Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Dvousettisícová, dvanáct let stará ojetina nikdy nebude bez problémů. Jenže ze mně rychle udělala sponzora všech servisů v okolí.

Na jaře jsem si koupil ojetou Alfu Romeo 156. Stalo se to aniž bych po tom opravdu toužil, aniž bych to auto vůbec potřeboval a také aniž bych si jej pořádně vyzkoušel. Bylo ale od pečlivého kolegy, který se o něj dobře staral a léta s ním úspěšně křižoval Evropou. A nestálo moc, tak jsem ho prostě vzal.

Jak jsem se k vozu dostal, už jsem ale popisoval hned poté, co jsem jej dovezl do našich končin. Již při koupi jsem věděl, že na něm budou muset být provedeny základní servisní úkony, jenže spolu s nimi došlo na mnoho dalších, neplánovaných. Dostaneme se k nim, pozoruhodným zážitkem bylo ale už přihlašování vozu do českého registru, které vzhledem k předchozím registraci v jiné zemi Evropské unie mělo být hračkou. Osud měl ale jiné plány.

Utrpení č. 1: Registrace

V případě přihlášení vozu jsem nad možnými problémy přemýšlel a pár potenciálních potíží mě napadlo, kámen úrazu byl nakonec zakopán zcela jinde. Před začátkem dovozové STK jsem se obával, jak se technik bude dívat na dánský dokument potvrzující původního vlastníka, na němž je na rozdíl od českého technického průkazu jen nutné minimum technických detailů. Bude po mě chtít oficiální překlad? Nebo snad nějaký dokument od dovozce, ve kterém by byla všechna potřebná čísla? Auto navíc mělo obuty pneumatiky o nestandardním rozměru, ztroskotám na tom? Nebo se při prohlídce objeví prorezlý nosník a auto bude na odpis?

Začalo to optimisticky, technik měl s auty z dánského království zkušenosti, žádné další papíry nechtěl. Dostavila se úleva, jenže neměla mít dlouhého trvání. Hned vzápětí jsem se měl seznámit s prvním z alfích vrtochů. Když prý se nimi jede moc pomalu a zlehka, jako tomu bylo kvůli prázdné nádrži před příjezdem k STK, občas se rozsvítí kontrolka motoru. Můžu to potvrdit, rozsvítí. A samozřejmě, jak je známo, tuhle kontrolku technici na emisích fakt nemají rádi. Ještě že Alfa stále měla dánské značky, tak se s ní dalo jezdit.

Jak totiž jinak dosáhnout ustavení tzv. readiness kódů pro měření emisí, které se vynulují při mazání chyb z řídicí jednotky motoru? Přečetl jsem si, jak vypadá jízdní cyklus potřebný pro získání potřebných hodnot a jedné noci vyrazil. Abych to zkrátil, bylo to jak když Vlasta Burian vařil vajíčka na měkko. Pořád tvrdý, pořád tvrdý a nezměkla. Také má Alfa odmítala nastavit dvě položky na „Ready”, nezbylo, než se na STK vydat bez nich a spolehnout se na to, že je to jen nějaký vrtoch interního diagnostického sytému.

Možná byl, jenže Alfa stejně neprošla, prý špatné hodnoty výstupu z lambda sond. Opět jsem zasedl k internetu abych zjistil, které ze šesti lambd jsou asi vadné. Los padl na ty za katalyzátory, tak jsem je nechal vyměnit. Vyrazil jsem na další měření emisí a hádejte. Neprošla, hodnoty jiné, ovšem stále špatné. Hodil jsem ručník do ringu a Alfu poprvé odvezl do servisu. Jaké bylo mé překvapení, když mi téměř obratem volali, že je vše v pořádku a že pro mě mají nachystaný protokol z měření emisí. Údivem jsem si málem do notebooku vylil kávu, kterou jsem v tu chvíli pil.

Pes prý je zakopaný v tom, že přímovstřikový motor v Alfě běží v nízkých otáčkách na chudou směs a v tu chvíli jsou na výstupu z lambd jiné hodnoty, než které jsou technici na emisních stanicích zvyklí. Na jednu strau jsem byl rád, že konečně mám zelené lejstro, na druhou mě to samozřemě vytočilo, protože jsem kvůli neznalosti pracovníků STK vyhodil peníze za opakovaná měření a výměnu lambd. Alespoň že zbytek procesu už šel hladce a netrvalo dlouho a na autě se zasvítily nové značky. Přesto to od dovozu vzalo celý měsíc, než jsem mohl začít jezdit. Vlastně ne jezdit, domluvit první velký servis. Tak trochu nultá etapa našeho soužití s Alfou stála 6 500,- Kč.

