Autoforum

/

Foto: Škoda Auto

Jakmile jednou osedláte elektromobil, už se nikdy nebudete chtít vrátit zpět, říkají jejich zastánci. Omyl, říkají vědci, zpět se vrací velmi podstatná část jejich majitelů, a to i jen podle té nejprůkaznější možné metriky.

Elektrická auta se stala jedním ze smutných symbolů současné doby a je nám jich vlastně docela líto. Nemáme totiž nic proti elektromobilům jako takovým, elektřina je nepochybně jedním z relevantních řešení pohonu aut, které má smysl rozvíjet a nechat jej konkurovat ostatním alternativám. Vyhrát jednoho dne nepochybně může. Jenže někdo se rozhodl, že elektrický pohon nechá vyhrát předem, že jej učiní jedinou tolerovanou budoucností automobilismu a za tím účelem ho spojil s příkazy, zákazy, omezeními, dotacemi, umělým zdaněním a dalšími formami přerozdělování, které nám musí být proti srsti per se.

Ještě nikdy se nestalo, aby úředník nebo politik od zeleného stolu vymyslel lepší řešení, než jaké vznikne otevřenou a zásahy shůry nezkreslenou soutěží erudovaných techniků. A nestane se to, nemůže se to stát ani tentokrát. Pokud se někdo rozhodne tlačit jakoukoli cestu bez ohledu na její reálnou technickou, ekonomickou a ekologickou efektivitu, doplatíme na to dříve nebo později všichni. V tomto kontextu nás pak jen překvapuje, kolika lidmi je tento zcela umělý tlak považován za něco normálního, kolik lidí je ochotno bez okolků říci, že budoucnost aut je prostě elektrická a že jednoho dne budou mít elektromobily všichni.

Aby se něco takového stalo, muselo by logicky jen přibývat těch, kteří je kupují, protože jen tak by byla postupně nahrazována dříve pořízená auta s jiným pohonem. To zastánci elektromobility nepovažují za problém, protože rádi říkají, že kdo jednou osedlá elektrické auto, už nikdy nebude chtít zpět. Je to nesmysl z podstaty, neboť sami jsme elektromobilů v redakci osedlali nespočet a nevím o nikom, komu by jediný z nich vyhovoval jako alternativa k dnes používanému dopravnímu prostředku, ať už jezdí čímkoli. Nedošlo tedy ani k prvotní koupi, což je jedno podstatné procento těch, které bude obtížné „obrátit”. Dá se ale nějak kvantifikovat počet lidí, kteří si třeba pod tíhou dotací elektrické auto skutečně koupí a pak zjistí, že něco takového vlastně nechtějí?

Kupodivu dá a přesně na to se zaměřili Scott Hardman a Gil Tal z Institutu dopravních studií při Kalifornské univerzitě ve studii, kterou zveřejnili v magazínu Nature. Vědci analyzovali nákupy elektrických a plug-in hybridních aut v Kalifornii do roku 2018 a skrze protiúčty využité do loňského roku spočítali, kolik z jejich majitelů se vrátilo k čistě spalovacímu pohonu. A čísla jsou překvapivě vysoká - plných 20 % kupců plug-in hybridů chtělo zpět spalovací motor, z kupců čistých elektromobilů šlo o takřka totožných 18 %.

To jsou obrovská čísla, uvážíme-li reálie. Jde o Kalifornii, čili „nejzelenější” americký stát s velkou inklinací k tomuto druhu pohonu bez ohledu na cokoli, o lokálních formách podpory ani nemluvě. Jde také o místo se stabilně teplým počasím, což provozu elektromobilů vyhovuje a v případě čistě elektrických vozů prodaných do roku 2018 jde v naprosté většině o Tesly, což jsou pořád relativně konkurenceschopná auta se svou atraktivní dynamikou, sítí Superchargerů a dalšími přednostmi, které nemusíme jmenovat. Přesto je skoro pětina lidí dál nechce a podobný počet lidí nechce ani dobíjecí hybridy, které jsou podle nás receptem jen na horší „spalovací” auto.

Scott Hardman navíc k výsledkům dodává, že jde jen o ty nejměřitelnější z měřitelných „odpadlíků”. Tedy lidi, kteří měli elektrické či obecně dobíjecí auto, aspoň dva roky s ním jezdili a pak přímo ten konkrétní vůz prodali za jiný, který už dobíjet nejde. Dle Hardmana existuje ještě podstatně vyšší množství těch, kteří si elektrický vůz koupí jako druhý nebo třetí a prostě ho prodají, když zjistí, že jim nevyhovuje. Nebo si jej koupí a nechají, pro některá využití si ale později přikoupí znovu konvenční automobil. A pak je tu pochopitelně podstatné procento těch, kteří mnohem dříve než za dva roky zjistí, že jim elektromobil nevyhovuje.

Sám Hardman říká, že byli s kolegou překvapeni, jak vysoké je procento lidí takto zřetelně, skrze protiúčty zjistitelných majitelů odvracejících se od elektrických aut, zvláště pak v době, kdy alternativ s čistě spalovacími motory na trhu jen ubývá a elektromobilů naopak přibývá. Tak to ale zkrátka je a dle průzkumu provedeného mezi lidmi, kteří elektřině ukázali záda, jsou hlavní důvody nepřekvapivé - omezený dojezd a dlouhá doba dobíjení. Dokonce se ukázalo, že dvě třetiny majitelů elektrických aut nikdy své vozy nedobíjí u veřejných stanic, protože prostě nemají čas stát desítky minut u nabíječky. A to, co se přes noc nabije doma, nestačí pro jejich běžné využití přes den - odtud odpor k dalšímu používání.

„Neměli bychom předpokládat, že jakmile si zákazník jednou koupí dobíjecí auto, bude dále pokračovat vlastnictvím právě takového. Je zjevné, že tento faktor zpomalí růst tržního podílu dobíjecích aut a učiní dosažení prodejů 100 % elektrických aut obtížnějším,” uvádí mimo jiné studie. My bychom k ní dodali, že otázkou také je, kolik lidí by si vůbec koupilo elektrické auto už na základě toho, co zjistí před jeho pořízením, bez štědrých dotací. Podle toho, co se děje na trzích, kde žádné nemají, by jich nejspíše bylo velmi, velmi málo.

Zdroje: Nature

Petr Miler