Autoforum

/

Foto: Audi

Jedním z typických argumentů při protěžování elektromobility je vedle boje s klimatickými změnami omezení závislosti „západu” na ropě ze zemí Blízkého východu. Co ale reálně elektromobilita se spotřebou ropy dělá?

Asi vám neodhalíme největší tajemství vesmíru, když konstatujme, že zejména v Evropě se v případě aut těší největší politické přízni elektromobily. Možná ne u nás, po nadcházejících volbách se to ale snadno může změnit. Důvodů je řada a když už někoho nedojímá značně pochybná ekologická motivace, najdou se i jiné argumenty.

Tím, se kterým i řada lidí nesouhlasících s tímto způsobem boje s klimatickými změnami souzní, je často omezení závislosti toho či onoho regionu na ropě. I když se černé zlato těží na mnoha místech světa, hybnou silou je a nejspíše vždy bude politicky potenciálně nestabilní Blízký východ. Není zkrátka dobré být závislý na tom, zda vám zítra „přijede ropa”, elektřina se dá vyrábět lecjak prakticky kdykoli.

Byl by to férový argument, kdyby ovšem byl pravdivý. Realitou je, že vliv elektrifikace osobní automobilové dopravy na spotřebu ropy je i střednědobě zcela zanedbatelný až nulový. A i kdyby se dlouhodobě projevila více, její celkový potenciální vliv je při vývoji v jiných oblastech tak malý, že o nějakém omezení závislosti nebude moci být řeč.

Jasně to ukazují data Mezinárodní agentury (IEA) pro energii mapující spotřebu ropy v Norsku. To je země, která propadla snu o elektrifikaci automobilové dopravy a elektromobily tak zvýhodňuje resp. ostatní auta tak znevýhodňuje, že si cokoli na benzin či naftu koupí jen pár nadšenců. Je to země s nejvyšším zastoupením elektrických automobilů mezi novými vozy už po několik let a situace vygradovala letos v srpnu, kdy se podle Der Spiegel prodalo v Norsku 71,9 nových aut s elektrickým pohonem.

Zrovna Norsko tím svou závislost na ropě řešit nemusí, má jí samo dost, ale na celkové spotřebě ropy v zemi by to být už znát mělo. Však nová auta jsou těmi, která jsou v provozu především a situace gradující srpnovou statistikou trvá už roky. Jenže data IEA nic takového neukazují. Poptávka po ropě v Norsku neklesla a data sahající až do roku 1990 ukazují tu menší vzestup, tu menší pokles, celkově ale velmi stabilní (a ve výsledku po skoro třech dekádách vyšší) spotřebu, na níž se rozmach elektromobilů nepodepsal prakticky vůbec.

Důvodem podle IEA je, že osobní automobily přispívají celosvětově pouze ke čtvrtině poptávky po ropě, takže i jejich úplný přechod na elektrický pohon nebude znamenat zase tak moc. Tomu jsme ale na hony vzdáleni - do elektromobilů se hrne možná Evropa, trochu USA a na oko Čína, krom EU a některých dalších evropských zemí ale neexistuje prakticky nikdo, kdo by se do nich vrhal po hlavě s bláznivými závazky směřujícími kamsi k období po roce 2030.

Navíc je třeba říci, že i kdyby s náhodou jednou všichni rozhodli jít směrem k elektrickým autům, bude to velmi, velmi pomalý proces završený možná ani ne onou 25% změnou. Proč? Protože jedna věc jsou nové prodeje, druhé zastoupení v celé flotile aut. I když Norové tlačí na elektromobilitu už 10 let a jsou na zastoupení přes 70 % mezi novými vozy, pouze desetina celého vozového parku je tam elektrická. Tohle je opravdu na dlouho, spalovací auta se navíc dále prodávají nová, ve většině světa z většiny a bude tomu tak ještě dlouho.

IEA navíc říká, že ostatní zdroje poptávky po ropě nabírají na obrátkách. Poptávka po naftě (pro jinou než osobní dopravu) a v petrochemii se zvyšuje, a tak působí i proti snižování počtu osobních automobilů v Norsku. IEA tak tak už ztrácí jistotou v dlouhodobém očekávání, že poptávka po ropě dosáhne vrcholu před nabídkou a stlačí cenu ropy dolů. V tuto chvíli to vypadá spíše tak, že poptávka po ropě bude odolnější, než se zdálo a nabídka může dosáhnout vrcholu před poptávkou. To by naopak vyhnalo ceny nahoru.

Přesně tomu nasvědčuje i vývoj v Norsku, který mimo jiné připomíná, proč Norům může být šumafuk, že tlakem na rozmach elektromobility jdou proti tomu, co je živí - tato země by nikdy nebyla tam, kde je, kdyby neměla tak ohromné příjmy z těžby a prodeje ropy. Protože sami nejlépe vidí, že ani totální přechod na elektrický pohon osobních aut, který by ve většině světa mohl nastat teoreticky za 50, možná 100 let (a možná také nikdy) jejich „zlaté tele” nezařízne.

Představa o omezení závislosti na ropě v souvislosti s osobními elektrickými auty je zjevně další iluzí nemající opodstatnění v realitě.

Zdroje: Der Spiegel, IEA

Petr Miler