Autoforum

/

Foto: Ford

Dává vám smysl pokusit se zachránit tím, že budete za čtyři roky prodávat jen elektrická auta, když dnes nabízíte jedno a nekupuje ho skoro nikdo? Tuto cestu zvolil Jaguar a Ford jej podobným způsobem následuje.

Lidem z oboru bylo dávno jasné, že snaha o vynucenou, zákazníky ani technickým vývojem neiniciovanou změnu typického pohonu osobních aut ze spalovacích motorů na elektrické vnese na trh obrovský chaos. Ovšem to, co se děje nyní, dalece přesahuje i velmi pesimistické vize manažerů, techniků a analytiků, se kterými jsem měl možnost o této věci za poslední dekádu hovořit.

Je třeba si uvědomit, že to, co nyní probíhá, je v kontextu s významem automobilového průmyslu i automobilismu jako takového zcela bezprecedentní. Ještě nikdy se nestalo, aby někdo v tak velkém oboru lidské činnosti v relativně krátkém čase změnil pravidla hry takovým způsobem, že si můžete vybrat jednu ze dvou špatných možností a doufat, že to bude ta správná. Z podnikání, ve kterém vítězí ti schopnější, se stalo kasino, ve kterém úspěch sklidí černá, červená a nebo také nikdo - to když padne 0. A my vše jako přihlížející můžeme sledovat a doufat, že to nebude ta třetí možnost, neboť ta by byla tragédií pro všechny.

Můžete namítnout, že řada oborů lidské činnosti už prošla rychlými revolučními změnami a obecný problém to nepřineslo. A zdaleka ne všechny byly iniciovány trhem. Třeba když Apple vytáhl svůj první iPhone, nikdo netoužil zbavit se své skvělé Nokie s klávesnicí o 12 tlačítkách, protože si nikdo ani neuměl představit, co je také možné. A přesto zakrátko zařízení jako iPhone převálcovala všechny a všechno. Ano, to byla změna iniciovaná technickým vývojem, někdo najednou nabídl něco o tolik lepšího, že to zkrátka lidé chtěli. To ale není případ elektrických aut.

Ta nejsou nová, nejsou ani revoluční - jsou dobře známá a přesto nejsou naprostou většinou trhu žádaná. Není to projev konzervativismu, obavy z neznámého ani čehokoli jiného, co by šlo zabalit do škatulky s nápisem „iracionální”. Odpor většiny uživatelů k elektrickým autům je velmi racionální, opodstatněný lecčím od menší hodnoty za peníze přes omezenou praktičnost až po obavu ze ztráty hodnoty pramenící mj. z kratší životnosti akumulátorů. Proč by takové auto měl někdo chtít?

Najdou se jistě lidé, kterým bude vyhovovat kvůli tomu, že je tiché, „tankuje” se levnější elektřinou, nabídne pěknou akceleraci, důvodů je nespočet. Většina zákazníků ale kupuje auta jako Fabii, Octavii a Karoq a takovým elektromobil absolutně nemá co nabídnout. A horší koupi takoví lidé stěží sami v sobě ospravedlní tím, že přibližně stejné emise CO2 vzniknou o 20 kilometrů vedle v uhelné elektrárně při výrobě elektřiny místo spalování benzinu nebo nafty v jejich autě. Nemluvě o špinavých tajemstvích, který běžný člověk nedohlédne. Ani to nemá šanci rozumně uvažujícího kupce dojmout.

Jenže preference zákazníků přestaly hrát roli - Evropská unie elektromobily nepřímo nařizuje a jiná řešení nepřímo zakazuje. S ohledem na novou vládnoucí garnituru v USA nelze čekat, že by EU z této strany někdo házel klacky pod nohy a Čína je na podobné lodi už dávno, třebaže naprostou většinu (okolo 70 %) elektřiny dělá z uhlí a plynu. Celý svět je větší, automobilky si ale nemohou dovolit mnohakolejný vývoj špičkových aut a v Brazílii mohou prodávat Golf z roku 2013 klidně ještě za 10 let. Na něco tak mají tendenci vsadit i s rizikem, že to nemusí vyjít - buď vyhrají regulace podporované masivními pokutami i dotacemi, nebo zájem zákazníků. Třetí cesty není.

