Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Korejské MPV se 116 dieselovými koňmi nechce ani sportovat, ani vysávat vaši peněženku. Jde mu především o pohodlí a prostor.

Dnes se zdá být až neuvěřitelné, jak dlouhou cestu urazily korejské automobilky od počátku nového milénia. Docela přesně si totiž pamatuji zážitky spojené s modelem Getz, který ke svému pohonu užíval tříválcového turbodieselu. Zvláště pak se mi v hlavě vybavuje moment, kdy jsem toto malé Hyundai vzal na legendární Route Napoleon a užíval si absence stabilizačního programu. Díky nízké hmotnosti jsem přesto na konci zhruba 300 km dlouhé trasy měl na pneumatikách stále nějaký ten vzorek, zatímco v nádrži se pořád převalovalo pár litrů paliva. Po týdnu stráveném na písečném jihu Francie pak navíc jednoduše stačilo vzít mokrý ubrousek, setřít vnitřní plasty, následně projet myčkou, a Getz byl jako nový.

Pravdou však je, že i přes snadnou údržbu a možnost nechat kvílet pneumatiky v každé zatáčce jsem se za volant tehdejší korejské novinky příliš nehrnul. Reputace značky totiž i v roce 2005 byla na Starém kontinentu prakticky na nule a zmíněné plasty sice bylo snadné opečovávat, ale svým vzhledem oči cestujících spíše odpuzovaly, než přitahovaly, což se víceméně dalo říci také o venkovní vizáži. Proč zde ale hovořím o Hyundai, když test se týká sesterské značky Kia?

Důvod je prostý. Dané zážitky ve mně poměrně hluboce zakořenily a já jsem tak dlouhá léta považoval produkty obou automobilek jen za případnou alternativu k evropským modelům. Jenže za těch necelých deset let se změnilo jak mé vnímání (fakt snažící se nám vsugerovat, že Hyundai je „české auto“, ovšem nadále bytostně nesnáším), tak především samotné korejské automobily. Za krajní alternativu je nyní můžeme považovat jen stěží, neboť svými kvalitami v mnoha případech i předčí zavedenou evropskou konkurenci.

A pak je tu cena. Ta sice v posledních letech stoupala společně s kvalitou, rozhodně však nešlo o přímou úměrnost. Spíše bych to popsal tak, že zatímco materiály i zpracování zamířily vzhůru o nějakých sto procent, ceny narostly zhruba o třicet. Nadále se tak v showroomech značek Hyundai či Kia dočkáte velkého množství muziky za málo peněz. Již se ovšem nemusíte obávat, že se vám ten „přehrávač“ rozbije, nebo že se vám kvůli němu někdo rozumný bude posmívat.

V tomto směru vím, o čem mluvím, neboť loni kvůli přírůstku v rodině zamířil do vozového parku nový Cee'd SW 1,6 GDI. Ani můj soukromý vůz ovšem není předmětem dnešního zkoumání. Tím je model Carens, který v rámci platformy z Kie Cee'd vychází, proto jsem se na jeho kvality i možné neduhy zaměřil více než by se možná slušelo. Velmi rád bych si totiž ověřil, zda jsem neudělal chybu, když jsem sáhnul po klasickém kombíku s benzinovým motorem namísto MPV vybaveného dieselem. Tak pojďme šlápnout do pedálů.

Rodinný vůz se sportovním stylem

Začít můžeme venkovním designem, který je minulosti na hony vzdálený. A teď nemám na mysli jen v úvodu zmiňovaný Getz, ale prakticky jakékoliv Hyundai či Kiu, které vznikly před příchodem Petera Schreyera. Jednašedesátiletý Němec ovšem dokázal vtisknout korejským modelům líbivou tvář, jí dominuje tzv. tygří nos. Ten samozřejmě nechybí ani na testovaném MPV Carens, kde mu společnost dělá sportovně stylizovaný přední nárazník. Vizuální agresivita tak rodinnému vozu rozhodně nechybí, spíše jí tu je nadbytek.

Tomu jsou nápomocny prolisy na bocích, záď ovšem ze stávajících moderních trendů (bez ohledu na značku) příliš nevybočuje. Předmětem sporu ale dozajista budou litá kola, respektive jejich velikost. S ohledem na mohutnost karoserie se totiž i takové 17palcové ráfky dodávané standardně v nejvyšší výbavě Exclusive zdají být utopené. Aby tak kola lépe padla ke zbytku vozu, bylo by ideální sáhnout pomalu po osmnáctkách či devatenáctkách. Mnohem vyšší komfort ovšem slibují šestnáctky, jež jsou na testované úrovni Comfort Plus součástí výbavy. Ve výsledku tak vše záleží hlavně na vašem přístupu a tom, co od vozu skutečně chcete.

