Autoforum

/

Foto: Dacia

Francie, to bylo vždy hájemství Renaultu, Peugeotu a Citroënu. Tyto tři automobilky si v různých pořadích po dekády rozebíraly místa na pódiu nejúspěšnějších značek v zemi, loni už to tak ale nebylo. Co ovšem mohly čekat, když nabízí stále vozy auta typů, které u zákazníků nenachází zastání?

Od první chvíle, kdy se začalo mluvit o politickém vnucování elektromobilů na úkor spalovacích aut, před tímto nápadem varujeme. Vzešel totiž z hlav politiků, kteří jsou odtrženi od reality. Nevíme, co přesně je motivuje, i kdyby to ale byly ušlechtilé cíle, potřeby svých voličů nejsou schopni vnímat. Při svých platech si bateriový vůz mohou dovolit, navíc si na ně snadno schválí dotace z peněz jiných. Často využívají služební byty s garážemi, v nichž si znovu za peníze daňových politiků mohou nechat instalovat dobíjecí stanici. Další pak odklepnou poblíž své kanceláře a klidně se zasadí i o jejich výstavbu na těch tazích, jenž vedou k jejich soukromé nemovitosti. Není tedy divu, že bateriový pohon pro ně nepředstavuje problém.

Běžný člověk si o něčem takovém může nechat jen zdát, ostatně příliš drahá je pro většinu publika i taková Škoda Octavia v základní výbavě. Za mladoboleslavský liftback s litrovým tříválcem je totiž třeba zaplatit 519 900 Kč. To opravdu již není málo, zvláště v porovnání s předchozí generací, která startovala o takřka 200 tisíc korun níže. Je pak sice pravdou, že za uplynulou dekádu došlo na růst platů, ještě daleko více však vzrostly životní náklady. Na nové auto tak dnes má citelně méně lidí.

Elektromobily jsou navíc s cenou obvykle ještě o řád výše než spalovací vozy, ostatně za takový Enyaq musíte dát minimálně 1 179 900 Kč. S čím v takové chvíli lze počítat? V prvé řadě s bateriemi o kapacitě 62 kWh, jenž vystačí na 395 laboratorního kilometrů, s realitou nemá toto číslo nic společného. Zvláště ve chvílích, kdy teploty klesnou pod bod mrazu a jedete rychleji než devadesát - v takové chvíli totiž ani nemusíte ani dorazit na jeden zátah z Prahy do Brna.

Většina lidí tedy při pohledu na politické plány vrtí hlavou. A jakkoli jim automobilky zpočátku aplaudovaly, už teď jsou opatrnější. Vede je k tomu pohled vlastní výkazy, ve kterých nelze přehlédnou pokračující propady prodejů. Takový situace nemůže pokračovat donekonečna, ostatně jakmile se vrátí nižší marže, bude každé neprodané auto oproti dřívějšku cítit jen víc.

Že lidé drahé a špatně použitelné elektromobily z většiny nechtějí, je patrné téměř na všech trzích. Francie se nyní stala další zemí, kde lidé dali jasně najevo, po čem jejich srdce touží. Ještě do předloňského roku bylo totiž víceméně nemyslitelné, aby prodejní pódium ovládla jiná než domácí značka či jakýkoliv zahraniční model. Loni se nicméně číslem tři po Peugeotu a Renaultu stala Dacia. Ta sice se 130 855 registracemi za vedoucí dvojkou citelně zaostává (245 608 a 236 405 kusů), ovšem Citroën se 129 883 prodanými exempláři již odsunout zvládla.

Ještě lépe situace vypadá při pohledu na výsledky jednotlivých modelů. Na čele sice zůstává Peugeot 208 (88 812 ks), tomu však již na záda nedýchá Renault Clio (64 012 ks). Místo toho se před francouzský hatchback dostalo s 64 293 registracemi Sandero. Tedy vůz, který je při ceně startující na 296 400 Kč jedním z nejlevnějších v Evropě. Dovolit si jej tedy mohou davy, na rozdíl od takové Dacie Spring, která je při ceně 531 900 Kč jen dalším elektrickým nesmyslem.

Tento vývoj je varováním hlavně pro výrobce. Stále totiž ještě není pozdě, aby rozhodnutí politiků začali oponovat a na trh se snažili vrátit ekonomickou racionalitu. Jen ta je dlouhodobě udržitelná - zelený diktát dříve nebo později přinese hospodářské problémy, které doběhnou jako politickou reprezentaci, tak firmy podnikající v tomto oboru. Jsou prostě věci, které nelze naplánovat a odhlasovat - musí dávat smysl a ten dnes elektromobily opravdu nedávají.

Že vývoj míří popsaným směrem, je nakonec patrné i ve Francii. Dacia byla totiž jednou z velmi mála značek, které si meziročně polepšily (+4,5 %). Oproti tomu samotný trh šel dolů, a to o 7,8 procenta. Podobné signály jsou ale z mnoha míst patrné dnes a denně, vnímat je ale obvykle chtějí jen ti, kteří už žádné další nepotřebují.

Zdroj: Auto Week

Petr Prokopec