Autoforum

/

Foto: Škoda Auto

Rozsáhlá analýza Reuters ukazuje, jak ekonomickou realitu nelze popřít a každá hra na něco, co ve skutečnosti není, jejich strůjce jednou dožene. Leasingovky už se bojí o svou vlastní zadnici a varují: Nenuťte nás do toho, nebo tahle auta vůbec nebudeme nabízet.

Soused bydlící o pár domů vedle si nedávno koupil elektrické auto. Podivil jsem se tomu, neboť v místech, kde žiji, je opravdu velmi obtížné takový vůz dobíjet větším výkonem než pár kilowatt. Po dlouhé cestě je tedy vrácení auta do plně akceschopného stavu otázkou několika dnů, ne hodin. Dotyčný je ale jedním z těch, kteří obvykle jezdí jen „od chalupy k rybníku”, takže je mu to celkem jedno. A byť je trochu komické vidět, že má auto pořád připojené doma, a pak ho vidí člověk na návštěvě u vlastní matky, kde ho raději okamžitě připojí též, nemám s tím žádný problém, je-li s vozem spokojený.

Když mi auto ukazoval a předestíral mi jeho výhody, varoval jsem ho před jednou věcí, o které se na našem webu zmiňujeme pravidelně - extrémní ztrátou hodnoty, která jeho vůz nepochybně postihne. Je to šetřivý, obyčejný člověk, takže jsem ho jen chtěl varovat před tím, co by ho mohlo bolet, opáčil ale s tím, že auto vzal na operativní leasing, takže na tomto poli má vystaráno. To byla z jeho strany moudrá volba, je to jediný způsob, jak se tomuto riziku vyhnout, mění ale objektivní realitu? Jeho coby spotřebitele ochrání, ztráta hodnoty těchto aut je ale fakt, který někdo musí zaplatit. A pokud se leasingovky „seknou” v odhadech budoucího vývoje cen těchto aut, budou to ony, kdo celou party „zatáhne”. Vlastně nebudou, ony už v této pozici jsou.

Informuje o tom agentura Reuters, která se obrátila na leasingovky v reakci na iniciativu EU, která pod tlakem lobbyistů z Transport & Environment zvažuje, že by už od roku 2030 nařídila leasingovým společnostem pronajímat jen taková auta. Je to krásný socialistický nápad, který ale může vytanout na mysli jen někomu, kdo absolutně není schopen předjímat jeho ekonomické dopady. A vzhledem k tomu, že EU soustavně dokazuje, že toho schopna buď není, nebo je jí to úplně jedno, může se takovým směrem klidně vydat. Leasingovky jsou z toho u vytržení a říkají, že jsou připraveny celou dosavadní „elektrickou revoluci” v Evropě jednou ranou potopit ještě dřív, než takový nesmysl EU realizuje.

Proč? A jak? Samy leasingovky dosud chtěly být správně „zelené”, a tak lidem - podobně jako mému sousedovi - nabízí pronájem elektrických aut za v podstatě nereálné, uměle nízké ceny. Výše padlo, že tak činí proto, že se mýlily či mýlí v odhadech budoucích cen, ale byl to skutečně omyl? Experti na odhad vývoje budoucích cen aut, jejichž analýzy samy používají, už dávno varovali, že elektromobily trápí extrémní propad hodnoty a většina z nich bude rychle bezcenná, což se také stalo. Takže buď leasingovky jejich analýzy ignorovaly a myslely si, že jsou chytřejší, anebo - a to spíš - si řekly, že na to kašlou a pronajímání těchto aut budou v kvůli svým závazkům směrem k ESG či jiným kryptokomunistickým nesmyslům dotovat. Jenže se jim to vymklo z rukou.

Problém je jednak v tom, že poklesy hodnot jsou nakonec ještě vyšší než ty nejčernější vize, navíc se elektrických aut takto nedostalo do oběhu úplně málo. Spousta lidí pochopila, že to je jediná cesta, jak elektromobil „uplatit”, a tak zatímco v případě všech aut bez rozdílu na pohon je jich přes různé formy leasingu prodáváno okolo 60 procent, v případě elektromobilů jde o plných 80 procent vozů. To je též víc, než leasingovky čekaly, a tak mají na hrbu dvojitý problém - víc aut, než chtěly, s větším poklesem hodnoty, než byly ochotné snášet. A pro EU je to současně problém v tom, že právě s tímto prodejním kanálem odbyt elektromobilů stojí a padá.

EU by tedy byla ráda, aby takto šlo do světa aut jen víc, tomu se ale leasingovky brání. Postupně pronájmy elektrických aut zdražují, čím víc se jich ale prodá, tím víc padají na ceně a tím větší ztráty leasingovkám způsobují. Je to další bludný kruh, ze kterého bude těžké vystoupit, neboť byznys leasingových firem je jednoduchý - auto koupí za cenu A, prodají za cenu B, rozdíl A minus B dělený délkou pronájmu pak musí pokrýt ztrátu hodnoty, související služby (pojištění, servis...) a ještě něco firmám vydělat. Pokud ale cena pronájmu nepokryje ani pokles hodnoty, jsou tam, kde se dříve nebo později ocitne vaše dnešní snídaně. A budou tam tím víc, čím víc po nich EU bude chtít, aby dodávky takových aut zajišťovaly.

