Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Bzučí, poletuje, sem tam píchne a ještě si při tom rád zasosá. Tohle prostě musí nějaký nový druh britského bodavého hmyzu.

Puristé, tentokrát ti lingvističtí, mi snad odpustí úmyslný lapsus v nadpisu, ale to spojení bylo zkrátka příliš lákavé. Jaguarům se, už pro jejich jméno, často „nadává” do koček, jenže to, co předvádí F-Type, žádná kočka nesvede. Je to letec připravený zapíchnout do vás své žihadlo v prvním momentě, kdy mu přestanete věnovat náležitou pozornost.

Dojem přitom zprvu udělá na všechny, jen ne na toho, kdo sedí za volantem. I když za sebe musím říci, že mě tenhle dětský Jaguar, alespoň s nataženou střechou, vizuálně nijak zvlášť neokouzluje, většina okolí to vidí jinak. Je jedno, jestli jedete, nebo stojíte, pozornost poutá okamžitě - ukroucené hlavy a jen s malou nadsázkou postrkávající se hloučky okolo něj jsou tím, co existenci tohoto auta provází každý den, alespoň nyní, v polovině roku 2013.

Nezasluhuje se o to přitom pouze vzhled, ale také zvukový projev. Relativně skromný šestiválec s objemem 3,0 litru a přeplňováním kompresorem žádný velký vyrvál nedělá, projev výfuku ale jeho omezené hudební nadání kompenzuje měrou vrchovatou, možná až trochu přelévá. Jestliže základní naladění výfuku lze označit za ostré, agresivní, které okolí oblažuje jakýmsi vyšším barytonem a nebojí se přitom prásknout či zabublat, po přepnutí do „otevřenějšího” režimu už je spíše nestoudné. Musím říci, že jsem se chvílemi pokoušel schovávat hlavu co nejhlouběji do interiéru, aby nikdo kolem neviděl, kdo tu tak nehorázným způsobem plní éter rykem. U sériových aut podobného ražení se tak hlučný projev výfuku vidí opravdu jen zřídka, pokud ale jde o ono přitahování pozornosti, pak mu právě tenhle aspekt sekunduje dokonale.

A je tu ještě třetí, kterému výše zmíněné úspěšně dláždí cestu. Navenek je auto pro někoho prostě hezké a dosahuje toho vcelku obvyklými cestami, uvnitř se ale pokouší okouzlovat i prvky, které nemají daleko k laciným cetkám. Svítící práh, přepínatelné barevné osvětlení interiéru nebo některé, smysl vlastní existence těžko hledající architektonické prvky patří mezi ně, nakonec ale až tak nevybočují z řady. Přesto se najde pár novinek, třeba jako displej ukazující míru zmáčknutí plynového a brzdového pedálu. Pokud to bylo míněno jako asistentce pro řidiče s protetickou pravou nohou, pak se omlouvám, mám ale pocit, že tady jde pro změnu o okouzlování posádky. Copak nevím, jak moc mám zmáčknutý plyn, je třeba to ověřovat s pomocí displeje? Asi ne, zato slečna na pravém sedadle by mohla změnit své mínění o vás, když se jí v záplavě telemetrických údajů naskytne pohled na řidiče, který obvykle doprovází záběry Fernanda Alonsa při plném nasazení...

F-Type zkrátka dokáže ihned zapůsobit na okolí i na posádku, ale řidič? Ten zůstává neokouzlen. Usazeni v sedadlech nemajících daleko ke skořepinám za všeho toho zvuku a úcty okolí (F-Typu ostatní uhýbají, i když o to ani nestojíte) očekáváte cosi raketového, ale ono to jaksi nepřichází. Vzhledem ke zvukovému doprovodu se mi až zdálo, že tohle auto v přímce nijak zvlášť „nepálí” a ostatně mám pocit, že ani video s akcelerací nedělá takový dojem, jaký by mohlo. Nechci být zhýčkaný, k životu mi stačí třetina z 380koňového stáda, kterým F-Type S disponuje a britský beztak jede velmi dobře. Po vší té show ale můžete čekat více.