Utrpení č. 2: První servis

Každý, kdo kdy nějakou ojetinu kupoval, ví, že byť to prodávající obvykle tvrdí, málokdy jde o záležitost bez dalších investic. U většiny starších vozů je po pořízení potřeba počítat s větší investicí do servisu. Před prodejem do ojetiny málokdo investuje a kupujícím se doporučuje odložit si nějaké peníze na první servis. Já byl připraven i na víc než polovinu pořizovací ceny auta, přece jen byl seznam docela dlouhý. Chtěl jsem udělat kompletní prohlídku, vyměnit všechny náplně a filtry, bylo potřeba udělat rozvody a navíc se objevilo pár drobností v podobě nefunkčního spínače stahování jednoho okna a zaseklého spolujezdcova pásu. Před odvozem do servisu jsem se ještě rozhodl udělat jednu zatěžkávací jízdu, při které bych poznal, jestli není potřeba něco navíc.

Alfa se držela, sice moc nebrzdila, ale odnikud se neozývaly žádné pazvuky, motor reagoval jak měl a ani podvozek neprotestoval proti tortuře českých cest. Ostatně o něj jsem obavy neměl, vždyť přežil polskou E36. Jen se občas, při propružení se zpod auta ozývaly škrtavé zvuky. Musím se pod auto po dojezdu podívat, říkal jsem si. Už jsem se, docela uspokojen, vracel domů. V předposlední zatáčce ležel uprostřed pruhu docela velký kámen. Aniž bych mu věnoval zvláštní pozornost, opatrně jsem ho vzal středem auta. Byla to chyba.

Z pod auta se ozvala rána a já najednou seděl v rallyovém speciálu - tak hlučný vůz rázem byl. Rezignovaně jsem se doploužil domů. Tam jsem se podíval pod auto a našel jsem vysvětlení jak pro ono občasné škrtání, tak pro další vývoj. Kryt pod motorem visel jen za přední okraj a jeho kovová vzpěra v zadní části byla těsně nad zemí. To ona škrtala o zem a také to byla ona, co zvedlo v zatáčce kámen a poslalo ho přímo do vlnovce výfuku.

Kryt jsem sundal, hodil do auta a vyrazil směr servis. Tam si vůz pobyl pár týdnů, vyměnili mu rozvody, dostal nové filtry, motor si začal pochutnávat na předepsané Selenii, opravili vlnovec, vyměnili přední brzdy a řadu dalších drobností. Bohužel byla potřeba i nová baterie, stará se ze dne na den odporoučela. Ne vše se ale podařilo, stále zlobilo stahování jednoho z oken, pás spolujezdce byl stále zaseklý a brzdy nedostaly čerstvou kapalinu. Na jedné straně byla poškozená hadička, servis ji neměl skladem a já už nechtěl čekat. Jinak ale měli v servisu pro auto jen slova chvály. Motory JTS se prý podle výkonu dělí do dvou kategorií, jedny nejedou vůbec, druhé zase velice dobře, nic mezi tím. Já měl štěstí, že jsem kápl na jeden z těch druhých. Podle papírů by měl mít 165 koní, reálně mu minimálně 150 věřím. Také řízení, spojka, podvozek, to vše je prý v pořádku. Fajn, řekl jsem si, zaplatil 35 000,- Kč (...) a vyrazil k domovu.

Na prvním hrbolu mě ale zarazily dříve neslyšené rány ze zadní části auta. Volám zpět do servisu a prý mi vyměnili držáky výfuku a tím krapet posunuli koncovku, která teď bouchá do nárazníku. Mávl jsem rukou a jel domů.

Utrpení č. 3: Chvíle štěstí... rychle pominuly

S autem jsem začal pravidelně jezdit, bylo málo, co mi opravdu vadilo. Ovšem hlavně nefunkční pás spolujezdce omezoval každodenní použitelnost. Nastal čas na další návštěvu servisu. Tentokráte se podařilo odstranit vše. Vlastně téměř. Pás je opraven, okno jezdí jak má, brzdy jsou komplet opraveny včetně hadiček a brzdové kapaliny. Jen ten bouchající výfuk zůstal. Nechal jsem to být, však o co jde. Jenže má povaha mi dlouho nedala, takové zvuky u auta nesnáším. Další servis, navíc spojený s výměnou všech pneumatik. Na alfí konto přibylo dalších 21 000,- Kč.

Hurá, už mám auto v pořádku, jásal jsem. Jak jsem byl naivní. Bouchání výfuku totiž maskovalo další rány od přední nápravy. Snažil jsem se je neslyšet, nevnímat je, předstírat, že neexistují. Vydržel jsem to přesně tři týdny. V servisu už mě přivítali jako starého známého. Vůz si nechali jen tři dny, vyměnili přední spodní rameno vlevo, doplnili olej a vystavili fakturu na 10 500,- Kč. Jako rozlučku mi do ruky vrazili dárek v podobě 5 litrů kapaliny do ostřikovače a řekli, že za občas problikávající kontrolku airbagu může vadný spoj v řídicí jednotce airbagů a že mi ji příště za 4 000,- Kč vymění. Pokřižoval jsem se, třikrát plivl přes levé rameno a dvakrát poskočil na pravé noze.

Udělal jsem dobře, nakonec to byl jen špatný konektor pod sedadlem a chvíli opravdu vypadalo, že už mám Alfu ve stavu, na který jsem zvyklý u svých aut, tedy bez závad.

