Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

(+ video) Jde o nejlepší IS všech dob, výzvu pro své konkurenty přesto nepředstavuje. Je pro ně důvodem k zamyšlení, ne ke zděšení.

Začnu tuto recenzi trochu neobvykle. Strávil jsem po prvních testech nového IS příjemný večer s belgickým viceprezidentem zastoupení Toyoty pro Českou a Slovenskou republiku a japonským inženýrem téže automobilky odpovědným za technický vývoj nového Lexusu IS. To jsou dva příliš významní lidé, abych čas strávený s nimi věnoval hovorům o počasí nebo rodině, a tak jsme se po pár zdvořilostních frázích pustili rovnou do nového IS. Probrali jsme toho více a většinu zjištěných informací zmíním v následujícím textu, oběma pánům jsem ale položil jednu otázku, kterou na podobných akcích pokládám obvykle: „Pro jaké řidiče, pro jaké typické využití jste IS dělali?”

Je to snad pochopitelný dotaz. Mým úkolem při podobných testech není primárně posoudit to, jestli se vůz zamlouvá mně, ale jestli by se mohl zale jestli by se mohl zamlouvat těm, pro které byl stvořen. V takovém případě je pro mě docela podstatné vědět, kdo je tím pravým - jestli jde o pátého pasažéra nebo aktivního šoféra, jestli má jezdit převážně po dálnici, nebo po silnicích jiného typu, jestli nemá být autem obtěžován, nebo má být vtahován do hry, jestli má vůz vycházet vstříc jeho stylu, nebo mu vnucovat svůj, prostě jakoukoli podobnou charakteristiku, která mi dovolí poskládat si zbytek mozaiky obrazu daného vozu. Já jsem v danou chvíli už pochopitelně věděl, jaké IS je, chtěl jsem ale slyšet od Lexusu, na koho cílil a jestli tedy uspěl, nebo nikoli. A víte, co jsem se dozvěděl? V podstatě nic.

Z mé strany je to opravdu obvyklý dotaz a ještě se mi nestalo, že bych nedostal jasnou odpověď. Mnohdy jsem si vyslechl jen děravou naučenou frázi, ale jasná odpověď to byla. V tomto případě zůstali dotyční jako zasaženi bleskem, zvláště poté, co jsem upřesnil, že se neptám na typ zákazníka, ale řidiče. I typ zákazníka je jistě zajímavou informací, že má vůz oslovovat 40leté muže s jedním dítětem ale neříká mnoho o tom, co od auta očekávají jako řidiči. Věk, rodinný stav nebo společenské postavení způsob využití vozu dozajista ovlivňuje, není to ale všeříkající, nenaznačuje to zdaleka vše o tom, jestli dotyčný jezdí denně 10 km přes město, 200 km po dálnici nebo 150 km po okreskách a jak. Však je to pořád auto a ten, kdo rozhoduje o jeho koupi, jej zpravidla bude i řídit. Vůz tedy musí naplňovat také jeho jízdní a řidičská očekávaní, jinak pro něj těžko bude uspokojivé. Tohle je prostě podstatná část profilu zákazníka a Lexus mi ji nebyl schopen jasně popsat.

Nešlo přitom o nějakou zapomenutou otázku mezi řádky, tomuto tématu jsme věnovali snad hodinu a snažil jsem se oběma pánům vysvětlit, jak celou věc míním. První uchopitelná odpověď od japonského inženýra zněla ve stylu: „Nejdeme tak do hloubky při vytváření profilů našich klientů,” z úst více obchodně zaměřeného belgického kolegy později zaznělo: „Muž kolem pětatřicítky, který také rád řídí.” Technik také pronesl: „Jde o auto pro širokou skupinu zákazníků, a tak neexistuje podobné zacílení,” to ale až poté, co jeho obchodně orientovaný kolega pronesl, že: „Audi, BMW a Mercedes jsou masové značky a my jim nechceme konkurovat masově orientovaným produktem.” Když jsem se později ptal, jestli přece jen neexistuje nějaký konkurenční vůz, kterému se chce IS svým charakterem blížit, zaznělo nejprve: „IS chce jít svou vlastní cestou” a jednou z jedou jejích charakteristik byly i „nízké emise CO2”. Nakonec se jeden z kolegů-novinářů zeptal, jestli tedy nové IS má být něco jako BMW 3, na což japonský technik řekl: „Ano, něco tak.”

Rozumíte tomu? Já ne. Takovou směsici nejasných či protichůdných vyjádření jsem na tak prostou otázku ještě nedostal. Lexus tedy buď neví, pro jakého řidiče vlastně chtěl IS vyrobit (čemuž se mi nechce věřit), nebo (to je pravděpodobnější) to sakramentsky dobře ví, ale nechce o tom na evropské půdě otevřeně mluvit. Říci před novinářem z České republiky, že IS bylo ušito na míru amerického šoféra z předměstí Los Angeles by asi moc dobře nevyznělo. Vymyslet si jakékoli jiné zacílení by ale působilo lépe než tohle.

A nejde jen o to. Oba pánové se opakovaně zdráhali jasně vůz vymezit proti některému z prémiových konkurentů své třídy. Že jde o něco jiného, že chtějí bodovat kvalitními poprodejními službami, že mají hybrid... Já to na jednu stranu chápu, „go svou cestou” chtěl jít už Eurotel se svou předplacenou kartou, na druhou je ale třeba říci, že na trhu dnes existuje jen pramálo potenciálních zákazníků, které by dosud nestačila oslovit některá z německých značek. A pokud chci uspět, nemohu spoléhat jen na... zbohatnuvší majitele Priusu, musím krást zákazníky německých prémiovek tím, že lépe uspokojím jejich potřeby. Ale pokud ani nejsem s to popsat, kteří by to měli být, nebo říci něco ve stylu: „Nabídkou IS 300h donutíme lidi, kteří si koupili BMW 320d k pláči,” půjde to těžko.

Proč o tom takto zdlouhavě mluvím? Protože IS ve mně o pár hodin dříve podobně nejasný dojem zanechal a bylo pro mě trochu mrzuté, že mi jej lidé z automobilky takto potvrdili. Předem vám mohu říci, že nové IS je přinejmenším v jedné ze svých dvou verzí výborné auto, jen si nejsem úplně jist, komu by mělo učarovat. A stejně tak si nejsem zcela jist, čemu by na trhu mělo smysluplně konkurovat, aby si utrhlo větší kus koláče. Událostem už jsem předběhl dost, pojďme se podívat na samotné IS.