Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Poprvé jsme vyzkoušeli ostřejší verzi Lotusu Evora, a to hned na okruhu v Mostě. Jaký je a jak se chová na limitu?

Tip: Prohlédněte si také naše video s jízdou Lotusem Evora S po okruhu v Mostě.

Vznik Lotusu Evora jsme na našich stránkách pečlivě sledovali již v době, kdy se o něm hovořilo jako o modelu Eagle. Od začátku se zdálo, že tento model bude tím správným kompromisem mezi čistým sportovním autem a vozem schopným vyhovět i potřebám každodenního využití ze strany někoho, kdo si i při takové příležitosti rád „sjede”. A již v minulosti jsem se přiznal k tomu, že právě taková auta mi vyhovují nejvíce.

Když se tedy letos značka Lotus konečně dočkala oficiálního zastoupení v České republice, neváhali jsme ani chvilku a ještě na sklonku zimy rádi přijali možnost Evoru alespoň krátce vyzkoušet v podmínkách českých silnic. Vznikl z toho jakýsi první test, ve kterém jsme konstatovali, že Evora je především po stránce jízdních vlastností a naladění podvozku naprosto výjimečným autem, které si kupodivu „tyká” i s rozbitými českými cestami. Pihou na kráse byla komplikovanější ovladatelnost zejména motoru, který se choval značně nevyzpytatelně a přesné dávkování plynu velmi obtížné. Podobně převodovka, resp. její výstup v podobě řazení, nevycházel řidiči zrovna vstříc.

Přesto jsem tehdy musel konstatovat, že Evora je zvláště v dnešní době jedinečným zjevem, neboť na svém žebříčku hodnot staví stále do popředí jízdu jako takovou a nikoli její formální projevy (zejména spotřebu paliva a odpovídající emise CO2). To se projevuje i ve zdánlivých drobnostech jako je volba hydraulického a nikoli elektrického posilovače řízení a další menších prvků, které dovolují především využívat vůz k účelu, pro který byl primárně určen. O to více mrzutá byla složitá práce s motorem, ale co se dá dělat, nikdo není dokonalý.

Byl jsem o to více zvědav na ostřejší verzi Evora S, která by měla za řidičem mířit ještě výrazněji než výchozí provedení. Ani tentokrát jsme tedy neprováhali možnost vyzkoušet tento vůz v praxi, zvláště když tak bylo možné učinit na mosteckém okruhu. Za jeho volantem jsem strávil pouze omezený čas, a tak vám nabízíme jen stručné první dojmy, určitě ale uděláme maximum proto, abychom vás s tímto vozem mohli seznámit v poněkud širších souvislostech, než je bariéra-kačírek-trať-kačírek-bariéra.

Nyní každopádně víme, jak se Evora S chová tam, kam ji řada majitelů bude mít touhu vytáhnout. Nuže, pojďme si na toto téma říci více.

Černá ji sluší

Na sklonku zimy jsme měli co do činění s Evorou lakovanou do bíla, což je barva veskrze módní, ne každému vozu ale sluší. Troufnu si říci, že Evoře až tak nesedí, neboť v kombinaci s černými prvky exteriéru dává příliš na odiv její komplikovanější tvary. Neznamená to, že je ošklivá, zastávám kvůli účelnosti jejího designu spíše opačný pohled, ale po kontaktu s černou Evorou S musím říci, že tento odstín na ni vypadá o sto procent lépe.

Důvod je prostý. To, co znamená na bílém voze ostrý přechod (všimněte si ve starším testu třeba návaznost střešních a zadních partií), vyhlíží u černého provedení jako ladná linie. Více zkrátka není vidět. Když se zadíváte na dnešní fotografie, musíte chtě nechtě konstatovat, že černá Evora je mnohem elegantnější, navíc působí vizuálně kompaktněji, což se k Lotusu jednoznačně hodí.

