Autoforum

/

Foto: Porsche

Nový ministr dopravy rozhodl o změnách v legislativě týkající se flotilových limitů spotřeby paliva v USA, které byly za předchozí administrativy nastaveny na reálně nedosažitelnou úroveň stejně jako v EU. Chce tak zastavit umělé zdražování nových aut a stejně umělé nařizování těch elektrických.

Amerika má nového ministra dopravy. Jmenuje se Sean Duffy a podobně jako jeho jediný přímý nadřízený, prezident Donald Trump, nemíní ztratit ani hodinu času při snaze zvrátit dosavadní politiku USA směřující k nepřímému nařizování elektrických aut.

Zastánci těchto vozů se sice pravidelně brání slovům jako „nařizování” nebo „zákazy”, tím ale ukazují jen svou zaujatost či nedostatek rozhledu. Jasně, americká legislativa nikde nikdy přímo neřekla, že by si někdo od nějaké chvíle určité auto koupit musel, popř. nesměl, nastavila ale takové dílčí podmínky, že k ničemu jinému beztak nesměřovala.

Je to to samé jako v mé druhé domovině v Nizozemsku, kde sice také nikdo přímo nenařídil nebo nezakázal kupovat si určitý druh aut, podobné dílčí podmínky ale například zcela vytlačily z trhu dieselové vozy. Zakázané nejsou, jak jsme ale nedávno probírali, většina takových aut už se v zemi ani nenabízí a to málo, které k dispozici je, kupuje jen hrstka nejbohatších lidí a státních institucí, které tím nejlépe dávají najevo, jak moc vážně lze brát slova o vhodnosti protežovaných elektrických náhrad pro každého.

To samé je dnes ve vztahu ke spalovacím autům jako takovým zavedeno v rámci celé EU, a to bez ohledu na to, zda mnohokrát skloňovaný, téměř výslovný (znovu to není úplně explicitní, ale výsledek je stejný) zákaz spalovacích motorů plánovaný na rok 2035 zůstane v platnosti nebo ne. Pokud musíte od určité chvíle dosahovat s prodávanými vozy jisté úrovně emisí CO2, které lze dosáhnout jen tak, že prodáte určité procento na oko bezemisních elektromobilů, k čemu to asi povede?

Podobný institut zavedli už dříve v USA. Jmenuje se CAFE (Corporate Average Fuel Economy) a zejména Bidenova administrativa z něj udělala to poněkud hořkou kávu. CAFE je tedy méně pokrytecký v tom, že hovoří o průměrné spotřebě paliva prodávaných aut jednotlivých výrobců, zatímco legislativa EU se schovává za emise CO2 (jimž je spotřeba paliva přímo úměrná, je to prostě jako litry vs. krychlové metry), jinak se z něj ale stala ta samá pitomost. Biden a spol. totiž rozhodli o tom, že k roku 2031 budou muset všechny vozy každého výrobce dosahovat v průměru spotřeby 50,4 mpg, tedy asi 4,66 litru benzinu na 100 km. Jinak přijdou pokuty apod. jako v EU.

Taková spotřeba je reálně dosažitelná hrstkou prťavých úsporných aut, s Golfem TDI s ní velmi defenzivní ježdění obsloužíte. Kdo ale byl někdy v USA, ví, že tohle není zrovna typické a už vůbec ne průměrné americké auto. Cíl byl tedy stanoven s jasným vědomím toho, že reálně nikdy nemůže být dosažen, takže oklikou pouze nutí výrobce - a zprostředkovaně zákazníky - vyrábět a kupovat elektrická auta s uměle minimalizovanou spotřebou (byť 0 jako v EU to znovu není).

Co má něco takového za následek? Dobře to vidíme u nás, není to už žádné mystérium. Automobilky začnou kašlat na to, co zákazníci chtějí, a investují peníze do vyhnutí se případným pokutám. Vyrábí, prodávají a zákazníkům do chřtánu šiškují elektrická auta, protože jsou ale mj. výrobně tak drahá, že by se za reálnou cenu neprodala, jsou nabízena pod cenou, zatímco ta chtěná spalovací jsou uměle zdražována, aby tento ekonomický průšvih vykompenzovala. Nemusí to tak dělat každý, existují i jiné metody zacházení s tímto institutem, nejen šéf Renaultu vám ale potvrdí, že toto se reálně děje.

Sean Duffy to v Americe právě zrušil.

Nový ministr tedy nařídil Národnímu úřadu pro bezpečnost silničního provozu (NHTSA), aby přehodnotila pravidla popsaná pravidla uplatňovaná pro automobily vyrobené od modelového roku 2022, jak informuje New York Times. Předchozí limity zůstanou v platnosti. Nejzajímavější ale nakonec na celém kroku není krok sám, ale velmi výmluvné komentáře nového ministra k němu vydané.

„Uměle vysoké limity spotřeby paliva způsobují vysoké náklady, které činí mnoho nových modelů vozidel nedostupnými pro průměrnou americkou rodinu a majitele malých podniků,” uvádí trefně s tím, že vedou k něčemu, co situaci v USA nepomáhá. Jmenuje zranitelnost elektrické sítě a nutnost spoléhání amerických automobilek na zahraniční materiály pro baterie do takto nepřímo nařizovaných elektromobilů.

Dalšími argumenty pak roztrhal zřetelně vylhané, leč mnohými slepě papouškované zdůvodnění těchto nařízení, že mají „motivovat řidiče k přechodu na elektrická auta”. Proboha jak? Ale vážně: Jak by asi realistický cíl o nízkou spotřebu paliva k něčemu takovému motivoval?

Řeknete si snad: „Super, moje spalovací auto teď jezdí díky vládě jen za 1,8 litru benzinu na 100 km (cíl EU pro rok 2030 přepočtený z limitů CO2), tak to si koupím elektromobil!” Samozřejmě ne. Smyslem těchto nařízení od začátku není zefektivnit fungování aut, zřetelně jde o nastavení reálně nedosažitelného cíle, který lze uměle splnit jen vnucováním aut s na oko nulovou spotřebou. Tedy těch elektrických. A současně vytlačováním těch spalovacích z nabídek. Schovávat to za cokoli jiného je pokrytectví par excellence.

Nikdy tu tedy nešlo motivaci zákazníků k tomu si něco koupit. Šlo o jejich donucení k tomu to udělat za pomoci přerozdělování na úrovní výroby a prodeje, které fakticky omezí možnosti jejich volby a uměle zvýhodní jedno řešení na úkor druhého. Duffy to dál podporovat nemíní, a tak to odpískal.

Je to o důvod víc vrátit se do reality a opustit iluzi efektivity řízení podobných procesů shora. Pokud tu existuje trh pro elektrická auta, automobilky je vyrobí a nabídnou. A pokud budou takové vozy opravdu komplexně lepším řešením, na trhu se prosadí a nikdo s tím nebude mít problém. Umělé zvyšování cen spalovacích aut s cílem zabránit jejich prodeji na úkor lidmi nechtěných alternativ je jedním slovem zlo.

Pánem má být zákazník, ne politické řízení země či nad nimi stojících institucí. Kdo toto odmítá je nejen přítelem totalitních manýrů, ale nakonec dělá medvědí i samotným elektrickým autům - všechno to vnucování okolo nich v momentě, kdy nejsou konkurenceschopná, je činí nejen nepřijatelnými pro část publika nyní, ale dává jim i do budoucna problematickou image, které se hned tak nezbaví.

Zdroj: New York Times

Petr Miler