Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Pro Subaru je Forester už léta velmi důležitým modelem. Jaký je ve svém už čtvrtém vydání? To jsme prvně vyzkoušeli na českých cestách.

Čtvrtá generace Foresteru se po několika únicích oficiálně představila loni v listopadu ve svém japonském provedení, na specifikace toho evropského jsme si museli počkat do začátku letošního roku. Mezigenerační změny můžeme ve stručnosti shrnout tak, že vůz zase o trochu povyrostl a pod kapotu se mu zpátky nastěhoval zážehový turbomotor. Plochý zážehový čtyřválec s protiběžnými písty a přeplňováním o zdvihovém objemu (240 koní, 350 Nm) se bude prodávat ve verzi XT vedle atmosférického dvoulitru (150 koní, 198 Nm) také na českém trhu. Třetí možností je turbodiesel vlastní konstrukce nazvaný příznačně Boxer Diesel, který se také objevil pod kapotou námi testovaného auta.

Než ale zmáčkneme startovací tlačítko, doplním ještě několik suchých informací. Nová generace Subaru Forester je na českém trhu nabízena ve čtyřech úrovních výbavy (Active, Premium, Executive a Sport) od šesti set tisíc korun, což je pravda cena trochu vyšší. Základní model má pod kapotou atmosférický stopadesátikoňový přímovstřikový dvoulitr. Vrcholem je už zmíněná přeplňovaná verze, která 1,6 tuny těžkému vozu dodává největší výkon 240 koní. Tento agregát se k nám dodává výhradně ve spojení s bezestupňovou převodovkou Lineartronic, kterou můžete na přání mít i v kombinaci s nepřeplňovaným agregátem. Dvoulitrový diesel byl u testovaného Foresteru spojen s manuální převodovkou, a to je kombinace, která u nás je a patrně nadále zůstane tou nejoblíbenější.

Takto vyzbrojeného japonského lesníka jsme sice krátce, ale o to intenzivněji vyzkoušeli na českých cestách i necestách. Vůz jsme převzali po čerstvé sněhové nadílce, a to byl ten pravý čas vyzkoušet novou japonskou čtyřkolku. Začít ale musíme u karoserie a interiéru.

Evoluční vzhled doplňuje hodnotnější interiér

Zvenčí novinka působí oproti předcházejícímu provedení majestátněji, a to kvůli rozvoru delšímu o 25 mm (nyní 2 640 mm), délce (+35 mm), šířce (+15 mm) i výšce, která narostla o 200 mm na celkových 1 695 mm. Testovaný vůz měl namontovány ližiny, takže byl ještě o čtyři centimetry vyšší. Design je otázkou vkusu, většina lidí jej ale bude popisovat stejně jakou u většiny modelů značky s hvězdným nebem ve znaku - sice moderní, ale spíše účelový a nadčasový než zrovna podbízivý. Přesto je výraznější než dosud, což i akcentuje LED technika a nové designy standardně dodávaných litých kol o rozměrech 17 a 18 palců.

Po vzoru crossoveru XV dostalo poslední provedení Foresteru zbrusu nový interiér, který na první i druhý pohled působí hodnotnějším dojmem. Přístrojová deska už snese srovnání s konkurencí, pryč jsou hlavně tvrdé a nevzhledné plasty. Ergonomie ovládacích prvků se také zlepšila, což je vidět třeba na logičtěji umístěných kolébkových přepínačích vyhřívání předních sedadel nebo konečně funkčním LCD palubním počítači v kapličce nad středovým panelem ovládaným na volantu. Překvapivá je po dlouhé době také opravdu výtečně hrající audiosoustava značky harman/kardon.

Všech pět cestujících může očekávat dostatek místa ve všech směrech a na hlavě si může nechat čepice s kulichy. Vyšší stavba vozu je opravdu znát stejně jako o 15 milimetrů větší šířka v oblasti ramen a loktů vpředu. Výhled všemi směry je na velice dobré úrovni, při couvání pomáhala kamera. Líbilo se mi také panoramatické střešní okno, které dokáže pěkně prosvětlit vnitřek vozu, i sluneční clony velikosti jídelního tácu (a nebo tak nějak), jež znemožní oslnivé záblesky slunečního svitu nebo třeba čím dál zvídavějších kamer nad vozovkou. Nejen na delších trasách budete chválit přední sedačky i lépe tvarovanou středovou konzolu. Vzadu se na třímístné lavici s výklopnou loketní opěrkou nyní sedí o 36 milimetrů výše než v předchozích modelech, takže i děti budou mít dobrý výhled a dostatek místa.