Samozřejmě vám nenutím můj vkus a docela dobře si dokážu představit, že vám kombinace elegance se sportovním charakterem nepůjde dohromady a jakási rvavost světlejšího provedení se vám zalíbila více. Mně ale právě spojení elegance a sportovnosti dává u Evory S smysl. Tento Lotus už pro mě není tím superlehkým minisporťáčkem, je to relativně dospělé auto pro každý den. A ke kompromisům funkčním kompromisy vzhledové zkrátka patří.

K vizuálním dojmům dodám už jen tolik, že na stejnou notu hrála tato Evora S také uvnitř. Místo stroze sportovního, černo-šedého interiéru vsadila na opět elegantnější kombinaci černé, hnědé a stříbrné, která vypadala velmi dobře. Doplnili jsme konečně i snímek, který to dokresluje, a tak můžete sami posoudit, zda jsou mé pozitivnější dojmy ze ztvárnění vnitřku oprávněné, nebo nikoli.

Lahodné chování na limitu

Nechci vás ale dále nudit popisem toho, jak Evora vypadá, i když jsem přesvědčen, že atraktivní vzhled tohoto kousku si pár odstavců zaslouží. Středobodem mosteckého seznámení ale byla pochopitelně jízda, a tak se nyní budu věnovat hlavně ji.

Předně musím říci, že minimálně z psychického hlediska není lehké sednout do již relativně silného auta s motorem uprostřed s vědomím, že mám k dispozici jen pár kol na to, abych jej lépe poznal. A je to o to horší, když beru takovou jízdu jako práci, při které jsem si dal za cíl získat o voze více informací než za stovky či tisíce kilometrů ujetých po běžných silnicích.

Do prvního kola jsem tedy vyrazil s lehkostí, hned po pár stech metrech ale bylo jasné, že přečíst toto auto co do jeho limitů v zatáčkách bude velmi snadné. Něco podobného jsem konstatoval již v testu základní Evory, ale protože jsem s ní jezdil pouze na běžných silnicích, chování vozu na skutečném limitu nebylo možné vyzkoušet. U hranice platí, že ji nelze poznat, dokud ji nepřekročíte, a i když jsem velký blázen do aut, na silnici lemované stromy něco takového dělat opravdu nechci. A to zvláště v případě Evory, ketrá má díky své koncepci limity hodně daleko. Ostatně později uvidíte, že vůz nemá problém snášet boční přetížení dost přes 1 G, což je hranice dělící běžná auta od výjimečných.

Zpět na trať: v šikanách se Evora chová prakticky dokonale. Jednak díky svému nízkému těžišti snese opravdu hodně, druhak ze stejného důvodu nedává odstředivé síly znát. Tam ale příběh o jejích možnostech jen začíná. Předně je velmi příjemné, že se vůbec nechová nedotáčivě, což je vozům s motorem uprostřed nezřídka vlastní. Evoře se chce do zatáčky už na brzdách, snadno se již pod nimi nechá v lehké přetáčivosti poslat do šikany, kterou pod plynem ráda ladně dokrouží s jemně předbíhající zádí. Co více, je neuvěřitelně čitelná. Auto s motorem uprostřed dokáže mít velmi úzkou hranici mezi tím, kdy dokonale sedí a kdy již velmi nedokonale letí kamsi do pole, ale to v případě tohoto anglického býčka vůbec neplatí. Nejen že se sebou nechá dělat prakticky cokoli, když se jeho přetáčivosti pokusíte využít jen pro mírné vylepšení pozice zádě vzhledem k projížděné zákrutě, nechá se přesně vést i ostrém driftu ve známé mostecké vracečce.

Vzhledem k omezenému množství času, nulové zkušenosti s vozem a snaze zjistit během krátké chvíle co nejvíce informací pro vás jsem předpokládal, že se mi „povede” Evoru S alespoň jednou přetočit. Ale nestalo se to, je krásně čitelná a volantem i plynem se v zatáčce nechá vodit tak přesně, že jsme si okamžitě padli do noty. Nadšení, žádné jiné pocity jsem z chování vozu v zatáčkách nemohl mít.