Nepřekvapivě se tak staví na zadní: „Když budeme příliš tvrdě tlačeni, aby všechno bylo elektrické příliš brzy... Moji akcionáři řeknou: 'Nechceme riskovat!' a jsme mimo trh,” říká k věci Tim Albertsen. To je generální ředitel firmy Ayvens, dříve ALD Automotive, jedné z největších evropských leasingových společností, takže rozhodně ví, o čem mluví. „A buďme upřímní, kdo jiný to bude riskovat?” dodává řečnicky s tím, že venku budou rázem všichni.

Tím přesně popisuje současnou náladu v oboru. EU tlačula, leasingovky se tlaku poddaly, staly se ale jen dalšími z těch, kteří se s elektromobily šeredně spálily. Je jasné, že pro ně jde o ztrátový byznys, jakkoli na přímý dotaz Reuters odmítly být konkrétní s odkazem na obchodní tajemství či jiné důvody nutící je k diskrétnosti. Nejvýmluvněji na to zareagoval Bart Beckers, viceprezident Arvalu, který přiznal, že ztráty pramenící z nízkých zůstatkových hodnot elektromobilů existují, ale pro hospodaření celé společnosti nejsou rozhodující kvůli omezenému počtu takových aut v portfoliu: „Ale ty částky nejsou zanedbatelné,” řekl dále Beckers. „Stejně jako ostatní lídři na trhu jsme tak již byli nucenu zvýšit ceny (operativního leasingu - pozn. red.) kvůli nízkým zůstatkovým hodnotám,” dodal.

Ony podíly elektromobilů ale už úplně malé nejsou. U Ayvensu i Arvalu jde asi o 10 % veškerého vozového parku, což jen v případě těchto dvou firem dělá přes půl milionu aut. A prodělávat na půl milionu aut a deseti procentech portfolia? To přece není nic, pokud navíc EU bude svůj tlak na tento sektor zvyšovat, bude celý problém dál bobtnat.

„Čím větší bude podíl elektromobilů v portfoliích, tím větší bude tento problém,” říká k věci Richard Knubben, šéf sdružení Leaseurope, která jedná za evropské leasingové firmy a půjčovny aut. Leasingovky tak raději ustupují od své „zelené” agendy a nabízejí elektrická auta za realističtější ceny. Zatímco v srpnu 2021 stál operativní leasing elektromobilu za 1,1 milionu Kč v průměru jen 284 Eur měsíčně, což bylo výrazně méně než 473 Eur za ekvivalentní model se spalovacím motorem, nyní stejně drahý elektromobil stojí v průměru měsíčně 621 Eur, zatímco spalovací vozy jsou levnější 468 Eur.

I to je nakonec efekt, který EU nedomyslela, neboť cena operativního leasingu vychází primárně právě ze ztráty hodnoty auta. Jenže jak EU tlačí na elektromobily bez vazby na tržní realitu a poptávku po nich, dochází k omezování nabídky spalovacích aut, která ale lidé dominantně chtějí, a to i jako ojetiny. Jejich hodnota tedy klesá pomaleji, což jejich leasingy zlevňuje, zatímco u elektromobilů se děje pravý opak. Zní to tragikomicky, ale za to, že vaše dieselová Octavie Combi ta poslední tři roky sotva něco ztratila na ceně, můžete poděkovat hlavně Bruselu, který by ji nejraděj vystřelil na Mars. Jeho tlak na elektromobily je nepromyšlený tak moc, že místo toho, aby činil spalovací vozy bezcennými, z nich dělá držáky hodnoty.

Zpátky ale k leasingovkám, které to pochopitelně též nutí obchodovat raději se spalovacími vozy. Pokud řeknou, že elektromobily už kvůli přílišnému riziku ztrát „dělat nebudou”, trh s těmito vozy zkolabuje zcela ještě dřív, než přijde nějaký mandát jejich prodeje, protože bez „operáků” je 80 procent trhu pryč. A pokud je na něm někdo nahradí, bude to stejně moci dělat ve velkém jen za realistické ceny, za které taková auta skoro nikdo chtít nebude. To je zas jednou spirála vedoucí k nule.

A pokud se EU rozhodne jít cestou diktátu? Beckers z Arvalu na to reaguje lakonicky s tím, že by to stejně prodeje nezajistilo a leasingový trh zničilo. „Jednoduše řečeno, ceny by šly nahoru. To by odradilo firemní flotily od pokračování v pronájmu,” uvedl s tím, že firmy by si koupily auta přímo či jinými kanály. A elektrická by znovu nebyla.

Je to relativně „hutné” téma, ale závěr je pořád jediný, přesně ten samý, který jsme v souvislosti s tímto tématem konstatovali loni: „Kolotoč přerozdělování hází horký brambor vnitřní neefektivity elektrických aut z rukou jednoho subjektu do rukou jiného, fakticky problematický stav ale nikdy nevyřeší.” To je celá realita. Elektromobily jde za současného stavu věcí nařizovat jen za cenu ohromných ekonomických ztrát, které na někoho dopadnou. A bude tomu tak do chvíle, dokud se nestanou konkurenceschopným zbožím, což mj. přinese i zachování vyšších zůstatkových hodnot. Až se to ale stane, pak je nebude třeba nařizovat, prosadí se samy... EU prostě tlačí na něco, co si prostě nemůže vynutit. Budeme se opakovat, ale auto není papírové brčko.

„Socialismus funguje pouze na dvou místech: V nebi, kde ho nepotřebují, a v pekle, kde už ho mají,” řekl v 80. letech Ronald Reagan. Od té doby se na tom nezměnilo nic, my přesto v roce 2024 s vidinou nebe míříme pod taktovkou zřetelně socialistických nápadů do pekel. A výše popsané je jedním z projevů právě toho.

Zdroj: Reuters

Petr Miler