Zavazadlový prostor, do něhož se u testovaného vozu bylo možno dostat elektricky výklopnými dveřmi (s možností nastavení polohy vyklopení), má slušný základní objem 505 litrů, který se dá navíc jednoduše zvětšit sklopením zadních sedadel dělených v poměru 60/40 až na 1592 litrů. Pod podlahou zavazadlového prostoru pak naleznete dojezdové kolo, zvedák a povinnou výbavu.

Motor přišel o „schránku na dopisy”, o úroveň nikoli

Pokud otevřete... vlastně než otevřete přední kapotu, překvapí vás absence jinak tradičního vstupu vzduchu k mezichladiči turbodmychadla v jejím středu. Že by lesník chtěl rázem vypadat jako mazlík? Ne tak docela, postarala se o to snaha získat maximum hvězdiček v crash testech, které nyní zohledňují i míru ochrany chodců. Pěší by asi po srážce s Foresterem vybaveným „schránkou na dopisy” mohli přijít k horšímu úrazu, a tak se o směrování vzduchu k mezichladiči stará přívod, který bere vzduch z horní části masky chladiče.

Samotný motor podstatných změn nedoznal, a tak pod kapotou spatříte nízko umístěný turbodiesel, se stejnými parametry jako v případě minulého provedení. Jak už jsem naznačil, spojen je výhradně s šestistupňovou, ručně řazenou převodovkou, i když do budoucna si bude rozumět i s automatem CVT. V novém modelu má motor přepracované zavěšení, jež podle slov japonské automobilky přispívá k efektivnějšímu potlačení vibrací, a nově je zde namontován také snímač hladiny oleje, navržený speciálně pro tento agregát. To také nečo napovídá o jeho dětských nemocech v předchozím modelu. A jak se chová?

Studený motor je po nastartování slyšet poměrně dost, jakmile se zahřeje, dá se jeho projev srovnat s jinými naftovými jednotkami. Při jízdě ve městě si tak jeho nýtování „užijete”, rychlejší mimoměstské přesuny dovolí na jeho přítomnost prakticky zapomenout. Není to ale jen zásluha samotného motoru, nýbrž i faktu, že dovnitř totiž proniká trochu více aerodynamického hluku od karoserie (Cx= 0,33, pro úplnost) a kol, než je tomu zejména u německé, přiznejme více silniční konkurence. Odhlučnění interiéru by tedy mohlo být lepší, u vozů Subaru se však spíše než na špičkový komfort silniční jízdy hledí na schopnosti uspět v širším spektru jízdních režimů, k tomu se ale teprve dostaneme.

Vůz je navíc na svou velikost docela lehký, což se pozitivně projevuje na spotřebě paliva. S téměř novým vozem jsem jezdil ve městě za nějakých 9,5 litru, mimo něj palubní počítač ukázal hodnotu 6,6 l/100 km a při svižné dálniční jízdě ubylo z palivové nádrže (objem 60 l) nějakých 7,5 litru nafty za každých sto kilometrů jízdy.

Nízké spotřeby je navíc dosaženo i bez nesmyslně dlouhého zpřevodování šestistupňové převodovky, která je dnes u mnoha aut často rozhodujícím devastujícím faktorem pro dynamiku i kvalitu jízdy. V testovaném vozidle si motor s převodovkou opravdu rozuměl dobře a zatímco první převodový stupeň je hlavně kvůli možnosti pohybu v lehčím terénu trochu kratší, další čtyři stupně velice dobře využívají potenciál turbodieselu. Na čtyřku jede tohle SUV necelých 170 km/h, a i na pětku je schopno čile zrychlovat. Pouze šestý převodový stupeň je spíše rychloběh, ale zpřevodování „5+1” se dá snést - při předpisové stotřicítce točí motor na poslední převodový stupeň 2 250 otáček a díky slušné porci točivého momentu není nutné ani s naloženým vozem v dálničních kopcích podřazovat.