Autoforum

/

Foto: IG Metall, tiskové materiály

„Tak poslouchej Blume, nespadnul jsi z nebe? Vykopli jsme Diesse a vykopneme i tebe!” chce se pod tíhou jejích vyjádření parafrázovat jednu známou píseň. Bující krize ve Volkswagenu je velký test moci odborů nad celou společností, zatím tahají za kratší kus provazu.

Dění ve Volkswagenu se po nedávné smršti na oko uklidnilo. Je to ale skutečně jen zdání, jakýsi klid před bouří daný tím, že si zejména vedení společnosti pro tuto chvíli vystřílelo všechny ostré náboje. Realitou je, že k tomu hlavnímu se teprve schyluje - vedení firmy si formálně udělalo prostor pro to, aby mohlo začít rozdávat výpovědi ve velkém a uzavřít hned několik fabrik. Analytici to kvitují: „VW je konečně ochoten v Evropě řešit své problémy s náklady,” řekl k věci Tim Rokossa z Deutsche Bank. Co odbory? Tak ty to nekvitují ani náhodou.

Pro zaměstnance společnosti je práce ve VW něco jako ráj na zemi a šéfka odborů Daniela Cavallo to zatraceně dobře ví. Situaci uvnitř firmy nyní detailně rozebírá Autocar, který jasně ukazuje, jak mocnou silou v ní je. Kolega Nick Gibbs připomíná, že to je ona, komu je připisována zásluha za brzký odchod Herberta Diesse z čela společnosti. Také on se dostal do úzkých se svou sázkou na elektrická auta a efektivitu fungování společnosti chtěl zlepšovat na úkor zaměstnanců. Cavallo si coby členka dozorčí rady zastupující právě zaměstnance vymiňovala jeho odchod tak dlouho, až uspěla.

Na Diessovo místo přišel Oliver Blume, který byl jako dlouholetý zaměstnanec VW (Diess byl „cizák” z BMW) vnímán jako smířlivější síla, která bude rozumět tomu, že takový ráj pro všechny nelze rozvracet jen proto, že by na svou štědrost také mohl celý zajít. Jenže uběhly dva roky a už i Blume „zlobí” - řekl, že situace ve firmě je „alarmující” a situace je podle něj „tak vážná, že prostě nemůžeme nechat vše pokračovat jako dosud”, čímž chtěl zaměstnancům naznačit, že se také budou muset uskromnit. Danielu C. to ale nedojímá, ani trochu.

Šéfka odborů říká, že odvolávaní se na zmenšování celého trhu je irelevantní a s VW Group nemá nic společného. Podle ní je za vše odpovědné vedení firmy: „V posledních letech bylo učiněno mnoho špatných rozhodnutí. Teď se nám to vrací,” říká Cavallo a znovu si bere do úst svého „oblíbence”, Herberta Diesse. Podle něj selhal už tím, že odmítl investovat do hybridních pohonů: „Myslel si, že hybridy jsou jen okrajovou věcí, která rychle zmizí. Nyní je tomu jinak. A my jsme z velké části zůstali stát s prázdnýma rukama,” říká.

Diesse kritizuje také za problémy s elektromobily, absenci levného elektrického modelu, uspěchanou snahu o přechod jen na elektrický pohon a asi milion zoufalých, někdy už zmařených plánů, jak z toho všeho ven. Divize Cariad, projekt Trinity, investice do Xpengu, pět miliard nalitých do Rivianu... Nic z toho Cavallo „nedává”. Zrovna poslední zmíněný krok, který někteří kvitují, je jí těžce proti srsti. Tak VW sype miliardy do takové firmy a na vlastní zaměstnance nemá: „Můžeme si být jisti, že to nebude jen další hrob za miliardy eur?” ptá se Cavallo.

Někdy si skoro říkáme, zda nechce VW Group řídit sama, ale to její pozice není. V tuto chvíli odmítá jakékoli propouštění, jakékoli zavírání, jakékoli parciální kroky tím směrem. A hrozí, že obrátí hněv lidí proti komukoli, kdo se o toto bude snažit - Diess skončil a Blume může skončit též. „Nehodláme tolerovat tuhle salámu metodu, při které vedení zpochybňuje alokaci zdrojů, útočí na naše interní mzdové dohody a dál neuznává stejnou důležitost ziskovosti a jistoty zaměstnání,” říká.

Situace ji připomíná to, co se dělo na počátku 90. let: „Tehdy byla pracovní místa v akutním ohrožení a nakonec nás mohl zachránit jen čtyřdenní pracovní týden se ztrátou části mezd,” říká s tím, že tehdy se VW potýkal s podobnými problémy - slabá ekonomika, zvýšená konkurence z Asie (tehdy hlavně Japonsko, později Korea) a jisté nasycení trhu. Tohle Cavallo znovu nechce, má ale reálnou šanci tomu zabránit?

Politicky je možné cokoli, tlaky na zachování statu quo budou ohromné a výsledkem klidně může být druhé, třebaže podobně marné „Wir schaffen das”. Pokud ale tohle Blume a spol. ustojí, návrat do 90. let je skutečně reálný a vedením firmy snad i chtěný. Na každý pád je to dlouho nevídaný test moci odborů nad celou společností. Jeho výsledek ukáže jen čas.

Zdroje: Autocar, Volkswagen

Petr Miler