Home > Rubriky a sekce > Jízdní dojmy a další testy > Článek
Test BMW 1 M Coupe, den třetí: za tajemstvím série nehod
6.8.2011 | Pavel Janda | Přidat příspěvek
Vyzkoušeli jsme 1 M i na mokru a víme, proč se s ní tak často bourá. Došlo i na duel s M3 E46 a další srovnání. Co všechno už víme?
Přehled kapitol
Třetí den testování jedničkového BMW 1 M Coupe byl zároveň dnem posledním, a tak i tímto článkem uzavřu náš krátký seriál s prvními dojmy. Nabídnout vám bezprostřední pocity z ježdění v těch či oněch podmínkách je od začátku pokusem přinést vám něco více než jen obvyklý test. Ačkoli jsem se při něm setkal s téměř bezvýhradnou podporou, někteří z vás se k celé věci staví přinejmenším rezervovaně. Rád bych proto znovu zdůraznil, že jde skutečně jen o dojmy z daného okamžiku, které jednotlivé záležitosti nehodnotí v celé jejich šíři jako obvyklý test. Pokud mě něco v určitou chvíli nadchlo, nemám důvod skrývat své nadšení. Jestliže mě naopak něco zklamalo, nemám důvod skrývat své zklamání. Z informačního hlediska nejde o zrovna dokonalý způsob prezentace, já bych si ale v tomto případě přál spíše to, abyste se se mnou mohli alespoň takto na chvíli posadit za volant, třebaže virtuálně.
Jak jsem zmínil již v minulém pokračování této minisérie, jde o možnost poznat alespoň část průběhu utváření mého názoru na celý vůz, které pochopitelně průběžně provází řada pozitivních i negativních zjištění. Snažím se vám nabídnout právě tyto dílčí pocity, což považuji za informaci navíc, kterou můžete buď přivítat, nebo ji zkrátka ignorovat. Plnohodnotného testu, který to vše zohlední naráz, se tak jako tak dočkáte. Tolik pouze na vysvětlenou, pojďme raději zpátky za volant.
A bůh nám seslal déšť
Zatímco mé dojmy z prvního dne ježdění se soustředily opravdu na prvotní zjištění související postupným odhalováním možností 1 M Coupe, během druhého dne testování už nebyl čas se poflakovat. Vytáhl jsem tedy vůz na technickou trať za takřka ideálních klimatických podmínek (sucho, teploty do 25° C) a i přes jeho jisté neduhy jsem v něm objevil velmi zábavnou hračku, která dokáže být nejen podmanivá, ale i pekelně rychlá. Při popisování chování vozu za snahy se za volantem prostě pobavit jsem se hodně rozvášnil, ale věřte, že jsem ani trochu nepřeháněl. Emocemi je toto auto skutečně napěchované a vůbec mu nedělá problém zatáhnout do této hříšné hry i vás.
Jenže i takto úzce zaměřené auto musí zvládnout více. A to, co se za daných podmínek zdálo být snesitelnou stinnou stránkou tajemné milenky, která z vás vysaje i poslední kapky energie při každém večerním setkání, to se za jiných okolností může stát obtížně akceptovatelným chováním. Však i ono přirovnání k milence by v tomto případě našlo své uplatnění.
Třetí den se totiž na obloze objevilo více mráčků a 1 M jakoby věděla, že s legrací je konec, jednu chvíli dokonce vůbec nechtěla nastartovat. Srovnání s M3 E46 jsme ještě zvládli za sucha, později ale začal silnice skrápět nemilosrdný déšť a ve světlech mnichovské indiánky (zní to lépe než holka z cihlárny...) se začal zračit strach. Pokud sledujete [naše fórum], určitě jste si všimli série nehod 1 M Coupe, která začala být sledována mnoha bulvárněji smýšlejícími magazíny, než je ten náš. Těmto událostem není na první pohled nutné přikládat význam, však nehod se na celém světě stává nespočet, pokud ale vezmeme v potaz, že jedničkových M bylo vyrobeno pár stovek, možná jeden nebo dva tisíce, a dost malou pravděpodobnost medializace podobného incidentu, pak čtyři zaznamenané nehody během pár týdnů nelze považovat za bezvýznamné. Jak si navíc všiml jeden z kolegů, všechny se staly za mokra a snad krom jediné skončily výletem vozu mimo silnici bez zjevné příčiny. Myslím, že už vím, co za tím vězí.
Turbodíra ztracených iluzí
Odpoledne začal silnici skrápět déšť, což mě zprvu zalilo pozitivními pocity. „Bude levný drifting,” řekl jsem si s ohledem na to, že za takových podmínek neublížíte pneumatikám a i zbytek auta se s nižší adhezí pere mnohem snáze. Jenže tyto pocity mě rychle přešly. Hochům od policie se driftování na mokru nedávno trochu prodražilo a řeknu vám na rovinu, že skončit podobně s 1 M nebude chtít žádnou velkou snahu.