Paradoxem je, že čím méně sportovní režim zapnete, tím rychlejší vám bude F-Type připadat. Zkrátka vyvolává menší očekávání a skromněji upaluje vpřed. Už jsem měl pocit, že tohle auto bude dobré leda pro Petra Zvěřinu a další obyvatele Václavského náměstí, jenže realita je jiná. Tohle zvíře v zajetí města trochu mate tělem, když jej ale vypustíte z klece a necháte mu volné pole působnosti, strhá ze sebe své večerní šatstvo a začne se rvát. Ale jak.

}

Na technické trati začne F-Type fascinovat hlavně naladěním svého podvozku. Z hlediska tvrdosti je vícestupňově nastavitelné a vždy dokáže tiše a ochotně filtrovat i dost mizerné české cesty, ale to není klíčové. Tím hlavním je, že dostal pozoruhodně přetáčivé naladění, které z něj na jednu stranu dělá znovu trochu kolotočářské auto (jezdit bokem můžete kdykoli, kdekoli a jakkoli) a hůře krotitelnou bestii, když ji ale ovládnete, odvděčí se fantastickou mrštností, hravostí a nakonec i rychlostí.

Takovéhle naladění se u aut klasické koncepce dávno nenosí. Podobná bývala BMW někdy před třiceti léty, poté někdo usoudil, že přetáčivost je nebezpečná, a tak zkrátka bude potlačena. Ze zábavných řidičských aut se tak povětšinou začaly postupně stávat sice mimořádně rychlé a relativně nezáludné vozy, po absolutní řidičské vášni ale byla veta. F-Type tak trochu vrací čas, ostatně mám pocit, že jen umocňuje tendence Jaguarů známé už i z větších XKR-S nebo [[0000004881 XFR] ]- prostě na konvence kašle a zadek posílá napřed vždy a všude. Je-libo poslat si auto bokem už při brzdění? Voilà. Je-libo si jej takto nasměrovat při jinak neutrálním průjezdu? Voilà. Je-libo totéž pod plynem? V 50, 150 nebo 200 km/h? Voilà, voilà, voilà, žádné jiné slovo tenhle kocour při požadavku na jakoukoli akci neříká, ani snad jiné nezná, prostě poslechne.

Musím říci, že takhle naladěná auta mám rád. Ne pro lacinou zábavu, které dokáže F-Type dodat kamiony (přesto jisté náznaky v závěru přiloženého videa najdete, ale opravdu jen náznaky, slíbili jsme šetřit pneumatiky), ale pro schopnost využít jí pro větší rychlost v zatáčkách při jízdě čisté. Prostě mi to sedí, dokáži z takových aut dostat více a i když v tomto je naladění vozu tak akční, že se musíte při jízdě smířit s mnohem větším množstvím korekcí, než které by příznivci čisté stopy akceptovali jako rozumné, výsledek je prostě dobrý. Musím říci, že způsob, jakým F-Type poletuje po technické trati je okouzlující, to spojení rychlosti a hravosti je vskutku mimořádné.

Tohle je výzva i pro Michala Davida, palubní systém vám při jízdě dovolí třeba sbírat Géčka

Ale běda vám, pokud na chvíli ztratíte pozornost. Přetáčivé auto je v tomto případě fajn hračka i potenciálně efektivní stroj, ale pochopitelně nepozbývá ani své, řekněme, záludnosti. Plně vypínatelné ESP vám dovolí vychutnat si ji dosyta a schytat při každé ostřejší jízdě také pár pichlavých žihadel. Slušná ovladatelnost a navzdory vyšší hmotnosti jen omezené setrvačné tendence dovolí i tyhle situace snadno řešit, ale chce to trochu zkušeností, úplně lacino tahle Mája kůži nedává.

A ještě je tu jeden potenciálně nepříjemný aspekt, spotřeba paliva. Od motoru V6 s kompresorem, pohánějícím přes 1,6 tuny vážící vůz skrze automatickou převodovku asi nečekáte vítězství v economy runech, těch skoro 40 litrů benzinu na 100 km, které motor vysosá z nádrže při jízdě, jakou může vidět níže, je ale přece jen asi o třetinu procent více, než bych považoval za adekvátní.

O spotřebě i mnohých dalších detailech si ale povíme zase příště, v kompletním testu nejnovějšího Jaguaru. Už brzy na Autoforum.cz...

Pavel Janda