Autoforum

/

Foto: Hyundai

Jít o volbu evropského auta roku, dá se to ještě aspoň z určitého úhlu pohledu chápat, tady jde ale o naprostou absurditu. Jak může být nejlepším autem pro celý svět elektromobil, který je obtížně použitelný i na řadě míst Česka, natož pak v méně civilizovaných částech světa?

Máme-li odkrýt některé taje automobilové žurnalistiky, můžeme zmínit, že většina redakčních testů probíhá od úterka do pondělka, tedy přibližně šest dnů. Během nich se novináři snaží zjistit, jak je dotyčný vůz dynamický, úsporný, komfortní i praktický. A jakkoli díky svým zkušenostem s mnoha modely dokážou publiku vymalovat relativně komplexní obrázek, mnohé jeho části zůstanou nadále zamlžené. S jistotou nelze mluvit o spolehlivosti či třeba odolnosti interiéru proti dlouhodobému používání. A ani ona praktičnost nemusí být prozkoumána zcela, pokud náhodou nedošlo třeba na převoz všeho a všech, s nimiž obvykle cestujete třeba na chatu.

V tomto ohledu mají větší výpovědní hodnotu dlouhodobé testy, při kterých jsou sledována i data související třeba se servisními náklady. Mimo to již nemáte k dispozici palivo od automobilky, místo toho si nádrž musíte plnit ze svého či v lepším případě z redakčních peněz. Tyto rozpočty ale rozhodně nejsou velkorysé, což mimo jiné znamená, že spotřeba je pod daleko větším drobnohledem, než je tomu při týdenní zápůjčce. Finální hodnocení se tak oproti vůči tomu prvotnímu, kdy se projevuje hlavně nadšení z dílčích aspektů, může radikálně lišit.

Zmiňujeme to kvůli finalistům ankety Světové auto roku 2022 (WCOTY neboli World Car Of The Year). V hlavní kategorii byly totiž do finálové trojice vybrány jen elektromobily, a to Ford Mustang Mach-E, Hyundai Ioniq 5 a Kia EV6. Ve všech třech případech tak jde o velmi drahé vozy, po kterých by bez dotací štěkl maximálně jen sem tam nějaký pes. A málokdo by se tomu divil, neboť za tříletou průměrnou gáži dostáváte auto, které má problém zvládnout na jedno nabití zpáteční cestu z Prahy do Brna. Tedy něco, co zvládne i ojetina za jeden měsíční plat.

Jít o auta, která jsou alespoň v některých ohledech dramaticky lepší než ta konvenční, neřekneme popel, to má svou cenu. Nic takového ale konkrétně na těchto autech, s nimiž máme své zkušenosti, rozhodně nevidíme. Krátkodobé aspekty mohou být zajímavé, žít se s těmito auty ale na mnoha místech ČR prakticky nedá. A to se pořád bavíme o civilizovaném středu Evropy a kandidátech na Světové auto roku. Ve většině světa budou tyto modely nepoužitelné zcela a zájem o ně tomu bude odpovídat. Jaký smysl taková volba dává?

Stojí za ní mezinárodní porota novinářů, z nichž většina měla onu trojici aut zapůjčenou jen na chvíli. Vychutnat si tak mohli jejich dynamiku nebo tichý provoz, ani v nejmenším však nikdo nemusel řešit třeba problémy s nalezením prázdné a fungující nabíječky při pracovní cestě, přemýšlet, jak elektromobil dobije při nočním stání na sídlišti nebo jak doplní baterii ve svém vesnickém stavení, kde 230 V a 16 A je maximum toho, o čem můžete snít. A nabít takto větší elektromobil je záležitost dnů, ne hodin. Stejně tak tato auta málokdo vyzkoušel způsobem, kdy zaplnil veškerá sedadla i celý zavazadelník a sledoval, kterak mizí dojezd, nebo si chvíli sjel aspoň 160 km/h po německé dálnici.

Dá se navíc předpokládat, že i po půlročních slastech a strastech s elektromobilem by mnozí porotci dali beztak svůj hlas elektrickým modelům jen proto, že tak velí společenský diktát dnešní doby. Pokud totiž některé médium velebí spalovací vozy více než ty elektrické, má problémy s inzercí - pro výrobce jsou totiž bateriové vozy stěžejními kvůli snižování flotilových emisí a jakmile někdo hází vidle do jejich plánů - i kdyby tím jen reflektoval přání zákazníků -, berou to jako projev nepřátelství.

Suma sumárum se tak holt musíme smiřovat s tím, že nejlepší auta roku těmi nejlepšími nejsou ani náhodou. Ony tituly mají jen napomoci navýšit zájem veřejnosti, který je bez dotací prakticky minimální. Svým způsobem jsme tak znovu u známého pořekadla o ptáčkovi, kterého když lapají, pěkně mu zpívají. Je ovšem smutné, že tyto oslavné etudy jsou založené víceméně na zkušenosti, které nereflektuje skutečné používání auta ze strany jejich kupců a už vůbec neberou v potaz fakt, že v Jižní Americe panují docela jiné poměry než v Evropě. A toto, připomeňme, není volba evropského auta roku.

Lze pak už jen dodat, že kromě hlavní kategorie byli zvoleni finalisté i v těch dalších, s elektrickými tlaky lze ale počítat rovněž. Výjimkou je jen volba městského auta, kde je stále ještě důraz kladen na cenu. Kvůli tomu bateriová auta prakticky nemají šanci, byť nám něco říká, že je to jen otázka času. Jak vše dopadne letos, se dozvíme 13. dubna, kdy budou u příležitosti newyorského autosalonu vyhlášeni vítězové.

Finalisté Světového auta roku 2022

Ford Mustang Mach-E
Hyundai Ioniq 5
Kia EV6

Finalisté elektrického světového auta roku 2022

Audi e-tron GT
Hyundai Ioniq 5
Mercedes-Benz EQS

Finalisté světového městského auta roku 2022

Opel Mokka
Toyota Yaris Cross
Volkswagen Taigun

Finalisté světového luxusního auta roku 2022

BMW iX
Genesis GV70
Mercedes-Benz EQS

Finalisté světového sportovního auta roku 2022

Audi e-tron GT
BMW M3/M4
Toyota GR86/Subaru BRZ

Finalisté světového designového ocenění roku 2022

Audi e-tron GT
Hyundai Ioniq 5
Kia EV6

Zdroj: WCOTY

Petr Prokopec