Autoforum

/

Foto: Škoda Auto

Život s elektrickými auty umí být při jejich jakkoli náročnějším využití dosti nepříjemný, neboť zkrátka neexistuje možnost, jak jim rychle doplnit energii. Výrobci elektřiny mají jiný problém a požadují dosud nevídanou pravomoc.

Když se hovoří o limitech rozšíření elektrických aut, obvykle je skloňována jejich cena, hovoří se o kombinaci dojezdu a doby dobíjení či životnosti akumulátorů. To jsou relevantní připomínky, neboť elektrická auta srovnatelná s těmi konvenčními jsou přibližně o polovinu dražší, jejich teoretický dojezd je poloviční až třetinový, i pro jeho získání je třeba nechat stát auto na místě v řádu desetinásobků času potřebného pro naplnění jedné palivové nádrže a jejich nejdražší část, akumulátory, nevydrží obsloužit obvyklou životnost konvenčních aut. Nakonec, u nás činí průměrné stáří aut více než 15 let, záruka na baterky je obvykle osmiletá.

Výrobci se všechny tyto potíže pokoušejí vyřešit a i když pochybujeme o tom, že jsou v dohledné době jakkoli rozumně řešitelné, zvláště pak všechny naráz, na chvíli připusťme, že se to povede. Že za pár let budou elektrická auta levná jako ta se spalovacími motory, že jejich akumulátory budou mít kapacitu, která jim zajistí srovnatelný dojezd, že je půjde dobít během pár minut a jejich životnost bude 15 nebo 20 let. Pochopitelně to předpokládá i vybudování patřičné infrastruktury, což považujeme za součást problému s dojezdem a dobou dobíjení, ale budiž, i dobíjecích stanic lze postavit miliony.

I tak je tu ale ještě jeden problém - pro taková auta bude třeba nějak vyrobit elektrickou energii, která dnes neexistuje. A bude to opravdu spousta energie.

Už když Porsche zkraje roku otevřelo novou nejsilnější nabíjecí stanici v Evropě, upozorňovali jsme, jak sama o sobě připomíná nereálnost rozšíření elektroaut. Celková kapacita této stanice kapacita se pohybuje okolo 7 MW, kterou navíc spotřebuje dobíjení pouhých 18 aut naráz. A je třeba říci, že byť je to relativně rychlé dobíjení, pořád se bavíme o čase okolo 20 minut, během nějž „natankujete” ekvivalent asi 31 litrů paliva. Teď si představte, že byste měli doplnit obvyklých 50 až 60 litrů za cca 3 minuty, které dnes potřebujete u běžné čerpací stanice. To by vyžadovalo ještě asi 14krát vyšší kapacitu, a to se bavíme o dobíjení 18 aut současně. Nějakých 100 MW? To už je pořádná tepelná elektrárna.

Něco takového se nikdy v dohledné době nestane, protože akumulátory dobití takového množství energie za 3 minuty stěží dovolí. Už fakt, že ono relativně pomalé, 20minutové dobíjení asi 5 400 Taycanů současně by spotřebovalo veškerou kapacitu celé jaderné elektrárny Temelín ukazuje, jak energeticky náročné by přepřáhnutí všech aut na elektrický pohon bylo. Jen v ČR je registrováno asi 5 milionů aut, v Evropské unii asi 300 milionů. Je to absurdní příklad, ale pro představu - na jejich současné dobíjení jen výše zmíněnou rychlostí by bylo třeba 60 000 Temelínů. Samozřejmě, všechna auta se nikdy nebudou dobíjet současně a řadě lidí bude stačit pomalejší dobíjení, i tak je zjevné, že pro pohánění takového množství automobilů se dnes elektřina nevyrábí a v dohledné době ani vyrábět nemůže.

Že obava z nedostatku elektřiny jako takové není nemístná, připomíná nejlépe krok výrobců elektrické energie ve Velké Británii. Ti si na tamním regulátorovi, Ofgemu, chtějí vymínit možnost vzdáleného přerušení dobíjení elektrických aut v domovech jejich majitelů, pakliže v síti nebude dostatek elektřiny, který by takové dobíjení mohl obsloužit. A něco takového požadují dnes, kdy v Británii ani v Evropě žádné podstatné množství elektrických aut nejezdí.

Výrobci ve svém návrhu konstatují, že „elektrické sítě ve Velké Británii nebyly dimenzovány tak, aby zvládly podstatnou dodatečnou poptávku, kterou některá zařízení spotřebitelů (jako elektrické automobily) představují”. Aby tento problém mohl být vyřešen, může být nezbytné „dovolit distributorům ovládat zařízení spotřebitelů (jako elektrických aut) napojených do infrastruktury.” Podle návrhu by navíc zákazníků nebyla poskytována žádná kompenzace, pokud by byli zásobováni takovým řešením infrastruktury, která něco takového dovolí.

Postoj výrobců asi není třeba činit srozumitelným - prostě ví, že dobíjení aut může síť přetížit a aby zamezili výpadkům v důležitějších oblastech, chtějí mít možnost dobíjení auta přerušit, kdy to bude třeba. To by ale znamenalo jen další zkomplikování už tak, přinejmenším potenciálně komplikovaného života s elektrickým autem.

Dnes si nesmíte dovolit nedat jej nabít při každé možné příležitosti, nezapomenout na to večer, nezapomenout zkontrolovat, že vše probíhá, jak má, protože když ráno přijdete k vozu a ten není dostatečně nabitý, neexistuje žádný rychlý způsob, jak jej dobít. S tímto opatřením se může stát, že vše uděláte správně a vůz nabitý stejně nebude, protože jeho dobíjení někdo zastaví.

Znovu se sluší zopakovat, že problémem nejsou elektrická auta sama, ale umělý tlak na jejich zavedení obhajovaný beztak nereálnými pozitivními dopady pro přírodu. Přirozený proces přechodu na ně, kdyby zkrátka byla pro část zákazníků zajímavější alternativou, by nic takového nemohl způsobit. Když ale někdo od zeleného stolu elektromobily prostě nařídí, může se stát nejen to, že zákazníci nebudou mít na jejich koupi a výrobce bude posílat ke dnu jejich výroba, ale i to, že pro ně prostě nebude proud. Protože nahradit veškerou současnou spotřebu paliv elektrickou energií není reálné a nikdo ani nepracuje na tom, aby to reálné bylo. Obavy výrobců a distributorů elektřiny budiž důkazem.

Zdroj: Auto Express

Petr Miler