Autoforum

/

Foto: Volvo

Už zvenčí působí impozantně, uvnitř pak bez velké nadsázky skrývá malý hotel na kolech. Problém? Na evropských silnicích novou generaci tahače VNL nepotkáte, určena je znovu jen pro Ameriku.

V osmdesátých letech minulého století vládly americkým kinům Arnold Schwarzenegger a Sylvester Stallone. Druhý zmíněný se v roce 1987 objevil i ve snímku Over The Top (u nás známém pod názvem Do útoku), který široké veřejnosti přiblížil soutěž v páce. Já jej pak asi navždy budu mít spojený s klasickými americkými kamiony. Tedy takovými, jenž mají příď protaženou dopředu a působí jako obrovská monstra, jimiž vlastně i jsou. Zvláště pak modely spadající pod osmou hmotnostní třídu, která startuje na 15 tunách a stoupá klidně i na více než dvojnásobek.

V této třídě se již dlouhodobě pohybuje také Volvo VNL. Švédský výrobce aktuálně ukázal zcela novou generaci tohoto špičkového a vpravdě luxusního stroje, který se chlubí spotřebou nižší o 10 procent. To na první pohled nemusí vypadat jako něco světoborného, ovšem je třeba si uvědomit, že američtí řidiči běžně zvládají najet zhruba 160 tisíc kilometrů ročně. Ona desetiprocentní úspora na palivu tak může u jediného kousku vyústit v redukci nákladů o 120 tisíc korun. Bavíme se přitom o jednom voze a jednom roce . nyní si vše vynásobte parkem, do kterého patří klidně desítky kamionů používaných snadno dekádu.

Tahače Volva navíc prosluly svou spolehlivostí, v provozu tedy vydrží i deset let bez zásadních oprav. Menší spediční firma tak může na oněch 10 kusech ušetřit během jejich životního cyklu 12 milionů korun. Vůbec by nás tak nepřekvapilo, kdyby Švédové již byli zavaleni objednávkami. Začít na čistém listu papíru se jim tedy rozhodně vyplatilo. Čím se z obecné roviny můžeme přesunout do té konkrétní. Značka totiž uvádí, že souprava vážící 36 tun si při rychlosti 135 km/h řekne o 27,7 litru na sto kilometrů. To je vážně velmi slušný výsledek.

Nová generace VNL za ni vděčí zejména pohonnému ústrojí. Volvo upustilo od jednotek Cummins a přišlo s vlastními motory zvanými prostě D13. Ty jsou k mání ve čtyřech variantách s výkonem od 405 do 500 koní, přičemž točivý moment osciluje mezi 2 370 a 2 640 Nm. Ve všech případech přitom dojde na spárování s automatickou převodovkou i-Shift, která řadí o 30 procent rychleji než předchozí verze. Volvo dále uvádí, že nová platforma je uzpůsobena i bateriové elektromobilitě, palivovým článků či motorům spalujícím vodík či syntetická paliva, prim ale budou hrát pochopitelně diesely.

Jen s novým motorem by ovšem Volvo skončilo na půli cesty, Švédové proto v nemalé míře zapracovali také na kabině. Ta se pyšní nižším odporem vzduchu, mimo jiné kvůli většímu zaoblení čelního skla. Aerodynamicky optimalizována byla také zpětná zrcátka, na minimalizaci došlo také u spár jednotlivých panelů karoserie - tím před vozem vzniká méně turbulencí. Ze stejného důvodu najdeme na bocích gumové zástěry, které pro změnu redukují víření vzduchu za kabinou.

Vnitřek vozu pak připomene malý hotel, přičemž automobilka přepřáhla z 12voltové architektury na 24voltovou. To nakonec napomohlo i asistenčním systémům, standardě tak lze počítat třeba s detekcí chodců a cyklistů či autonomním brzděním. Nechybí ani Pilot Assist, který udržuje vůz automaticky ve středu jízdního pruhu při silném bočním větru, či 24voltová baterie, která udržuje při životě klimatizaci během parkování, pročež není nutné mít zapnutý motor.

Ve finále lze zmínit aplikaci MyTruck, která skrze mobil umožňuje kontrolovat hladinu paliva či chladící kapaliny. Systém vás zároveň dokáže včas upozornit jak na případnou větší poruchu, tak třeba nedostatek kapaliny v ostřikovačích. Pokud by tedy aktuálně Hollywood chystal remake v úvodu zmíněného snímku, Volvo VNL by bylo zaslouženou trofejí pro vítěze v páce. A zasloužili by si ho i čeští kamioňáci, ti však mohou tento stroj svým zahraničním kolegům jen závidět.

Zdroj: Volvo

Petr Prokopec