Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Vznikly stejných základech, přesto nabízejí naprosto odlišné svezení: BMW M3 E46 a BMW Z4 M Coupe. Co je spojuje a co rozděluje?

Bylo nebylo... Tedy spíše byla a už nejsou: BMW M3 a BMW Z4 M. „Em-trojka” sice stále existuje, ale její současné provedení, při vší úctě k nesporným kvalitám jiného charakteru, už zkrátka není M. Je to 340i v drsném showpaketu, která osloví spíše ty, kteří sportovně jezdit neumí nebo nechtějí, zároveň se tak ale chtějí tvářit. A Z4 M? Tak ta už pro jistotu není vůbec...

Souhlasím, jediná skutečná M3 byla ta první, protože byla zcivilněným sporťákem, nikoli vysportovanou konfekcí a malé M Coupe od dob Z3 také sáhlo k jistým ústupkům. Pokud ale toužíte po „eMku”, ve kterém přebývá alespoň torzo sportovních genů a zároveň není staré jako vy, máte na výběr v podstatě jen ze dvou zmíněných modelů - M3 E46 a Z4 M. To druhé jsem vám již kdysi podrobně přiblížil, M3 jsem se ale dosud nevěnoval. A tak se dnes podíváme na zoubek právě ji a neopomeneme ji postavit právě vedle zet-čtyřky.

Nebudu tentokrát probírat úplně všechny aspekty toho kterého auta, ale zaměřím se spíše na to, co je odlišuje. Nebo si snad myslíte, že M3 E46 je jen praktičtější Z4 M? Tak to jste úplně vedle, obě auta jsou hodně jiná.

Nenápadná elegance vs. Žralok

Věřím, že jsem již prvními větami od dalšího čtení dostatečně odradil ty, kteří mě mají za nenapravitelného staromilce, jenž nepochopil smysl moderních automobilů. A tak si teď v klidu můžeme říci, jak se věci skutečně mají.

Ačkoli od představení BMW řady 3 generace E46 uběhlo již třináct let, udržuje si stále pozoruhodnou eleganci, tedy v M provedení zcela jistě. Uvážíme-li, že auta obvykle stárnou desetkrát rychleji než ženy (u těch přichází facelift okolo 40 a důchod okolo 70...), je to opravdu výjimečný stav, který nastane maximálně u pár procent modelů aut. A u M3 je o to výjimečnější, že ji na rozdíl od výchozí trojky v podstatě žádný větší facelift nestihl a vypadá v mnoha ohledech tak jako úplně první E46 v roce 1998. Je to taková Tina Turner na kolech - parte ji kouká z kapsy a přesto zpívá jako o život. Ostatně na koncertní schopnosti vozu ještě přijde řeč...

M3 E46 si navíc krom své elegance udržuje i značnou dávku nenápadnosti. Odlišit „eMko” od běžného kupé si zvládne na první pohled jen hrstka zasvěcených, kterým jsou dobře známy odlišné nárazníky, kapota s drobným vyboulením, žebrování v předních blatnících a čtveřice výfuků. A i když jsou vám tyto artefakty dobře známy, nemálo majitelů si alespoň část z nich „navěsilo” na skromnější verze vozu a M jistoty nabudete nakonec podle jediného - širší a nižší stavby karoserie. Ale ani ta není, zvlášť s koly skromnějších průměrů, výrazně patrná na první pohled. M3 zkrátka při letmém pohledu vypadá jako normální auto normální velikosti.

Z4 M naopak působí jako auto z dílny Uka Ješity. Podívejte se na snímky, na nichž jsou oba vozy zachyceny zezadu - Z4 působí jak angličák zaparkovaný vedle zájezdního autokaru. Výfuky nebo hrana kufru jsou oproti M3 o více než deset centimetrů níže. Normálně byste M3 označili za kompaktní sportovní kupé, vedle Z4 se krade na mysl jediné slovo - autobus. A není to naposledy, co podobné slovo v tomto článku zaznívá.

Co více, Z4 si nehraje na nenápadnost, je ďáblem v ďábelském balení. Na snímcích vidíme oba vozy v šedé barvě, která u M3 podrtrhuje její nenápadnost, u Z4 ale marně bojuje s křiklavostí jejích tvarů. Baculatá příď, která jako by byla širší než zbytek vozu, zúžená kupulovitá kabina a jaksi kapkovitě mizející záď představují v kombinaci s ostře řezanými rysy úchvatné spojení účelového pojetí karoserie a agresivního designu. Z4 není krásná, přesto je atraktivní. Je jak žena, se kterou chcete strávit noc a vlastně ani nevíte proč. I s touhle holkou se budete chtít projet, jen trochu jinde a snad raději ve dne...

