Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Jak rychlé je, o kolik si řekne paliva a jak se chová podvozek po hrátkách s tlakem pneu? Nejen to jsme zjistili během druhého dne s 1 M Coupe.

Jak jste již mohli seznat v prvním díle tohoto miniseriálu, k testu BMW 1 M Coupe jsme přistoupili trochu netradičně. Ne snad, že bychom měli v plánu nahradit komplexní test pár „denními štěky”, ale vzhledem k tomu, kolik z vás mě už před pár dny žádalo o to, abych jim o tomto voze konečně něco řekl, jsem se rozhodl podělit se o své dojmy z tohoto auta i průběžně. Ostatně alespoň sami uvidíte, jakou genezí prochází pohledy na dílčí aspekty vozu během takového testu, jakkoli tento zrovna není tím typickým. Délkou ani dostupnou kilometráží bohužel předem zavrhuje možnost poznat vůz na sto procent, přesto se snažíme dělat, co je v našich silách, abychom o jedničkovém „eMku” zjistili maximum.

Včerejší pohled reflektoval prvních 200 kilometrů za volantem, které byly vyloženě seznamovací. 1 M Coupe, ač předem říkám, že nejde o vůbec záludné auto, z podstaty není vozem, do kterého byste sedli a mohli jej po 10 kilometrech jízdy „drtit” na sto procent. Je třeba nejprve poznat, jak se v určitých situacích chová, abyste se mohli alespoň přiblížit hranici, která teprve odhalí jeho pravý charakter. Krom toho, včera jsem mohl jezdit hlavně po běžných silnicích vyšších tříd, které svým provozem zrovna nefandí pouštění 340 koní z opratí. To by se totiž koníci mohli velmi rychle rozutéci - pár směrem do pole, jiní by vyrazili okousat nedaleké stromoví a zbytek by si šel zchladit hlavu do blízké škarpy. I s blokem.

Druhý den bylo na každý pád nutné posunout se výrazně dále. Využít informací z prvních kilometrů k doladění auta pro náročnější řádění, vydat se na místa, která dovolí vůz pořádně prověřit a samozřejmě dát vale jakékoli formě elektronické stabilizace, neboť ověřit je třeba nejen um bavorských programátorů, ale i techniků, kteří ladili samotné auto. Tak rychle do toho.

Doladíme, uvidíme

Jak jsem včera zmínil, na autě mě v negativním smyslu slova překvapily dvě věci. Tou první byly opravdu dlouhé prodlevy motoru resp. turba v reakci na zmáčknutí plynového pedálu, druhou pak nervózní fungování podvozku na špatném povrchu. Poctivě jsem tedy vyjel první nádrž paliva (nedalo to tolik práce, po 200 km byla v prachu...) a natankoval stooktanový benzin. Trocha práce s manometrem pak víceméně potvrdila očekávání - tlak v pneumatikách byl převeliký, stále prakticky za studena byl o nějakých 15 % vyšší, než udává předpis výrobce. A i ten dle mých zkušeností obvykle zohledňuje spíše ekonomiku provozu než že by fandil skvělým jízdním vlastnostem, navíc pochopitelně nepočítá s jízdou zatěžující vůz v míře větší než malé. Konzervativně jsem zvolil tlak o 15 % nižší než udávaný s tím, že jej případně ještě podle reakce auta doladím. Nevěřili byste, co všechno dokáže udělat s chováním podvozku pouhá změna tlaku v pneumatikách resp. poměru „natlakování” předních a zadních pneumatik, ale to můžeme podrobněji probrat jindy a jinde. Více jsem proto, aby se vůz druhý den předvedl v tom nejlepším možném světle, udělat nemohl. Je tedy čas znovu zapráskat bičem.

Už první metry další jízdy ukazují, že pes nervozity podvozku na horších površích byl zakopán v tlaku pneumatik. Při přejezdech prvních nerovností se vůz choval mnohem kultivovaněji a ačkoli i s ohledem na pozdější zkušenosti budu muset trvat na tom, že kvalit M3 E46, Z4 M Coupe a ostatně ani M3 E92 nedosahuje, projevuje se mnohem lépe než jakkoli „sportovněji” nastavená BMW běžných řad s pneumatikami typu runflat. Něco jako odskok nemůže být u vozu ražení 1 M na pořadu dne, využitelnost výkonu by to na většině silnic beznadějně pohřbilo. S tímto vůz naštěstí problém nemá a ačkoli se asi nestane vaším favoritem pro ranní průjezdy pražskou magistrálou, na většině českých okresek bude fungovat jak má. Ostatně právě tam jsem měl namířeno.

Drtič klikatých okresek

Už včera jsem naznačil, že tohle auto není dálniční typ. Ne, že by neumělo jet rovně 250 km/h, to nakonec umí skoro každé dostatečně silné auto, ale neprojevuje se v takovém případě způsobem, který by naznačoval cokoli o jeho „nadšení” v podobné jízdě pokračovat. Vyrazil jsem s nim tedy na mou oblíbenou silnici nízké třídy, kde lišky co dávají dobrou noc pohřbili už asi před 30 lety. Cíl byl jasný: vyzkoušet, co 1 M opravdu dovede.

