Autoforum

/

Foto: Mercedes-Benz

Mercedes si pořád nechce připustit, že největším problémem elektrického pohonu je elektrický pohon sám, a tak místo toho, s čím už pohořel, zkusí něco, s čím může snadno pohořet ještě víc.

Mercedes měl sen. Zdálo se mu o tom, že v roce 2030 nebude prodávat nic než elektrická auta, což by každému soudnému člověku přišlo jako naprosto absurdní scénář, jenž by se do reality nepokusil přenést ani v alkoholovém opojení. Jenže udělal opak a nepříjemné probuzení si prožil až letos na jaře. Od té doby tváří v tvář neuspokojivým obchodním výsledkům na mnoha frontách své plány mění jako na běžícím pásu.

Existujících elektrických modelů se musí dotknout zcela nevyhnutelně, zejména těch, které opravdu propadly. Jakkoli si to Němci malovali opačně jsou to nakonec hlavně bohatí lidé, kteří elektromobily nechtějí, neboť čím výš v nabídce těchto modelů jdete, tím větší fiaska potkáváte. Elektrické třídy EQA a EQB se prodávají ještě celkem slušně, obě varianty EQE ale už naráží. A vrcholné EQS doslova zachází na úbytě.

Pro nás to byl ten nejvyzpytatelnější výsledek, jaký si šlo představit, však stačilo naslouchat zákazníkům těchto aut. Nikdo soudný nechce 2,5tunové luxusní auto s výkonem supersportu, které si musí vystačit s ekvivalentem ani ne 31litrové nádrže na naftu, kterou bude „dolévat” snadno hodiny. Přesně tím se ale EQS stalo.

Vzpomeňme na tomto místě třeba britského byznysmena, bývalého pilota Formule 1 a otce pozdějšího pilota a dnešního komentátora ef-jedniček Jonathana Palmera, který je dlouholetým zákazníkem Mercedesu třídy S, kupuje dokola diesely a říká, že dojezd je luxusní vlastnost. Tento člověk si může koupit prakticky cokoli, klidně Bugatti, ale chce dieselové eSko. Pro takového klienta - a spoustu jemu podobných - není EQS žádnou alternativou, je to drahý nesmysl s extrémní ztrátou hodnoty, a tak ho také ani skoro nikdo nekupuje. Podle dat Dataforce má letos v Evropě na pažbě pouhých 1 508 prodejních zářezů a padá o 42 procent z beztak mizerných loňských čísel.

Mercedes tak už letos, pouhé tři roky po premiéře vozu rozhodl, že skončí bez nástupce. V rozhovoru pro Autocar to uvedl sám šéf automobilky Ola Källenius, jenže místo toho, aby „merkl” znovu napnul své síly a pokusil se napravit též upadající spalovací třídu S, půjde jinou cestou. Vrcholné eSko ponechá v nabídce i jako spalovací vůz, ale přidá mu elektrické provedení. V podstatě tak jen EQS zbaví názvu a kontroverzního designu, neboť elektrická třída S půjde obdobným designovým směrem. Vnitřnosti obou aut se ale budou lišit.

Mercedes tak jde spíše formálně než fakticky jinou cestou, a to i když je konkurenční BMW obecně úspěšnější s jinou strategií. To udělalo jednu platformu, kterou může podle situace osadit jakýmkoli pohonem, což mu dává jistou vývojovou, produkční i obchodní svobodu - je mu v podstatě jedno, kam se zákaznické touhy a regulační tlaky stočí. Mercedes ne, ten mohutně investuje do separátních elektrických modelů, aby z potenciálu „elektrické konstrukce” dostal maximum, nedostal z ní ale nic, na projektu EQS musel prodělat miliardy. A teď v podstatě udělá znovu to samé, jen doufá, že vozu pomůže k úspěchu slavné jméno a přijatelnější design?

Může se to stát, ale také nemusí. Zákazníci totiž mohou stejně jako u BMW i7 (které je skoro na chlup stejným propadákem jako EQS) vidět, že zaplatí větší nebo podobné peníze za jinak stejné, ale mnohem hůř použitelné auto. A to není dobré srovnání. Separátní EQS se aspoň může tvářit jako něco úplně jiného, jako něco kosmického, což najednou nepůjde. Navíc pokračování dosavadní strategie bude dál ubližovat excelenci spalovací třídy S, tohle nám opravdu nepřijde jako dobrý nápad a rozumný výsledek poučení z dosavadních nezdarů. Ale kdo chce kam...

Zdroj: Autocar, Dataforce

Petr Miler