Autoforum

/

Foto: Ford

Je to hotový pomník zkázy evropské divize Fordu, která během pouhých dvou dekád přišla skoro o všechno. Obří historická továrna, kde už od roku 1970 vznikaly nejslavnější modely značky, od příštího roku nebude mít využití. Je na prodej, nikdo ji ale ani po měsících nabízení nechce.

Kritiku nikdo nemá rád, žádný soudný člověk nemůže s úsměvy a díky sledovat, jak jeho snahy cupujete na kousky. Stejně tak by se ale každý soudný člověk měl být schopen zamyslet nad tím, zda taková kritika není náhodou oprávněná, konstruktivní, zda není jen nastavením pověstného zrcadla, které posouvá vnímání jinak stejné reality do jiného světla. Však nikdo nemá patent na rozum a jakmile přestanete vnímat své okolí, uzavřete se jen ve svém vlastním vnímání a v přesvědčení, že vámi nastolená cesta je ta jediná správná, obvykle se spálíte.

Tato slova nutně připomíná pohled na vývoj aktivit Fordu v Evropě a naši interakci s touto automobilkou. Ani my nemáme patent na rozum, už v hloubi minulé dekády jsme ale začali být velmi kritičtí k tomu, co tu automobilka provádí. Bylo zřejmé, že ztratila cestu, že ztrácí schopnost reflektovat přání svých zákazníků, mezi které většina členů redakce svého času patřila. Byla to konstruktivní kritika vedená ve snaze napravit chyby a omyly a vrátit se na cestu vedoucí k úspěchu. Tak to ale Ford nikdy nevnímal.

Jak už padlo, kritiku nemá rád nikdo, některé firmy ale jsou schopny se jí postavit čelem a přemýšlet nad tím, co udělaly špatně. Jiné ovšem jen začnou kopat kolem sebe a místo řešení podstaty problému investují do toho, aby umlčely ty, kteří na něj upozorňují. Ford na české i evropské úrovni byl této vadné kultury plný a vystupoval vůči nám i jiným kritickým hlasům velmi agresivně. Teď má, co chtěl mít, bohužel.

Nikdo z redakce už žádný Ford nemá a nejsme zdaleka jediní, kterým nezbylo než řady zákazníků značky opustit. Ještě okolo roku 2005 prodávala automobilka v Evropě na 1 750 000 vozů ročně, přes postupný ústup ze slávy ale v roce 2018 pořád dokázala prodat přes 1 milion aut. Tehdy se to ale stalo naposledy a byť v tu chvíli muselo být snad už každému jasné, že firma nezvolila správnou strategii, pokračovala v ní dál. Loňská čísla zatím nejsou k dispozici, předloni se ale evropský odbyt značky propadl na pouhých 544 496 vozů. To je daleko nejméně v evidované historii a asi 70% pokles oproti rokům slávy. Co na to Ford? Vsadil vše na ještě méně žádanou elektromobilitu.

Je to něco jako sebevražda v přímém přenosu, nedává to smysl. Kdyby byl Ford s takovým výsledkem spokojený, fajn. Ale on spokojený není a z vlastního neúspěchu viní ty, kteří před ním neschovávají zrcadla za skříň. Jak absurdní to je, zvláště pak v Česku - tady značka loni prodala 5 655, skoro o 24 % méně jak předloni a pouhou třetinu vozů oproti roku 2017. A víte, kolik jich bylo elektrických? Přesně 69. Jak může tváří v tvář těmto číslům dál někdo tvrdit, že vše spasí elektrifikací? Je to zřetelná spirála omylů, ze které Ford odmítá vystoupit.

Jak se navíc nyní ukazuje, problémy už nemá jen s prodejem aut, prodat nedokáže ani postupně vyklízené fabriky. Ty s výše popsaným sešupem prodejů pochopitelně nejsou vytížené, což je velmi neefektivní. Ford se tak rozhodl svou produkci v Evropě omezit a v nejlepším případě přesunout do levnějších lokalit, což odnese také jeho velká továrna v německém Saarlouis. Je to historické místo, kde od roku 1970 vznikaly největší prodejní hity značky, mimo jiné tam postavili přes 6,5 milionu Escortů. Kdeže tyhle časy jsou...

Dnes v jedné ze sárských metropolí vyrábí Focusy, kdysi též jednu z dojných krav značky, dnes spíše velký propadák. V roce 2025 Focus skončí bez nástupce, protože spalovací auta nesmí projet, a tak tuto továrnu chtěl prodat. Vypadalo to, že ruka je v rukávě a fabriku koupí čínské BYD, jenže nakonec nestalo a nestane. Číňané z dohody loni vycouvali, když odmítli podepsat závaznou smlouvu o budoucím prodeji, kterou bylo nutné podepsat do 30. září. A své stanovisko už nepřehodnotili.

Ford tak zkraje října oznámil, že ve snaze zachránit tisíc pracovních míst, které dnes v Sársku obstarává, zkusí pro fabriku najít jiného kupce. Podle vlastních slov rezignoval na to, že by továrnu jako celek prodal jiné automobilce (protože kdo by dnes chtěl velkou automobilovou továrnu v Evropě, zvláště pak v Německu, že?), a tak ji chtěl po částech prodat výrobcům jiného zboží, hovořilo se mimo jiné o producentech solárních panelů. Ale ani to se jí nedaří.

Kolegové z Auto News informují, že jednání s potenciálními kupci pokračují, žádné konkrétní řešení ale není na obzoru. Z přibližně 4 500 zaměstnanců tak nejspíše okolo čtyř pětin z nich čeká propuštění, neboť Ford pro ně za stávajících okolností (firma bude ráda, když za rok 2023 prodá v Evropě aspoň 100 tisíc Focusů) nemá využití a nechce riskovat, že mu „zůstanou na krku” i poté, co výrobu zcela ukončí.

Odbory z toho pochopitelně nejsou šťastné a hodlají se bránit, co ale mají za nastalé situace v ruce? Donutí snad firmu planě vyrábět to, co od ní lidé nekupují? Pro samotný Ford je to pak další z řady nepříjemností, která bude stěží tou poslední, pakliže automobilka nebude schopna přehodnotit svůj přístup. Se stoprocentní sázkou na elektrická auta bude jen přihlížet dalším a dalším propadům svých prodejů se vším, co takový vývoj musí následovat.

Zdroje: Auto News, Ford, JATO Dynamics, SDA

Petr Miler