Autoforum

/

Foto: Renault

Konstatovali jsme to mnohokrát a můžeme to jen zopakovat. Automobilky obvykle patří jiným lidem, než jací je řídí. A třebaže v určitou chvíli musí táhnout za jeden provaz, jakmile se plány manažerů stanou ohrožujícími pro majitele, budou šéfové vyměněni a plány pak lehce změněny.

Můžeme se dlouze přít o to, co v tom či onom byznysu povede k úspěchu zítra, příští měsíc nebo za pár let, skutečně dlouhodobě ale bude fungovat vždy jediné - schopnost efektivně uspokojovat potřeby zákazníků ve všech smyslech těchto slov. Ekonomické prostředí lze různě naohýbat, takže dočasně je možné uspět i s uměle protežovaným produktem, dlouhodobě ale žádná země, žádný kontinent nedokáže takto fungovat efektivně. Systém, který prostředí deformuje, zkrátka dříve nebo později zajde na úbytě a pak už umělé vyzdvihování čehokoli nikomu krk nezachrání.

Historie Československa a později Česka je v tomto směru nakonec nejlepším poučením. I když firmy zavřete do naprosto kontrolovaného prostředí centrálního řízení, ve kterém dekády o jejich přežití rozhoduje jen plán pár vyvolených, takže se zdánlivě nemusíte o nic snažit, stejně se jednoho dne stanou zranitelnými, pakliže podlehnou iluzi, že si mohou dělat, co chtějí. Celé umělé prostředí se po více jak 40 letech ukázalo být definitivně neudržitelným a přišlo jiné, volnější. Firmy, které nepodlehly iluzi socialismu na věčné časy, se po roce 1989 rychle přizpůsobily novým pořádkům a prospívají dodnes. Ty ostatní skončily.

Dnešní fungování Evropské unie není plánovaným hospodářstvím, ale má k němu technicky blízko. Volný trh byl nahrazen milionem přerozdělovacích mechanismů, které ve výsledku deformují jeden z nejcennějších ekonomických ukazatelů - cenu. Ta vám říká, co funguje a co ne, co je životaschopné a co ne. Pokud ale začnete házet peníze hrstmi na všechno od přestaveb budov přes investice do nového produktu až po snižování kupní ceny přímo dotací, nedozvíte se z ceny nic, neboť nevypovídá o ničem krom schopnosti nabízejícího si vyběhat nějakou umělou podporu. Kdyby lidé byli čestní a toužili dělat správné věci, možná by to ještě šlo, takto ale člověk obvykle neuvažuje. A když někteří nemají problém dělat nesmysly a hlásit se o peníze z eráru, zatímco jiní fungují bez jakýchkoli vnějších příspěvků a spoléhají se jen na peníze od zákazníků, co to asi způsobí? Přežijí v takovém prostředí jen ti schopní, kteří umí efektivně uspokojovat tužby kupců všeho druhu? Ani omylem, spíše právě naopak, což ve výsledku celý systém položí.

Tohle prostředí nám dalo elektromobily. Obecně naprosto nekonkurenceschopný produkt v poměru výkonu a ceny, který by za normálních okolností oslovoval jen pár procent kupujících nehledících jen na maximální prospěch (něco jako Teslo by nejspíše existovalo i bez dotací, třebaže asi v menším), se najednou stal jedinou buducností a hlavním výrobním programem většiny automobilek. Víc k tomu není třeba říci, aby si inteligentní člověk domyslel, kam jedině to může vést.

Být trh otevřený, automobilky s takovou věcí přijdou, nabídnou ji, zjistí, že díky ní nemohou přežít a zase s ní odejdou, tedy až na pár výjimek trefujících se do tužeb oněch pár procent kupců. Takový trh tu ale nemáme, a tak je nekonečnými regulacemi a přerozdělovacími mechanismy usilováno o to, aby se elektromobily prosadily, i když na to nemají. Výsledky vidíme už dnes (a ještě dál je trh s energiemi, to je to samé v bledě modrém) - auta jsou čím dál dražší a nedostupnější. A místo lepšího produktu za méně si místo velice univerzálního VW Golf za 600 tisíc můžete koupit velmi neuniverzální VW ID.3 za 1,2 milionu, který byl dalším milionem a víc nepřímo zadotován.