Teprve zde jsem dopřál motoru pořádné porce čerstvě dotankovaného paliva, citelně lepších reakcí jsem se ale nedočkal. Snad jsem opak ani neočekával, ale víte jak je to s nadějí. Ta v tomto případě skonala velmi rychle, bez ohledu na palivo platí včera řečené - do 2 000 ot. je motor téměř „mrtvý”, do 3 000 ot. se do života probírá několik sekund, mezi 3 a 4 000 ot. přibližně sekundu a i ve vysokých otáčkách mu - snad krom návaznosti tahu při řazení nahoru - trvá několik desetin sekundy, než začne něco dělat. V o něco menší míře tomu tak je, pokud se snažíte pracovat při průjezdu zatáčkou s plynem způsobem, jenž dovolí udržet trakci zadní osy v optimální podobě, i tak ale platí, že mezi vámi a motorem je pořád něco, co vaše povely mění do poněkud podoby obtížněji vyzpytatelných reakcí samotného motoru. A to je u takového auta škoda.

Nic to ale nemění na tom, jak ohromně rychlá 1 M je. A jak přesvědčivě při tom působí. Jednička, dvojka, trojka, čtyřka, jedete 230 km/h a auto stále s vervou zrychluje. Přijdou první pomalejší zatáčky a vůz po odlehčení zádě na brzdách ochotně míří agilní přídí k apexu. Bez zbytečného pobízení volantem jste tam, kde jste chtěli být, přidáte plyn, následuje menší prodleva a síla více než tří stovek koní znovu míří na asfalt. Samosvorný diferenciál toho má plná kolečka, ale hrdě přenáší většinu výkonu na asfalt. Pokud to přeženete, nebo to pneumatiky vzdají, následuje čitelný přechod v přetáčivost, který je v tomto případě vhodné řešit lehkým ubráním plynu a drobným kontra. Tohle že je záludné auto? Ani náhodou, jakkoli nepochybuji o tom, že nezkušeného řidiče za neúctu k jeho síle kvapem vytrestá.

A co dál? Vstříc dalším zatáčkám. Tři, čtyři, ostré brzdy, s přesným meziplynem (je až pozoruhodné, jak rychlé a přesné jsou odezvy motoru na volnoběh, zvláště v kontextu s chováním motoru „v tahu”), nadlehčená záď se šteluje do zatáčky, vy už si po předchozích zkušenostech špičkou pravé nohy (auto nemá problém se současným používáním plynu a brzdy) probouzíte turbo k životu, ve správný moment přejdete kompletně z brzdy na plyn a vůz v náznacích ztráty trakce zadní osy v lehké přetáčivosti vedete dále. Následuje opět mohutná akcelerace a tak můžete radostně strávit celé odpoledne.

Zdůrazňuji slovo radostně, neboť toto auto je především o rozdávání radosti. Přiznávám se, že ve mně vyvolává vzpomínky na rok strávený za volantem BMW 130i. Jde na jednu stranu o úplně jiná auta, na druhou stranu mají jednu velkou věc společnou - na první místo nestaví ani rychlost (i když obě jsou velmi rychlá, 1 M až nehorázně), ani preciznost (130i tomuto stylu jízdy ještě fandí, 1 M vůbec), ale zábavu. Tohle auto vyvíjel někdo, kdo si chtěl udělat víkendovou hračku, všechno ostatní šlo stranou.

To, jakým způsobem se vůz okolo limitu chová, je nesmírně podmanivé. Pokud vás baví pilovat v zatáčkách poslední desetiny kilometrů v hodně chybějící k dosažení limitu trakce, na 1 M zapomeňte, něco takového vůbec neumí. Ano, stará „eMka” byla právě o tom, také proto jsem takové naladění od 1 M Coupe očekával a po prvním dni byl z jejího chování... nechci říci zklamán, ale nebyl jsem tak nadšen, jak bych z vozu s písmenem M v názvu měl být. Druhý den jsem ale po trochu jiném ježdění prozřel. Toto auto by se nemělo jmenovat M od slova Motorsport, ale R od slova Radost. Právě té obětuje všechny své vlastnosti.

Pokoušet se s tímto autem jezdit precizně je jako se zkoušet pitvat v boxerské rukavici. Je to marná snaha, nejde to. Motor neposlouchá, zadek si někde lítá a řízení přitom mlčí. Když se ale rozhodnete se stejnou výbavou rozdrtit silnici jak boxovací pytel, začne vám jít 1 M Coupe báječně pod ruku. Za ohromující zvukové kulisy vlítnete do zatáčky s lehce se vlnícím autem, co na tom, že ne zrovna tak rychle, jak by se dalo, vykroužíte ji za několika korekcí a s neposedným zadkem a trvajícím rámusem pochodujete dále.

Ničí mě podivné reklamy BMW používající slovo „radost” při každé příležitosti, čekám už jen, až se nad vstupem do servisu objeví věta: „Radost vám dopřeje i faktura za naše služby,” ale já pro popis základní charakteristické vlastnosti tohoto auta žádné lepší slovo nemám. Přes drobné neduhy vás jízda s tímto autem bude těšit, a to i pokud preferujete jízdní styl, kterému 1 M zrovna nepřeje. I já jsem si rád rychle zvykl.