Odlišné interiéry odlišné kvality

Také uvnitř jsou oba vozy jako den a noc. Nemám teď na mysli ani to, že do M3 naskládáte celou rodinu, zatímco do Z4 sotva poskládáte sebe a svůj notebook, odlišnosti jsou i designové a co snímky neprozradí - kvalitativní.

Interiér M3 je v podstatě stejný jako u trojkového kupé s M paketem. Jiná jsou pouze sedadla, která nenabídnou ani tak moc výraznější boční vedení jako celkovou mohutnost a tedy i pohodlnost. Smutné je, že jsou posazena nečekaně vysoko, což bude nejen nepříjemné vyšším řidičům, kteří si snadno budou leštit plešku o strop, ale má to nepříjemný vliv i na vnímání odstředivých sil v zatáčkách. Relativně vysoký posaz je dán zřejmě elektrickým nastavením sedadel, neboť u standardního trojkového sedanu či kupé „bez elektriky” se naopak sedí hodně nízko. A nejsem si jist, zda u M3 vůbec bylo možné pořídit manuálně nastavitelná sedadla, každopádně jsem takovou M3 v životě neviděl. Je to zřejmě nejčernější funkční kaňka na interiéru vozu, tohle do sporťáku nepatří.

Mezi další odlišnosti patří jiná řadička. Ponechme stranou její červené podsvícení, smysl tohoto prvku, který je vlastní opět pouze M3, jsem nepochopil, je ale nečekaně delší než třeba u empaketových třistatřicítek. Proč, to nevím, snad aby z té vysoko položené sedačky bylo možné dobře řadit? To asi nebude ten důvod, řazení je ale na vůz tohoto typu překvapivě dlouhé. Osobně mi to ale nevadí, alespoň se skrz něj snáze zachází s jinak nepříliš přátelskou převodovkou.

Výrazněji odlišná je ještě přístrojová deska s budíky s jiným cejchováním a žlutým podsvícením namísto červeného. Další jinakosti jsou už opravdu nevýznamné, zmíním třeba červeno-modré M obšití koženého potahu volantu namísto černého.

Co naopak interiér M3 s běžným provedením „trojky” spojuje, je jeho kvalita. Materiály i montáž jsou prvotřídní a ač jsem v životě poznal řadu M3 s kilometrovými nájezdy od desítek až po stovky tisíc, obvykle vypadaly k světu a hlavně - nevydávaly žádné pazvuky. Jedinou klasickou zvukovou bolístkou interiérů M3 je uchycení opěradel zadních sedadel, které je s to se při přejezdu nerovností nehezky zarezonovat či spíše zamlátit. Pokud byste toto zaznamenali při projížďce s vámi vyhlédnutým vozem, můžete to v klidu ignorovat, dělala to každá M3 E46, jež jsem kdy v životě poznal a která měla na tachometru alespoň pár desítek tisíc kilometrů. Trocha domácích prací zadní opěradla zvukově snadno uklidní.

Interiér Z4 je na první pohled spartánštější, jakkoli řadu prvků s vnitřkem M3 sdílí. Třeba páčky pod volantem nebo ovladač světel jsou ze stejného těsta, ale jinak přichází s větší strohostí, ostatně jako jeho vnější provedení. Po nasednutí do vozu máte hned jasno v tom, že tohle je „ten sporťák” - sedí se prakticky na zemi, minimum místa všude kolem ve vás vyvolá pocit jakéhosi objetí s vozem a jakmile do rukou vezmete malý volant s velmi tlustým věncem, je dojem dokonán. Věnec volantu je mimochodem tak tlustý, že lidé drobnější stavby mohou mít problém jej vůbec pořádně uchopit, já mám ovšem ruce jak lopaty a s podobným pojetím volantu si dobře rozumím.

Co oba vozy rovněž dělí je kvalita. Na Z4 je už velmi znát, že vznikla v jakémsi mezidobí od příchodu starších modelů BMW orientovaných na kvalitu a trvanlivost (E46, E39...) a novějších zaměřených spíše na masovou spotřebu přibližně během tří let (symbolem budiž především E90). Interiér už nedisponuje materiály, se kterými byste se chtěli mazlit, a jeho montáž je prostě odfláknutá. Různé vrzání nebo drnčení přichází z mnoha stran a ač samozřejmě souhlasím s tím, že tento vůz nepřišel na trh s cílem nabídnout maximální kvalitu pohodové jízdy, je to stejně škoda. Kvalita zpracování nejde proti sportovnosti vozu, není to nic, co by přidávalo kilogramy, zhoršovalo aerodynamiku nebo měnilo těžiště, je to jen trocha snahy navíc. Na druhou stranu by ani nepřidala byť jen jedinou setinu při kroužení po okruhu, a protože tento vůz beztak pro mnoho jiných účelů stvořen není, je to druhotné. Přesto jsem to chtěl říci.