Pokud vás přitom zajímá můj názor, pak rozhodně doporučuji jít cestou menšího obutí. Zvláště, pokud vám také záleží na obsahu peněženky. A teď ani tak nemluvím o pořizovací ceně, jako spíše o možných problémech, jež vás mohou potkat. Větší obutí si totiž žádá nízkoprofilové pneumatiky, a ty si opravdu netykají s mnohdy stále katastrofálním stavem českých vozovek. Oproti tomu šestnáctky s vyšším profilem slibují větší jistotu, že po „trefení díry“ neohnete disk. A to ani nemluvím o vyšším komfortu - na ten ale přijde řeč o trochu později.

Na plasty můžete poklepat, ovládání je pěkně po ruce

Z exteriéru se můžeme přesunout do interiéru, kde Kia teprve dokazuje, jak za krátký čas dokáže neskutečné divy. Oproti předchozí generaci, která se prodávala ještě nějaký rok a půl zpátky, jde totiž o skutečně příjemné místo k životu. Nový tříramenný volant má sice trochu větší průměr, ale perfektně vám padne do rukou. Na přání navíc může být vyhřívaný, což za mrazivých ran oceníte - a to i za předpokladu, že letošní zima si dává setsakra načas.

Velmi přitom oceňuji, že Kia umístila ovládání audio systému na levou stranu volantu. Přepínat mezi skladbami a zvyšovat nebo snižovat hlasitost tak můžete kdykoliv, kdekoliv a za jakékoliv situace. Ano, vím, že nejde o tak důležitý prvek, ale je třeba vzít v potaz, že ne všechny songy na zastrčeném USB mohou být ve stejné kvalitě. Snadno se vám tak může stát, že první píseň je utlumená, zatímco ta druhá nikoliv. K přeskočení mezi nimi pak dle Murphyho zákonu dojde přesně ve chvíli, kdy potřebujete pravou rukou ovládat řadicí páku, takže se vám do uší náhle zaryje ostrý říz rockových kytar. A vy v tu chvíli oceníte, že ke klidu stačí nicotný pohyb levým palcem.

Přítomnost tlačítka ovládajícího posilovač řízení Flex Steer naopak považuji za naprosto zbytečnou. Za celou dobu strávenou v Cee'du SW se mi totiž nestalo, že bych přepnul na jiný než sportovní režim, proto jsem daný mód okamžitě aktivoval také po přesednutí do modelu Carens. A jelikož vím, že nic jiného nepoužívá ani má žena, dá se předpokládat, že obdobný názor bude mít většina majitelů. Obě měkčí nastavení totiž řízení přeposiluje natolik, že se nehodí pro nic jiného než parkování. Zbytek tlačítek ale již odpovídá normám, což platí o volantu i středové konzoli. Zdůraznit přitom musím intuitivní rozložení.

Vzhled i kvalita plastů pak odpovídá stupni výbavy. Na vše se dívá i sahá čsto lépe než v mnohem dražších konkurentech, kvalitu navíc můžu srovnat také s Peugeotem 5008, do kterého jsem v průběhu focení přesedával. Korejské MPV mi přitom vůči francouzskému přijde uvnitř přátelštější, zatímco Peugeot je tak trochu odtažitý. To je ale dáno tím, že v 5008 jste od čelního okna o trochu více vzdáleni než u Kie Carens, na druhou stranu však vůz se lvem ve znaku získal body jinde. I o tom však bude řeč později, zatím jsme totiž ještě neprobrali posez a zavazadelník.

V prvním případě asi nepřekvapí velkorysý prostor nad hlavou, přeci jen výška vozu činí 1 605 mm. Nedostatkem komfortu tak nebudou trpět ani cestující vpředu, ani vzadu. Ti navíc profitují ze zcela nezávislých křesel, jež se dají libovolně naklápět či posouvat. Snadno tak můžete upřednostnit kolena pasažérů či naopak bagáž v zavazadlovém prostoru. Ten standardně nabízí 536 litrů a bez problémů zvládne pobrat korbu dětského kočárku i jeho spodek naskládané vedle sebe. Při výletu s potomstvem vám tak stále zůstane místo na nějakou tu tašku.