Neměl jsem zpočátku žádné větší nutkání dráždit hada bosou nohou, tenhle mrzák ale kouše, i když se držíte pěkně zkrátka. V rychlosti mezi 100 a 120 km/h jsem se při zcela vypnuté stabilizaci a opravdu jemné práci s plynem snažil opustit první mokrou sérii zatáček na třetí rychlostní stupeň (to neznamená žádné extra vysoké otáčky, 1 M na trojku jede až 180 km/h), více jak z jedné třetiny jsem pedál plynu nezmáčkl. Zpočátku šlo vše hladce a vůz pozvolna zrychloval směrem k další šikaně. V tu chvíli to ale přišlo - turbo se po prvotní prodlevě intenzivně probudilo k životu a i když jsem to očekával a snažil se rychlý přísun výkonu navíc regulovat plynem, nedalo se to zastavit. Stádo asi tak padesáti cválajících klisen se rozběhlo k zadním kolům a ve spolupráci se samosvorným dieferenciálem je okamžitě začalo hnát po tečně ven ze silnice.
Co v takovém případě udělá zručný „zadokolkař”? Začne zadní kola primárně krotit plynovým pedálem a samozřejmě přidá adekvátní kontra volantem. Takový postup se ale v tomto případě míjí účinkem, přesně kontrolovat chování zádě plynem je zhola nemožné. Můžete se pokoušet si zvyknout na chování motoru v reakci na plyn jak dlouho chcete, ale dosáhnout pocitu nadvlády nad autem není vůbec reálné. Motor si stále žije tak trochu svým vlastním životem, mezi vámi a ním leží velká turbopropast, ve které se ztrácí nejen projevy vaší vůle, ale i mnoho ideálů o naladění 1 M.
Snažil jsem se ještě po desítky dalších kilometrů převzít velení, ale bylo to marné. Tady velí kapitán Turbo a ke slovu vás pustí jen když se nečinně povaluje kdesi pod hranicí jeho oblíbených otáček. Pak už více nebo méně nespolupracuje. Je to pořád dokola - vyjíždíte ze zatáčky, víte co může přijít, snažíte se na plyn našlapovat jak Rádži Tamil na koberec se střepy, ale stejně se to stane znovu. Rána, nával výkonu na zadní osu, ztráta trakce a let směr pole. Uberete a nic, motor ještě chvíli tlačí zadní kola ven ze silnice, i když si to již chvíli nepřejete. Je úplně jedno, jak máte rychlé nohy, v 1 M potřebujete rychlé ruce. Volant je to jediné, co vás i přes jinak ignorantský elektrický posilovač poslouchá a dokáže s celou situací něco dělat. Ale zvládne to vždy? Po mém soudu nikoli, když to s plynem přeženete, pomůže vám zpátky do hry zase jen plyn a ten si v 1 M hraje vlastní part.
Následující >1 / 2
Diskuze Přidat příspěvek
Bleskovky
- Extrémní silniční hypersport legendárního konstruktéra F1 zajel rekord Silverstone, všechna ostatní auta za sebou nechal o parník
před hodinou - Slavného hudebníka štve stav silnic tak moc, že se chce zbavit své sbírky nejlepších Ferrari
19.11.2024 - Kontroverzní Ferrari, které teď má i Leclerc, je dokonce horší než předchůdce, ač se pyšní slavným označením
18.11.2024
Nejnovější články
- Extrémní silniční hypersport legendárního konstruktéra F1 zajel rekord Silverstone, všechna ostatní auta za sebou nechal o parník
před hodinou - Potvrzeno: Nejnovější Mercedes skutečně dostal motory z Číny, žádné jiné. A další novinky na tom budou stejně
před 2 hodinami - Ford v Evropě propustí 14 procent všech zaměstnanců, sázka na mrtvého koně se mu vrací i s úroky
před 4 hodinami - VW se rozhodl nasadit elektrický pohon skutečně pro všechno a všude, jeho poslední novinka zvedá obočí
včera - Už z továrny drsné BMW M2 dostalo vzhled ministra války. Jenže nepřehání, se 728 koňmi si dá supersporty k svačině
včera
Tiskové zprávy
- MIO uvedlo speciální SD karty pro enormní zátěž v autokamerách
tisková zpráva - Mio MiVue R850T: zrcátková autokamera s 2.5K, antireflexním dotykovým displejem a zadní kamerou
tisková zpráva - Mio MiVue C545: moderní verze 60snímkové autokamery s HDR nočním režimem
tisková zpráva - OMV a Pražská energetika otevřely společně 40. nabíjecí stanici pro elektromobily na odpočívce Mikulášov
tisková zpráva - Mio MiVue C588T: duální autokamera s pozoruhodným natáčením i ve tmě
tisková zpráva - Mio MiVue 886 WiFi GPS autokamera s 4K rozlišením a upozorněním na měřené úseky
tisková zpráva