Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

(+ video) Rapid nebo Toledo, které z dvojčat vybrat? Jsou rozdíly jen ve vzhledu, nebo i jinde? A bude stačit slabší verze nejmenšího TSI?

S jednovaječnými dvojčaty je to vždy složité. Pokud některá potkáte poprvé a nebudou-li se sama snažit o to, aby si je okolí nepletlo, budete s jejich rozlišením docela zápasit. Může se také stát, že vám to sama budou chtít udělat ještě těžší a i když se trefíte, schválně vám budou tvrdit, že jste se spletli. Stačí ale týden dva v jejich společnosti a zjistíte, že se mezi nimi dají najít znatelné rozdíly. Už je dokážete rozlišit podle vzhledu a následně zjistíte, že mezi nimi mohou existovat velké odlišnosti v povaze.

V případě Rapidu a Toleda, dvojčat z Boleslavi, by bylo přirozené očekávat, že mezi nimi, pomineme-li vzhled, budou minimální rozdíly. Vznikají na stejné lince a v obou případech jim do vínku bylo dáno plnit úlohu rodinných aut nabízejících maximum prostoru za rh maximum prostoru za relativně malý peníz. Toto zacílení a použití shodné techniky těžko někoho přivede k myšlence, že by s jinou tváří mohla přijít i jiná povaha. Jak už ale bylo zmíněno v prvním odstavci, není to u dvojčat až tak neobvyklé.

Na Autoforum.cz jsme se Rapidu věnovali více než podrobně, najdete u nás jak test dieselové, tak celou řadu článků věnujících se všem možným aspektům benzínové verze. Proto jsem se u Toleda snažil přijít na to, jestli je opravdu jen Rapidem s jinou tváří, nebo jestli dělá něco jinak. Ukázalo se, že stejně jako u výše zmíněných dvojčat, i mezi Rapidem a Toledem lze najít odlišnosti.

Vlastní identita

V případě boleslavských dvojčat asi nehrozí, že si je v provozu je spletete. Rozdíly ve vnějším designu jsou přece jen výrazné. Rapid sází na škodováckou střídmost a současně uniformitu, kdy není úplně jednoduché na první pohled odlišit jej od Octavie. Toledo, přestože jednoznačně patří do španělské rodiny, je v nabídce Seatu přesně vymezenou individualitou.

Společné místo vzniku obou aut a snaha udržet výrobní náklady co nejníže nedalo designérům příliš prostoru k rozletu. Vyřádit se mohli jen na masce, světlometech a náraznících. Španělé toho využili přece jen lépe. Vnitřními přepážkami rozdělená přední světla jsou výrazným a dle mého soudu velmi zajímavým prvkem - poměrně jednoduše střižené přídi dávají dojem jisté komplexnosti. Také zadní pohled je ve srovnání s Rapidem výrazně dynamičtější. Hlavní roli zde hrají horizontálně orientovaná světla zkombinovaná se dvěma podélnými prolisy vytvářejícími na horní hraně víka kufru něco jako odtrhovou hranu.

Právě ona spolu se světly připomenou to, že se Seat do jisté míry nechává inspirovat modely Audi. Stačí se zadívat na záď Toleda, přimhouřit oči, lehce zapojit fantazii a rázem před sebou máte něco hodně podobného předchozí generaci Audi A4. Je lepší vypadat jako „á čtyřka” než Octavia, souhlasíte? Tím rozdíly ve vzhledu v podstatě končí, existuje ale jeden společný prvek, který stojí za zmínku. Oba vozy vypadají, jako by stály na chůdách. Možná je to jen sériově montovaný paket pro špatné cesty, nebo to je prostor, kam může karoserie klesnout po plném naložení. Tomu by napovídal i fakt, že nejvýrazněji si toho lze všimnout při pohledu zezadu. Pokud se jednou do Toleda a Rapidu pustí nějaký tuner, a řekl bych, že Milotec si tuto příležitost nenechá ujít, bude snížení jednou z prvních úprav.

Stále levný interiér

V kabině už tolik prostoru pro individualizaci nebylo. Zásadním rozdílem, který ale (možná) ocení jen řidič, je jiná grafika přístrojového štítu, volant a hlavice řadicí páky. Ostatní se dá zcela opsat z dřívějšího testu Rapidu. Architektura palubní desky stále je škodovácky konzervativní a jednoduchá a za sebe musím říct, že mi přišla o mnoho příjemnější, než barokně nafouknuté křivky zdobící nejeden současný kompakt. Bohužel ale také platí slova o levných plastech. Testované auto mělo na tachometru 7 000 km a exponované díly vypadaly hůře, než jinde po desetinásobném nájezdu. Dveřní obklad byl okopán do hloubky, plast v okolí spínací skříňky připomínal pole po hluboké orbě a boky středové konzoly nesly v místech, kde se jich dotýkají řidičovo a pasažérovo koleno, známky otěru. Na druhou stranu byl interiér prost jakýchkoliv zvuků, které by naznačovaly počínající rozpad.

Bylo by nespravedlivé svádět na plasty všechnu tu atmosféru levnosti. V jisté době byla jedním z tradičních prvků škodováckých kabin, který si svou premiéru odbyl už v první Octavii a následně se zabydlel i ve Fabii či Superbu, sklápěcí loketní opěrka. V Toledu/Rapidu se vrátila ze zapomnění, a zatímco svou fukci stále plní na jedničku, její potah v podobě umělohmotné koženky způsobuje citlivějším povahám osypky. Možná by to mohl být tajný tip pro pány z Milotecu, nějaký natahovací potah, nejlépe s dlouhými chlupy by dojem z kabiny vylepšil stejně jako mračítka a chromované kryty dveřních klik. Na velmi podobné úrovni jako koženka na opěrce jsou potahy sedadel. Rozhodně je nebudete s potěšením hladit a navíc ani nevypadají příliš trvanlivě.

U sedadel ještě chvíli zůstanu. V předchozích textech se jejich hodnocení kolega poněkud vyhnul, pochválil jen velký rozsah nastavení. Já se u nich ale zastavit musím, protože právě ony jsou předmětem jedné z mých největších výhrad. Ve své době jsem odjezdil desetitisíce kilometrů v první generaci Octavie a myslím, že její sedadla můžu směle prohlásit za velkou minelu. Krátký a plochý sedák byl vším možným, jen ne pohodlným místem pro sezení. Pokud v ničem, tak v tomto dvojčata došla o hezký kus dál, bohužel tím špatným směrem. Sedák mi spíše než sedadlo připomínal nějakou taburetku. Krátký, úzký, měkký tak, že se na něm člověk převaloval jak na nafukovacím polštáři. Opěradlo na tom bylo o chlup lépe, ale plnilo jen rukojeť pověstného biče z..., no však víte z čeho.

Veškeré tyto výhrady samozřejmě vychází z osobního postoje a pro mnohé mohou být zcela malichernými ve srovnání s něčím tak důležitým, čím je přepravní kapacita. Bingo. To je ten nej nej nejhlavnější trumf. V podélném směru kabina dává vzpomenout na Superb první generace a kufr velikosti malého kontejneru konkuruje autům o dvě třídy větším. Škoda jen, že bylo šetřeno na mechanismu sklápění zadních sedadel, pohyblivá jsou pouze opěradla.