Autoforum

/

Foto: Ford

Takhle to dopadá, když se místo poptávky někdo začne řídit svými vlastními, z prstu vycucanými plány. Je to voda na mlýn těm, kteří podobně nesmyslnému přístupu nepodlehli a je docela úsměvným paradoxem, že zde je vítězem Ford.

Každému člověku s ekonomickým vzděláním, který dával ve škole aspoň trochu pozor, se musí vařit mozek v nepochopení nad kroky většiny automobilek z posledních let. Ty se rozhodly do značné míry zcela ignorovat preference svých zákazníků a řídit se jen politicky definovanými vizemi skladby aut, která mají prodávat. Kdyby se je rozhodly prodávat také nebo mimochodem, nediví se tomu nikdo, snaha nakrmit vlka bez obětování kozy je v podobném antitržním prostředí běžná. Jenže ony se je rozhodly prodávat výlučně, často víc a dřív než po nich kdokoli chtěl. Co se asi mohlo pokazit?

Nejlíp to dnes vidí Volkswagen, vskutku ukázkový zástupce podobně dogmaticky uvažujících společností, své si s tím ale prožívá i Ford, který před asi třemi a půl roky též zatroubil k ignoraci reality a doslova rozložil svou pozici zejména v Evropě. Dnes už ví, že to byla chyba, a někdejšímu záměru říká „pitomá vize”, paradoxem ale je, že dokáže být v této situaci nejen velkým poraženým, ale také velkým vítězem.

Ačkoli se Američané vybodli prakticky na všechna svá žádaná auta, pár jejich zejména amerických ikon bylo moc významných na to, aby byly obětovány. A tak nebyly. Jednou z nich je legendární Mustang, který si Ford dál hýčká, na některých trzích jako vlastně jediné klasické osobní auto. A zůstává mu oddán tak moc, že pro něj dál nabízí nejen výlučně spalovací motory, ale dokonce i pětilitrový osmiválec s manuálem. I v Evropě, dokonce také v Česku, vážně.

Konkurence tímto směrem nešla ani trochu a buď svá želízka v ohni pohřbila zcela (Chevrolet Camaro) nebo změnila nejprve na elektromobily a pak maximálně na spalovací auta s motory o nanejvýš šesti válcích (Dodge Charger, Challenger). Nebylo to kvůli nezájmu, tahle auta se pořád prodávala dobře, daleko víc než elektrické modely, které měly být tou jedinou budoucností. Přesto skončila. Ford tak zůstal jediným autentickým výrobcem amerických pony či muscle carů přesně v té podobě, v jaké u lidí roky bodovaly. A je skutečně nanejvýš paradoxní, že nyní ve hře konkurence hrané podle jeho vlastních hloupých pravidel sám slízává smetanu. A je to vážně hutná „crema”.

Sám Ford nyní informuje o tom, že s konkurencí v nedohlednu se prodeje Mustangu vzpínají ke stále vyšším hodnotám. Abychom byli přesní, Ford dokázal za srpen 2024 dodat zákazníkům 3 164 Mustangů, což oproti 2 036 v srpnu 2023 znamená prudký meziroční nárůst o 54 procent. Počet dodaných aut za dosavadní průběh letošního roku dosáhl 33 817 vozů, což je oproti oproti stejnému období loňského roku nárůst o 17,7 procenta.

Na party modrého oválu sice v roce 2025 vtrhne s vidlemi nový Dodge Charger, který jistě část prodejů uchvátí, s maximálně šestiválcovým motorem v nabídce ale zůstane aspoň pro lidi toužící po klasickém V8 Mustang jedinou volbou. Relativně okrajové sportovní kupé tak oslovuje víc jak polovinu kupců všech elektrických modelů Fordu dohromady (61 366 vozů), jakkoli i ty letos zejména díky slevám zaznamenávají prodejní vzestup. Ovšem jen za cenu miliardových ztrát pro Ford jako takový.

Znovu se musíme ptát, jak těžké je prostě naslouchat zákazníkům a „být v pohodě”? Přijde nám snazší prát se s politickými požadavky odtrženými od reality, než jít proti vlastním zákazníkům a skončit s nabídkou plnou produktů, které jsou lidé ochotni kupovat jen za cenu dotací nebo obrovských slev. Ale to jsme zjevně skoro jen my...

Zdroj: Ford

Petr Miler