Každé soudné vedení jakékoli firmy by mělo říci, že to je cesta do pekel a bojovat proti tomu, aby po ní pod taktovkou EU muselo kráčet, to se ale dnes nenosí. Dnes se nosí velká gesta, silná slova, odvážné plány a přemáhání technických i ekonomických zákonitostí ideologickým odhodláním. Výsledek ale bude vždy stejný - pokud něco nebude dlouhodobě efektivně fungovat, skončí to samo, nebo skončí systém, který to živí. 5 let, 15 let, 50 let, to je jedno, stane se to, neboť je to dlouhodobě... neudržitelné. Že je dnes moderní slovo „udržitelnost” spojováno s pravým opakem, je jen komickou shnilou třešinkou na kyselém dortu doby.

Racionální člověk může doufat, že na to dnes odhodlaní přijdou dříve, než bude pozdě. A je to velmi pravděpodobné. Je třeba si uvědomit, že strůjci současných plánů automobilek je pár manažerů, kteří z nějakého důvodu začali mít pocit, že elektromobily jimi řízenou firmu spasí. Úplně nechápeme, že jim majitelé něco takového uvěřili, ale budiž, kolikrát to nejsou lidé znalí prostředí a nechají si snadno něco namluvit. Nejsou ale zase tak neznalí, aby neposlechli své ekonomické poradce, když jim pět minut před dvanáctou řeknou, že zvolená cesta vede přesně tam, kam od začátku vedla. Pak stačí vyměnit šéfa za někoho racionálního a včera „neměnný plán” je rázem minulostí.

Letos už jsme byli svědky menšího zmírnění elektrické zarputilosti u VW, ale tam jsme ještě daleko od skutečného vystřízlivění. Dále nutně musí být Jaguar Land Rover, jehož šéf Thierry Bolloré nejenže patřil k „elektrické úderce”, byl na jejím čele. Bolloré nastoupil do firmy před necelými dvěma roky a rozhodl se jí spasit elektromobily v naprosto absurdním tempu. Už v roce 2025 měl Jaguar nabízet jen elektrické modely, což jsme označili za naprosto nesmyslné a nedosažitelné a později konstatovali, že takoví lidé ve svých pozicích skončí, jakmile se to ukáže.

Thierry Bolloré už skončil.

Firma pochopitelně neuvádí příčinu, jako obvykle se vše přešlo „osobními důvody”, děkuje Bollorému za odvedenou práci a tak podobně. Je ale pravděpodobností hraničící s jistotou, že francouzský manažer přetáhl elektrickou strunu a 2 roky, 1 měsíc a 13 dnů před realizací jeho plánu přestat nabízet jakákoli jiná než elektrická auta se ukázalo, že je přesně tak absurdní, jak absurdní byl o dva roky dříve. Thierry B. tak s okamžitou platností přestává vykonávat své funkce u JLR i mateřského koncernu a Tata a formálně odejde ke konci roku. No a je po elektrické revoluci.

Je příliš brzy na to, aby firma odhalila nové plány, nejdříve bude muset přijít nový stálý šéf. Ale vsadím ledvinu na to, že 1. ledna 2025 budou v nabídce značky spalovací modely i nadále. Takto skončí každý, kdo bude upřednostňovat iracionalitu před racionalitou, politiku před zákazníkem, peníze shůry před penězi od kupujících, dříve nebo později. Je třeba pochopit, že elektromobily představují trhem nevyžádaný, techniky nepreferovaný, hůře použitelný a dražší produkt. Chtít se s takovým dostat pod kůži všem zákazníkům bez rozdílů je jako doufat, že si všichni zítra začnou kupovat Škodu Roomster nebo jiný nepříliš oblíbený vůz. I ten sice má své zákazníky, většina lidí po něm ale ani neštěkne ani když žádný jiný v nabídce nebude. Prostě si pak nechají auto, které mají a vyhovuje jim lépe.

Zdroj: Jaguar Land Rover

Petr Miler