Autoforum

/

Foto: BMW

Bavorská automobilka by zjevně mohla změnit své jméno, neboť podle profesora za podstatně odlišné vydává v zásadě stejné motory, které ale prodává za úplně jiné ceny. Je to jedna z cest, jak nafouknout marže až k prasknutí.

Každá normálně fungující firma se v jakýkoli moment existence libovolného odvětví snažila fungovat maximálně efektivně, tedy maximalizovat své obraty a minimalizovat své náklady. Nejinak tomu odpradávna bylo i v automobilovém průmyslu, poslední asi dekádu dvě jsou ale výrobci aut regulacemi tlačeni do stále větších investic do věcí, které si zákazníci nevyžádali, a tak za ně ani nejsou ochotni platit.

Právě kvůli tomu automobilky dál víc než kdy dřív na jednu stranu šponují k maximu ceny a současně až za hranici únosnosti minimalizují náklady. Příkladů takových produktů bychom našli nespočet, ale jeden blízký za všechny - VW Golf se s osmou generací stal citelně dražším, a přesto ještě citelněji ošizenějším vozem, než byl o generaci dřív.

Úspory se ale neprojevují jen na věcech jako nekvalitní materiály nebo chybějící plynová vzpěra kapoty motoru, to jsou spíše drobnosti. Zásadní je omezení vývojových a výrobních nákladů tkvící zejména v omezení šíři nabídky. Zrovna Golf jste ještě před nějakými dvěma dekádami mohli mít v tolika verzích, až se vám z toho zatočila hlava - čtyř-, pěti- i šestiválce, pohony předních i všech kol, automaty, manuály, kombík, dvě verze hatchbacku, v podstatě i sedan Bora resp. Jetta, byla to neuvěřitelná pestrost. Dnes? Benziny 1,5 TSI a 2,0 TSI, diesel 2,0 TDI, k tomu jeden hybrid, sotva nějaká čtyřkolka a nazdar. Pár typů v podstatě stejné techniky naladíte do mnoha verzí a máte hotovo se zlomkovými náklady.

Tohle se děje VW v tom není zdaleka sám. Karsten Wittek, profesor strojírenství na univerzitě v Heilbronnu, to označuje v podstatě za podfuk, trik, levnou cestu k rýžování peněz. Domácímu Spiegelu v rozhovoru sdělil, že právě tímto způsobem si automobilky přichází na největší peníze. On sám za příklad dává BMW, které kdysi objem motoru odráželo v názvu daného modelu. Označení 330i tak odkazovalo na zástupce trojkové řady, jenž byl osazen třílitrovým benzinovým agregátem. Jenže něco takového dnes už neplatí, daná verze totiž používá přeplňovaný dvoulitrový čtyřválec. Stejně jsou na tom ovšem také BMW 318i a 320i, rozdíl je pouze ve výkonech (156, 184 a 245 koní).

„Znamená to, že automobilky vyrábí motory za prakticky tutéž cenu, ovšem v závislosti na výkonu je mohou prodávat o tisíce euro dráž,“ říká Wittek. Je tedy třeba dodat, že motory nejsou úplně stejné a v závislosti na verzích se mohou lišit třeba i komponenty podvozku nebo brzd, nic to ale nemění na tom, že má v podstatě pravdu. Rozdíly v cenách zdaleka neodpovídají tomu, jaké jiné jednotlivé verze fakticky jsou.

Jak už jsme sami uvedli, BMW v tom zdaleka není samo, s unifikací techniky lze v poslední době spojit zejména zmiňovaný Volkswagen, a to i jako koncern. Ten z nabídky pozvolna vyřazuje v podstatě vše, nemá motor 1,5 nebo 2,0. Přinejmenším u VW jako značky, Škoda nebo Seatu na to ale lidé moc hledět nebudou, horší už je to třeba u Audi. Nejvíc ale riskuje BMW, i když třeba označení 330i není s šestiválcem spojeno už hezky dlouho. Také předchozí generace F30 totiž v kombinaci s tímto názvem používala dvoulitrový čtyřválec. Jeho výkon činil 252 koní, přičemž po příchodu současného provedení s interním kódem G20 došlo na jeho zvýšení na 258 koní. Jenže v mezičase se znovu utahovaly šrouby, aktuálně je tak maximem pro tuto jednotku zmíněných 245 koní.

Za toto stádo si značka u nás účtuje 1 340 300 Kč, zatímco BMW 318i osazené tímtéž motorem, jen disponujícím o 89 koní nižším výkonem, je k mání od 1 081 600 Kč. Sériová výbava se přitom neliší, v rámci hmotnosti je rozdíl pouhých 25 kil (1 575 kg versus 1 600 kg). Je tak dost možné, že zrovna v tomto případě obě verze užívají tytéž brzdy i podvozek a veškerý rozdíl skutečně připadá na jiné naladění motoru. I kdyby to provázelo několik jiných komponentů, o diferenci ospravedlňující rozdíl v ceně skoro 260 tisíc Kč není možné mluvit ani omylem.

Zdroj: Spiegel

Petr Prokopec