Utrpení č. 4: Hořela jen chvíli

Nedlouho po této návštěvě servisu jsem se potkal s jedním dlouholetým majitelem celé řady Alf a trochu si postěžoval. Se smíchem odpověděl, že je potřeba nechat nějakou drobnost neopravenou, pak se tyhle starosti nenastávají. Nejlepší prý je, když třeba nefunguje stahování pravého zadního okna. Sarkasticky jsem poznamenal, že přesně tohle jsem opravit nechal. Krapet mě znejistilo, že se v tu chvíli pán přestal smát a začal povídat něco o tom, že to snad nebude tak vážné. Pověrčivý nejsem, ale asi bych měl začít.

Nedlouho po tomto rozhovoru se od levého předního kola opět začaly ozývat rány. To bude nějaká blbost, důsledek poslední opravy a objednal jsem se do servisu s tím, že ji budu reklamovat. Než k návštěvě ale došlo, půjčil jsem auto známému. Nejel daleko, pár desítek kilometrů, jenže po dojetí do cíle mi z hrůzou volal, že z pod kapoty vychází kouř. Zajásal jsem, hurá, hoří, zbavím se jí. Bohužel nehořela, vyklubal se z toho obláček páry. Zpět mi auto dovezla jeho žena, celá vyděšená, že na palubce svítí nějaká kontrolka a že to na ni stále pípalo. No bodejť by ne, mrzlo a současně s tím ona jela tak pomalu, jak to jen šlo. Chybu motoru jsem vynuloval, začal pátrat po zdroji páry a přišel na to, že v systému je málo chladiva. Kudy utíká, snad ne přes těsnění pod hlavou nebo do oleje? Pohled do nádržky a pod olejové víčko to naštěstí nenaznačoval, tak jsem začal doufat, že to bude jen nějaká hadice. Nebyla, byl to rozpadlý chladič, s nímž byl nahrazen ještě nějaký výměník u hlavy motoru, to vše za 14 000,- Kč.

Že jsem zapomněl zmínit to bouchání? No raději snad, s výměnou ramene to prý nemá nic společného. Jde o nějaké uložení stabilizátoru, pro které neexistuje náhrada a musí se měnit celý stabilizátor. Na cenu jsem se bál zeptat, stejně se ji dozvěděl. Opět přes 10 000,- jen za díl. Vytřeštil jsem oči, škytl, zlomil kreditku a ze servisu chtěl domů jet vlakem. Nakonec mě ukecali, že si mám Alfu odvézt, že prý by mi museli účtovat parkovné.

Podtrženo, sečteno: Nejdražší Alfa 156 v ČR

Pokud jste průběžně počítali, už víte, že Alfa mě dosud na servisu stála 86 500,- Kč. Spolu s pořizovací cenou 59 000,- Kč tedy 145 500,- Kč. To je za 7 měsíců vlastnictví 12 360 Kč jen na servisu a můžu doufat, že auto má stále aspoň původního hodnotu a celá tato eskapáda nestála ještě víc. Za 7 000 ujetých km je to 12,36 Kč na kilometr jen za servis, bez benzinu, pojištění a případné ztráty hodnoty. To nezní moc výhodně.

Auto navíc stále není v pořádku a od přední nápravy se na hrbolech ozývají nechutné rány. Jsem v absurdní situaci, kdy jsem do toho auta nainvestoval tolik, že mi nezbývá než si jej nechat. Přitom vždy, když se na něj podívám, mi na čele nabíhají žíly. Pár měsíců zpět se mě jistý známý ptal na názor na nabídky operativních leasingů, které dostal na VW Golf. Ze srandy jsem mu odpověděl, že bude měsíčně platit méně než já za servis Alfy. Jenže pak mi došla pravdivost a současně tragičnost toho prohlášení. Na druhou stranu, život s novým autem by byl nudný. Fungovalo by, neskřípalo, neštvalo mě pazvuky při každé jízdě.

Ale také bych přišel o ten adrenalin při každé jízdě. Dojedu? Zatím se to podařilo vždy a rozhodně to není tím, že bych Alfu šetřil. Naopak, jezdím s ní jako se všemi svými auty, tedy v rámci všech jejích možností. Ty naštěstí nejsou malé, motor je mazlík, řízení z říše pohádek a přetáčivé naladění podvozku velice zábavné. O tom vám ale řeknu více někdy příště.

Bude to muset počkat, protože toho psaní teď musím nechat a jít si nalít panáka. Jinak bych se z těch částek za servis musel zbláznit. Mimochodem, když jsem kdysi prodával letitou Jawu 350, myslel jsem, že to je poslední dvoutakt v mém životě. Alfa je další, alespoň co se spotřeby oleje týče. O tom ale už opravdu až příště. Tedy, pokud nějaké příště bude - když mi za ní dáte 100 tisíc Kč, je okamžitě vaše...

...jako když jsem ji před půl rokem přivezl do ČR

Jeden z dárků, který jsem v servisu dostal jako cenu útěchy

Mirek Brokeš