Asi nepřekvapí, že navzdory iracionalitě toho všeho se vesměs věří první možnosti - moc státních a nadnárodních institucí je obrovská a jejich tendence k sebereflexi minimální. Zákazník je ale pořád zákazník a nakonec má přinejmenším jednu možnost - nekoupit nic, to je ona padnoucí nula. Samozřejmě, nikdy to neudělají všichni, pokud to ale udělá jakkoli větší množství lidí, stačí vyšší desítky procent, bude to pro rozvinuté země ekonomicky devastující.

Mnohokrát jsme řekli, že nevíme, co se stane, neví to nikdo, ani to nemůže vědět. Řekli bychom, že rozumná automobilka bude preferovat jednu cestu, ale současně si nechá otevřená vrátka k jiné a nebude dělat zásadní a nevratná rozhodnutí. Přijde nám naprosto hloupé říci, že od roku X nebo Y budeme dělat jen to či ono, neboť mimo nařízení pořád existuje přirozený vývoj a stejně jako „nokie” byly převálcovány „iphony”, může cokoli ze současných řešení převálcovat převratný vynález, který může převrátit svět na ruby během několika let. Přesto se najdou automobilky, co už teď hlásají svou ryze elektrickou budoucnost.

Nejprve to zkraje týdne udělal Jaguar, který chce už od roku 2025 prodávat jen elektrická auta. Dnes nabízí jeden takový model a je to stále větší propadák i v době stále vyšších dotací. Ostatní modely se také neprodávají dobře, ale pořád firmu drží nad vodou a třeba z loňských 48 571 prodaných aut v Evropě tvořily 73 procent celého odbytu, v USA 93 procent odbytu. A to předpokládáme, že většina z prosincových prodejů elektrického modelu I-Pace, které znamenaly třetinu jeho celoročních registraci v EU, byla prodána jen na oko jako VW ID.3. Jaký smysl dává za 4 roky prodávat vozy, které chce dnes v USA 7 % lidí?

Dnes do stejného, jen o kus dál jedoucího vlaku nastoupil Ford a říká, že od roku 2026 bude nabízet jen elektromobily a dobíjecí hybridy a od roku 2030 jen elektromobily. Není náhodou, že i Ford je na tom bezprecedentně špatně, když loni prodal v Evropě 699 tisíc aut, nejméně, kam sahá evidence JATO Dynamics a asi polovinu aut oproti odbytu z první dekády tohoto tisíciletí. Ford pro změnu loni neprodával žádné podstatné množství jakéhokoli elektrického auta a vlastně ani moc dobíjecích hybridů, jaký smysl dává prodávat za pár let jen tyto vozy?

Někteří analytici říkají, že tyto značky nemají co ztratit - že jsou na tom tak špatně, že prostě jdou „all-in” na černou a doufají, že tahle ruleta k nim bude přívětivá. Protože když ano, s čistě elektrickou nabídkou budou efektivnější. A když ne, zabalí to, což by při pokračování v cestě stejným směrem možná udělaly též. Možná. Podle nás ale je co ztratit - drtivá většina odbytu v případě Jaguaru a skoro statisíce aut ročně v případě Fordu nejsou nic a moudřejší než hrát vše na jednu kartu je počítat i s nečekaným.

Podle nás jsou to zoufalé kroky a takové v podnikání obvykle nefungují. Možná to Jaguaru a Fordu „padne” a v novém, elektrickém automobilovém světě budou úspěšnější. Ale nevěříme tomu - v chaosu, jako je ten dnešní, přežívají jen ti nejpřizpůsobivější. A takoví neplánují, co budou prodávat za 9 let, protože nikdo nemůže dost dobře vědět, jak bude současný trh-netrh vypadat za 9 měsíců.

Nyní se k němu přidal Ford s podobným plánem. Obě značky spojuje neúspěch na současném trhu, tento tah nám ale nepřijde jako rozumná cesta z problémů, je to spíše zoufalá sázka v ruletě. Foto: Ford

Zdroje: Ford, Jaguar, JATO Dynamics

Petr Miler