, také proto jsem z recenzí vozů této značky sám sebe vyloučil a nechal je na jiných, na internetu ode mně nenajdete jedinou. Co se tedy stalo?

Inu, od té doby se změnila spousta věcí. Především, na trhu v mezičase drasticky ubylo aut, která by dokázala rozdávat radost z jízdy a jejich naladění tomu bylo přizpůsobeno. Tedy, dnes se jich tak tváří spousta (snad všechna...), reálně se ale i exotické verze nevšedních značek staly rozpolcenými dálničními potahy, které při prvním pokusu chtít na silnici něco víc než málo shoří jako list papíru.

Mini se kdysi tvářilo v tomto směru přesvědčivě a s vyššími verzemi stále přesvědčivěji. Takže jsem byl zvědavý, jestli u toho zůstalo. I zachování statu quo se v jiných kulisách může jevit docela odlišně a může stát za trochu peněz navíc - konec konců, zrovna zmiňovaný Focus je toho skvělým příkladem. Jestliže první generace si mohla i v naprosto obyčejném provedení říkat řidičské auto (a to není jen pěkná vzpomínka na minulost, s jedním takovým vozem si i dnes tu a tam sjedu a je stále skvělý), nyní se tak rozhodně častovat nemůže. Tím neříkám, že je špatné, ale je jiné a podobně by šlo hovořit o kde čem. V záplavě nudné konfekce je nezbytné hledat extrémy, tak proč ne zrovna Mini.

Pak je třeba říci, že za daných podmínek mě a nejen mě zaujalo právě Mini Coupe, které se při svém loňském představení tvářilo jako to správné auto mající za cíl rozdávat radost ve sférách, kde už se hledí leda na tabulky s emisemi CO2. Malé, lehké, dvoumístné, tady není prostor pro zahrádkáře.

A nakonec, i já jsem se změnil. Z mladého svěžího jinocha zářícího životem se stal stárnoucí mrzout a pozornost trochy těch „disco chicks” by najednou nebyla k zahození... Dobře, to žertuji, ale nebudu zastírat, že i mé pohledy na určité věci se nějakým způsobem vyvíjejí.

Zkrátka a jednoduše, Mini Coupe ve vrcholném provedení John Cooper Works se mi zdálo být tím správným kandidátem na zaujetí nejvyšších příček mezi malými přemotorovanými auty, které si nekladou za cíl nic jiného než okouzlovat svou rychlostí a zábavností. Otázka ale zní: funguje, když od něj právě tohle chcete, nebo se jako malý sporťák jen tváří a jeho stylovou masku strhnou už první zatáčky? Odpovědí budiž tento test.

Půl Mini, půl požárníka

Mini se dnes z hlediska vzhledu nových modelů nenachází zrovna v lehké situaci. Jeho image je do značné míry spjata s designem, který před mnoha dekádami definoval jediný vůz, jenž všichni dobře známe přinejmenším z filmů s Mr. Beanem. Pokud tedy automobilka chce udělat nový model, musí se držet původního kopyta.

Když bylo úkolem udělat stejně pojatý vůz znovu s karoserií hatchback, asi to nebyl těžký úkol - vše se trochu přifouklo, dodalo se pár moderních nezbytností a holky šly zas do kolen. Jenže opakovat stejný nápad u vozů jiných koncepcí? Dobrá, u jakéhosi polokombi Clubman to ještě šlo (i to má ostatně své historické kořeny), ale udělat stejně vyhlížející, docela velké SUV Countryman, to už bylo odvážné. A slepit ze stejného základu kupé?

Opravdu designérovi Mini Coupe nezávidím, neboť spodní část vozu musel ponechat prakticky beze změn a ono kupé vytvořit nahoře. Jak to jde? No těžko, to ostatně můžete vidět sami. Aby byl vůz nějak ozvláštněn a nebyla mu nandána jen očekávatelná kapkovitá střecha, dostal na své tělo jakousi obrácenou čepici s kšiltem, takže vypadá ještě svérázněji, než jak by vypadat musel. Kdybych chtěl být na Mini ošklivý, řeknu, že je to půl vola a půl včely, ale protože jsem hodný, použiji jinou analogii: půl Mini, půl požárníka.

Vzpomínáte na kreslený seriál se Soptíkem, malým dračím trdlem, přesvědčeným o tom, že jednou stejně bude hasit požáry, i když talent měl pro něco úplně jiného? Tak přesně toho mi Mini Coupe připomíná - malé automobilové trdlo s požárnickou helmou nasazenou na ne zrovna pasující tělo, které se na vás na parkovišti i zdálky pořád přiblble usmívá.

Jestli je to pěkné, nebo ne, to už řekněte sami. Mně osobně výsledný vzhled neuráží, ale je to dáno do značné míry tím, že po seznámení s funkčními vlastnostmi auta vzhled tak nějak ignoruji. Ať už ale řeknete ano, nebo ne, bude pro vás jistě překvapením, že řadě lidí se Mini Coupe velmi zamlouvá a řada jiných jej bez okolků označila za ošklivé. Ale co, nejen imidžový poradce Simíra ze Superstar ví, že chcete-li být zajímaví, nemůžete být obyčejní, ať už ona neobyčejnost znamená cokoli. Mini jistě zajímavé být chce a alespoň tento záměr byl zvoleným designem naplněn bezezbytku.