Autoforum

/

Foto: Škoda Auto

Přejeme hodně zdaru všem automobilkám, které chtějí v tomto prostředí prorazit s ryze elektrickými portfolii. Tato auta Čechy zajímají tak málo, že loni jako jediní poslali jejich odbyt ke dnu, se závěrem roku naopak ukazovali relativně nejvstřícnější tvář dieselům.

Pravidelně se pozastavujeme nad oznámeními automobilek, které ohlašují, že v tom či onom brzkém termínu skončí s prodejem jiných než elektrických aut, pokud to u některých modelů nedělají rovnou. Nechápeme to ani marketingově, neboť automobilový svět už dlouho nepoznal řešení, které by u tak velké části publika vzbuzovalo takový odpor, ani obchodně, neboť zejména na některých trzích je o taková auta téměř nulový zájem. A není na místě očekávat, že se na tom v dohledné době cokoli podstatného změní.

Jedním z takových míst je Česká republika, kde je zájem o elektromobily dlouhodobě mizivý. Přicházet na takovém trhu s oznámením, že končíte s auty, kterých se loni prodalo 2 667 kusů a dodáte je už jen ve verzích, kterých se prodalo 6, je podle nás terčem oprávněného údivy a neméně oprávněné kritiky. Automobilky se na nás přesto zlobí, že o takových věcech informujeme, ačkoli jen reflektujeme jejich vlastní jednání, nastavujeme zrcadlo jejich vlastním rozhodnutím a citujeme jejich tiskové zprávy. Naší reakcí obvykle je: Nezlobte se na nás, obraťte se na svou centrálu a vysvětlete jim, kde žijete, kde podnikáte a jak se tady lidé na určité věci tváří. To, co projde v Nizozemsku, prostě v ČR nefunguje a je třeba s tím pracovat. Ne se snažit tlačit tutéž strategii na všech trzích naráz stůj co stůj a bojovat proti médiím, která na limity takového přístupu upozorňují.

V této argumentaci by českým filiálkám podobně uvažujících automobilek mohla pomoci dnes odhalená statistika zastoupení různých typů pohonů aut na jednotlivých trzích Evropy. A zejména z českého pohledu je zajímavá, neboť v jejím středu pochopitelně stojí odbyt elektrických aut.

Ta si loni nepřekvapivě nevedla špatně, jsou s nimi spojené ohromné ekonomické tlaky, které neodporující část kupců ženou do jejich náručí. Napříč Evropou se přesto nejvíce prodalo ryze benzinových aut, kterým připadá 40 procent trhu. Úplně špatně si navzdory jejich ostrakizaci nevedly ani diesely, které koupilo 19,6 % zákazníků. Stejně na tom byly hybridy, elektromobily pak uzmuly 9,1 % trhu a dobíjecí hybridy 8,9 % trhu. Vzhledem k tomu, co vše je dnes označováno jako hybrid, by zřejmě bylo na místě rozprostřít prodeje těchto vozů mezi benziny a diesely, ale to dnes nechme stranou.

Z hlediska dynamiky si nejlépe vedly plug-in hybridy, další masivně politicky podporované řešení, které s 867 tisíci prodeji zaznamenalo 70,7% nárůst. Elektromobily ale byly jen o kousek dále s 63,1% nárůstem na 878 tisíc prodaných vozů. Vlastně to všechno vypadá nudně - na elektromobily a plug-in hybridy se skládáme všichni, a tak rychle rostou, benziny jsou penalizovány a diesely na mnoha místech pomalu zakazovány, a tak klesají, hybridy přežívají někde uprostřed. Zajímavé to být začíná, když se podíváme do zastoupení jednotlivých typů pohonů na konkrétních trzích.

Samozřejmě, na různých místech Evropy vypadá situace různě, je tu ale jeden aspekt, který téměř všechny kouty kontinentu spojuje. Ať už byl odbyt elektrických aut jakýkoli, ať už mu v jakékoli zemi fandí jakkoli, téměř všude rostl. Existují jen dvě výjimky - tou první je paradoxně Nizozemsko, kde se ale dříve prodalo tolik elektromobilů, že v době nedostatku aut a celkového poklesu nizozemského trhu prostě mohly jít dolů. U nás se ale předloni prodalo takových aut minimum, přesto loni prodeje zamířily ještě níž, nejvíc resp. nejrychleji v celé Evropě. Jmenovitě se u nás prodalo jen 2 701 elektroaut, což představuje meziroční pokles o 17,1 %.

Jistě se najdou tací, kteří to označí za projev naší zaostalosti, ale my to vidíme úplně jinak. Podle nás je to jen projev zdravého rozumu, neboť elektrická auta prostě nepředstavují racionálně lepší řešení. Nabízí méně za více peněz a jejich ekologický přínos je značně diskutabilní, u nás dokonce zřetelně negativní. Tak proč bychom se za něčím takovým měli hnát? Existují lepší a efektivnější cesty a ani ty nejsou Čechům cizí.

Jakkoli prodej dieselů klesá napříč kontinentem, což je do značné míry dáno jednak politickým klimatem a jednak stále menší nabídkou (z pohledu Čecha: Zkuste si koupit Fabii, Scalu nebo Kamiq s dieselem... A takto je to skoro u všech značek), v Česku má pokles nejmenší dynamiku ze všech významnějších trhů. Asociace výrobců ACEA, která za citovanými daty stojí, konstatuje, že v České republice se závěrem roku projevoval nejmenší odklon kupců od dieselových aut, v posledním kvartálu šlo o pokles o 35,6 %.

To je sice pořád hodně, je to ale také o třetinu méně než v celé Evropě a méně než na jakémkoli srovnatelném odbytišti (jen mnohem menší Bulharsko vykazovalo v tomto ohledu růst). A docela by nás zajímalo, jak reálně velký by pokles prodejů dieselů byl, kdybychom do rovnice zakomponovali i faktor nabídky. Tedy jak moc se prodalo dieselových aut loni ve srovnání s těmi, které s naftovým motorem byla ve stejné míře k mání i předloni. Tušíme, že pak by byl matematicky definovatelný pokles zájmu ještě podstatně nižší.

Popravdě řečeno se tomuto stavu divíme, jakkoli dlouhodobě nepochybujeme o tom, že většina Čechů zůstává racionální a nenechá se utáhnout na kdejakou ideologickou nudli. I tak to totiž platí, že dominantní podíl na českých prodejích aut mají firemní nákupy. A i v Česku působí spousta nadnárodních společností, které se mohou utlouci, aby daly najevo svou oddanost zeleným zítřkům i skrze nákupy elektrických aut - ať už jejich podnikání slouží jakkoli. Ani tento faktor ale nestačil k tomu, aby odbyt šel dolů a celkový podíl elektrických vozů na trhu se pohyboval okolo 1 %. Snad to budou brát česká zastoupení automobilek jako informaci hodnou alespoň zamyšlení, ne-li více.

Zdroj: ACEA

Petr Miler