Autoforum

/

Foto: BMW

Vedení Evropské unie si dávno neumí představit svět, ve kterém by se množství zákonných omezení každým rokem nezvyšovalo aspoň exponenciálně. A tak nejnověji chce zakázat používání materiálu, který je jednou z mála realistických nadějí na lepší auta.

Automobilky o tom v posledních letech nerady mluví, neboť v zásadě všechny aktuálně dělají auta podobně absurdně jako BMW, nic ale nezmění na tom, že alfou a omegou fungování každého auta je hmotnost. Není samozřejmě vším, co definuje vlastnosti vozu, je ale součástí každé správné odpovědi na otázku: „Jak jedním krokem udělat auto lepším?”

A nepřeháníme ani v nejmenším, namátkou pár takových:

Chcete, aby auto lépe akcelerovalo? Odlehčete ho.

Chcete, aby auto bylo úspornější? Odlehčete ho.

Chcete, aby auto lépe zpomalovalo? Odlehčete ho.

Chcete, aby se auto lépe chovalo v zatáčkách? Odlehčete ho.

Chcete, aby auto bylo ovladatelnější a vyzpytatelnější? Odlehčete ho.

Chcete, aby auto bylo konstrukčně a výrobně levnější? Odlehčete ho.

Chcete, aby auto bylo levnější na provoz z hlediska spotřeby pneumatik, brzd či podvozkových dílů? Odlehčete ho.

„Wow, mám tisíc otázek,” chce se zapět s Wohnouty. Ale pro začátek takto.

Některé aspekty pochopitelně vyžadují víc než jen to, např. vztah mezi hmotností, brzdnými schopnostmi a použitými pneumatikami je velmi komplexní záležitostí. Ale auta nevyvíjejí Čuk a Gek a lidé z automobilek ví, jak využít nižší hmotnosti ve prospěch všeho zmíněného. A rozdíl ve výsledném fungování auta je ohromující - nedávno jsem měl možnost přímo vedle sebe zkusit BMW M3 poslední generace G80 a předchozí F80, což jsou v řadě ohledů podobná auta (v principu podobné motory 3,0 turbo, stejné převodovky, stejná základní koncepce atd.), starší F80 byla ale asi o 300 kg lehčí. A rozdíl ve „všem řidičském” krom ryzí rychlosti, kde G80 těží zejména z podstatně vyššího výkonu, je ve prospěch lehčího auta až neuvěřitelný.

Hmotnost je zkrátka klíčem k lepším autům, který kdysi (shodou okolností hlavně v době příchodu M3 F80 na trh) automobilový průmysl třímal v rukou, pak ale zjistil, že lepší bude hmotnost vysoká, protože je vývojově i výrobně levná a ještě mu dává umělé úlevy z hlediska limitů spotřeby paliva a jejích ekvivalentů. A tak žijeme v době, kdy jsou auta - bez urážky - těžká jako prase, aniž by přinášela nějaké podstatné nové výhody z hlediska bezpečnosti či čehokoli podobného. Budou vesměs bezpečnější, budou mít větší torzní tuhost atp., ale když si na dveře dáte 31 zámků místo 30, nic podstatného pro bezpečnost vašeho domu už také neuděláte, někde v této rovině se pohybujeme.

Vzhledem ke zmíněnému existovala naděje na lepší auta v tomto ohledu v podstatě jen v další materiálové evoluci. Konstrukce se hned tak nezmění, stejného výsledku při nižší hmotnosti ale můžete dosáhnout za pomoci jiných materiálů. A tím nejnadějnějším z nich je už léta - lidově řečeno - karbon, lépe karbonová vlákna, ještě přesněji CFRP, tedy karbonovými vlákny vyztužený plast. Jde o materiál pevnější než ocel ale lehčí než hliník, který vzhledem k některým svým vlastnostem (relativní křehkost, tepelná kontrakce apod.) není vhodný pro úplně všechno, ale dají se s ním dělat kouzla.

Proč tedy nejsou všechna auta z karbonu? Protože cena, stručně řečeno. I když jeho nasazení do silničních aut je už asi 40 let starou historií, jde pořád o velmi drahý materiál. Cena ale po celou tu dobu klesá, jde o velmi vyzkoušený materiál, používají ho ve Formuli 1 i v Boeingu, nemá dnes žádné neprozkoumané nevýhody a postupné snižování jeho ceny je tou nejhmatatelnější nadějí na lepší auta. Nebo bylo? „U nás v EU” zřejmě už bylo.

EU se totiž začala snažit o to, abychom si k: „Wow, mám tisíc otázek,” mohli říci i zbytek, tedy: „Na žádnou vzpomínku si skládám obrázek.” Karbonová vlákna tedy chce poslat do zapomnění, chce je zakázat, jak informuje Nikkei.

Proč? Nejprve realistická odpověď: Protože Cirkus Brusel nikdy nezavírá, nikdy nepřestává hrát a jeho klíčovým produkty jsou zákazy a nařízení. Lidé ve vedení EU musí být nervózní, když počet zákonů nějak zasahujících do toho či onoho neroste aspoň exponenciálně, a tak 2 000 zákonů včera bylo málo, stejně jako je 8 000 málo pozítří a 32 000 příští týden. Zákon je prostě naše zbraň, je to meč v boji za lepší svět, je to princ bojovník zocelený žárem bruselských (a štrasburských) kantýn, který na lopatky položí atomová loďstva i Trumpova cla, je to prostě pecka.

Oficiálně jde pochopitelně o boj za lepší svět oním 31. zámkem. Návrh EU tedy počítá s přidáním uhlíkových vláken na seznam nebezpečných a škodlivých materiálů, protože při likvidaci karbonových částí se do ovzduší mohou uvolnit částice, které ohrožují zdraví mj. svou karcinogenitou. Neříkáme, že tohle riziko není reálné, ale jistě se s ním dá pracovat i jinak než zákazy. A pak je třeba vidět i větší obrázek - přítomnost karbonových vláken v tom či onom (zdaleka nejen autech) má řadu pozitiv, která při úvahách nad jejich dalším využitím nelze zanedbat.

Karbon by se tak - docela absurdně - přidal k materiálům jako olovo, rtuť nebo šestimocný chrom. Taková klasifikace by neznamenala stoprocentní zákaz, omezení by ale byla tak velká, že by se jeho použití rázem omezilo na minimum. A mělo by to nepochybně velké důsledky pro celý automobilový průmysl.

Samozřejmě, zatím je to jen návrh, pokud ale v EU (v tomto případě parlamentem a navazujícími institucemi) něco neprojde, bývají to jen smysluplné nápady - nesmysly prochází snad ve 100 procentech případů bez připomínek. A proč se o věci dozvídáme od Nikkei, tedy z Asie? No protože hlavními dotčenými firmami jsou tu tři japonské společnosti (Toray Industries, Teijin a Mitsubishi Chemical), které dohromady drží 54 % světového trhu s karbonovými vlákny. Pro Toray Industries je automobilový sektor třetím největším segmentem jeho podnikání, z nějž 50 % tvoří evropské aktivity společnosti. Ale to jen tak pro rozšíření obzorů.

Bude tedy karbon postaven de facto mimo zákon? Uvidíme, pokud se ale stane, přijde to s rokem 2029. A EU v tom bude sama, nikdo další o takovém omezení neexistuje. Ale to víte, někdo tu káru boje za lepší svět tlačit musí, ne? Začínám mít pocit, že budoucností je papírové auto. Však vzpomeňte, jak skvěle to dopadlo s brčky...

Zdroj: Nikkei

Petr Miler